Stránka je ve výstavbě
— Australie —
Australská mytologie pochází převážně z Evropanů, kteří kolonizovali zemi od roku 1788, následné domácí inovace, stejně jako jiné australské tradice přistěhovalců a domorodců , z nichž mnohé se týkají příběhů Dreamtime . Australská bájesloví přežívá kombinací slova z úst, historických účtů a pokračující praxe a víry v Dreamtime v domorodých komunitách.
Počátky australského centra bájesloví na domorodém systému víry známém jako Dreamtime , který pochází až 65 000 let. Domorodci domnívali, že Země byla vytvořena duchovními bytostmi, které fyzicky reprezentovaly zemi, moře, zvířata a lidi. "Všechno v přírodním světě je symbolickou stopou metafyzických bytostí, jejichž činnosti vytvořily náš svět." [3] Prostřednictvím praktik, jako je vyprávění, tanec a umění, Dreamtime poskytl základy domorodé kultury a duchovnosti.
Neexistuje jediný společný bůh nebo soubor bohů, kteří by pokrývali celou Austrálii. Každý kmen má svá vlastní božstva, která se mezi jednotlivými kmeny mohou překrývat. Například bohové kmene Wandjina ze západní Austrálie patří také kmenům Ngarinyin, Worora a Wunambal. Tito bohové jsou zodpovědní za přinášení srážek v době dešťů a další jevy počasí. Více na východ tuto funkci přebírají Yagjagbula a Jabirringgi, bratři bouře kmene Wardaman v okolí řeky Victoria river; Nargorkun v kmenech u pramene Katherine river a Namarrgun, muž blesků, v regionech Kakadu a západního Arnhemu. (Wiki)
Mytologie původních obyvatel Austrálie byla formována velikostí, geologickou a historickou stabilitou a odloučeností kontinentu. Před tím, než před 200 lety přišli první evropští osadníci, byl kontinent o velikosti 7 656 884 čtverečných kilometrů osídlen méně než 300 000 domorodci. Do Austrálie doputovali před 40 000 lety a od té doby žili v jedinečné nerušené izolaci a v harmonii s přírodou. Jak takoví lidé mohli pohlížet na svět? Život v mýtu Vzhledem k jejich sepětí s přírodními silami se pro ně stalo i něco tak zdánlivě bezvýznamného jako pučící květy znamením, že některá zvířata budou migrovat přes jejich území. Například když na keřích vyrazily žluté květy, věděli, že kolem poletí husovci na své každoroční cestě z močálu do bažiny, a tak na ně mohli líčit pasti. Pro domorodce byla magie neoddělitelná od přirozeného světa a život byl pouze pokračováním rituálů. Jejich tradice je ústní, předávaná prostřednictvím mýtu a rituálu a také pomocí zobrazení na stěnách jeskyní a skalních útvarech. Tyto obrazy často líčily příběhy z "Doby snění", kdy bohové stvořili lidské bytosti z rostlin, zvířat a přírodních sil, které se staly jejich totemy nebo ochrannými duchy. Mýty často hovoří o velké síle písní - bohové zpěvem proměňovali bytosti a lidé se často uzpívali k smrti. Vše začíná snem "Snění" je základem a smyslem života australských domorodců. Je to beztvarý stav, z něhož vznikly různé nebeské bytosti, začaly formovat zemi a přinesly kulturu, právo, rituály a náboženství pro domorodý lid. Pojem "Snění" se od jiných mýtů o stvoření liší v tom, že je nadčasový a rituály a malby na posvátných místech stále existují. K nadpřirozenému světu se obracejí všichni Austrálci, nejen jejich šamani, protože věří, že v čase Snění spatřily nebeské bytosti (Numbakulla) - bytosti bez končetin a smyslů (Inapwerta), slitovaly se nad nimi a stvořily z nich lidi. Všichni lidé jsou ale stále zakořenění v entitách, z nichž vznikli, ať už je to zvíře, rostlina či minerál. Totemy tak potvrzují to, co domorodec byl a stále je v čase Snění. Totem je nejdůležitějším prvkem ve vztahu člověka a přírody, protože všichni členové kmene se považují za potomky určitého zvířete, rostliny či minerálu. Tato totemická figura je vždy spjata s určitým územím, tudíž je i země považována za posvátnou, protože ji obývají duchové předků. Ceremonie a rituály Austrálci počítali čas na počet spánků a čas slavností se řídil podle Měsíce. Většina z nich se týká oslav stvoření člověka a všeho živého, rituálů za úrodnost země, narození dítěte, iniciace mezi dospělé, sňatků a pohřbů. Iniciace v pubertě je jedna z nejdůležitějších ceremonií a je opakováním cest mytických hrdinů. Někteří psychologové považují absenci takového rituálu v západní společnosti za hlavní příčinu toho, proč stále více lidí není schopno přijmout zodpovědnost za svůj život a chovat se jako dospělý. Velká důležitost byla přikládána také rituálu Kunapipi a Duhového hada, jehož dílem jsou řeky, skály a další přírodní útvary. Duhový had je archetypem muže, zatímco Kunapipi, Matka Země, je archetypem ženy. Někdy se zjevuje v podobě dvou sester, jindy v podobě svých dvou dcer. Provedení rituálu je nezbytné pro to, aby se dostavily životodárné monzunové deště. Věštění Austrálci nepředpovídali budoucnost a budoucnost jednotlivců už vůbec ne. Jejich způsob věštění budoucnost spíše utvářel tím, že objevoval rozpory v životních silách, čímž mohl každý dojít k harmonii. Moudří muži, takzvaní megikarové, používali k tomuto věštění krystaly křemene, který byl považován za zamrzlé světlo. Bylo jich celkem 9 a každá strana kamene reprezentovala jednu z šestnácti sil napovídajícího ducha, devátý kámen byl ponechán Otci Stvořiteli. Výklad znamení byl dosti volný a spíše měl nutit k zamyšlení. V tomto ohledu se podobal věštění z tarotových karet, přestože jako pomůcka byly použity pouhé kamínky. Závěrem Jakkoliv technologicky nevyspělí mohou být vynálezci bumerangu, kteří žili po 40 000 let v odloučení od okolního světa, jejich mýty a způsob života může i členům naší zcela odlišně laděné společnosti poskytnout myšlenky, jimiž se stojí za to zabývat.
Baňap (Bunyip)
Toto zvíře je pro domorodé Australany něco jako naše bludičky. To také dokládá text: "Kdo odchází z hospody
brzy, často zaslechne baňapa. Kdo vyjde kolem půlnoci, obvykle ho zahlédne. A kdo pije až do rána, toho
baňapové pronásledují."
Ovšem nesmíme hned Baňapa zavrhovat. Jsou totiž známy spousty důkazů, od skalních kreseb až po nálezy
kostí a dokonce i zastřelení jednoho jedince. Ovšem věda se staví k těmto důkazům (jako obvykle) skepticky.
Podle původních obyvatel se baňap dělí na dva druhy. Nejčastěji je popisován jako něco podobného chlupatému
tuleni s psí hlavou, ten druhý (mnohem zajímavější) měl mít tělo velikosti mohutného telete, dlouhý krk zarostlý
hustou hřívou, jeho čtyři nohy měly po třech prstech a z tlamy mu vyčnívaly dva kly jako mroži.
Drop bear
V současném australském folklóru představovat predátorskou , masožravou verzi koaly ( Phascolarctos cinereus ). Toto imaginární zvíře se běžně vyskytuje v mnoha povídkách, které mají vyděsit turisty . Zatímco koalové jsou obyčejně poslušní býložravci (a především ne medvědi). Drop bear jsou popsáni jako neobvykle velcí a zlověstní vačnatci, kteří obývají korunu stromů a napadají netušící lidi (nebo jinou kořist), kteří jdou pod nimi tím, že skočí na hlavu shora. Dnes již víme, že tato legenda je podvod.
Yowie
Yowie je označení neznámého druhu dvounohého primáta, který se údajně vyskytuje v Austrálii. Neověřená svědectví o pozorování tohoto živočicha pocházejí především z vnitrozemí východních států Austrálie. Protože jeho existence nebyla dosud prokázána, řadí se mezi záhadné člověku blízké tvory jako yetti nebo bigfoot. Svým vzhledem je z primátů nejbližší gorile, podle popisů je to chlupatý tvor s oblou hlavou bez krku, vysoký asi 1,5 metru, pohybující se nejčastěji po zadních končetinách a celý pokrytý dlouhou hnědou srstí. V mytologii australských domorodců jsou zmiňovány dva typy bytostí zvaných yowie. Jeden se podobá malému, ale podsaditému chlupatému opočlověku. Druhý typ je spíše démon s dlouhými zuby a červeně planoucíma očima, který chodí po nocích a sežere každého a cokoli co mu příjde do cesty.
Na světě prý existují tvorové, kteří ačkoli připomínají živočichy, nejdou zařadit do kategorie zvířat. Mezi tyto záhadné bytosti patří australský yowie. Podle všeho má podivuhodné schopnosti - zcela náhle se objevuje a zase mizí a pokaždé má jiný tvar těla! O koho asi jde?
Je hezký srpnový den roku 1997 a po pěšině Queenslandského národního parku v severovýchodní Austrálii kráčí jeden z jeho správců GEORGE BRINDLAY. Vtom se nečekaně z buše ozve naříkavý zvuk a ze záhybu cesty právě vychází strašlivě zapáchající bytost podobná opici - jakoby snad právě vypadla z halucinace uživatele LSD. "Proboha, co je to za zvíře?" křičí zmatený ochránce.
Uhrančivé oči tajemného tvora podivně zasvětélkují. Sám naštěstí přečkává toto zvláštní setkání bez fyzické újmy.
Když tvor mizí z jeho dohledu, jde k místu, kterým před chvílí bytost procházela.
Chce totiž prozkoumat její stopy. Otisky v hlíně jsou dlouhé 30 centimetrů a prozrazují chodidlo pouze se třemi, zato s 11 centimetrů dlouhými prsty! Že by yowie, podivný tvor zdejší oblasti, opravdu nebyl výmyslem domorodých Aboriginů (původních obyvatel Austrálie - pozn. red.)?
PÁCHNOUCÍ TVOR Z LEGEND
Ti tohoto tvora ve svých legendách nazývají různě - DOOLAGAHL, QUINKAN nebo IMJIM. První zapsané pozorování záhadného australského opočlověka bílými osadníky pochází už z roku 1790. Další případy sledování yowieho se od té doby čas od času pravidelně objevují. Je údajně viděn především v australských státech Queensland a Nový Jižní Wales. A jak ho lidé nejčastěji popisují?
Prý připomíná orangutana s černou srstí nebo divokého opočlověka s dlouhými černými chlupy. Je vysoký kolem dvou metrů (někdy možná i více), má mohutné tělo a pronikavé červeně svítící oči. Údajně také vydává hrozný zápach, obklopuje ho zelená záře, má hypnotizující pohled a psy, koně a některé lidi při jeho spatření přepadává panická hrůza.
Dokáží snad svými zvířecími instinkty vycítit, že se nejedná o "obyčejného" tvora? Svědci navíc shodně tvrdí, že od kotníků dolů nejsou vidět jeho chodidla.
Znamená to, že se vznáší ve vzduchu?
JDE O OPOČLOVĚKA?
Umírněná teorie tvrdí, že yowie je předchůdcem člověka a že jde o přeživší jedince mohutných giganthopitéků, kteří ve své době dosahují výšky až 3,5 metru. Jenže tato slepá vývojová větev podle vědeckého názoru vymírá už před desítkami tisíc let! Nemůžou se ale vědci v tomto případě mýlit?
Podle jiné hypotézy australského kryptozoologa DEANA HARRISONA je yowie běžným vačnatým lidoopem, který se však vyskytuje pouze v Austrálii.
Ale pokud je to pravda, jak potom vysvětlit neobvyklé jevy, které ho provázejí?
Smrt v domorodém náboženství se v některých aspektech může jevit jako tradice Západu, pokud jde o obřad a smutek při ztrátě osoby, která zemřela a nás opustila. Je to však jediný jev, který toto náboženství spojuje se západním náboženstvím, pokud jde o úmrtí a ztrátu člověka. Pro domorodé lidi je to tak, že pokud člověk zemře, odchází jeho fyzické tělo, ale má svého ducha. Jeho kosti se vracejí do země, ze které se narodili. Domorodci věří, že sdílejí své bytí se svou zemí a vším, co je v nich. Takže když člověk zemře, jejich země trpí, stromy umírají a děsí se, protože se domnívají, že to vše se děje kvůli zemřelé osobě.
Když zemře domorodec, rodiny mají vzpomínkový obřad a rozloučení se zemřelým, takovou ceremonii. Během této doby celé společenství a rodina truchlí nad ztrátou zemřelého několik dní. Očekává se, že budou plakat společně a sdílet smutek jako komunita. Kdyby někdo byl mimo město a přišel později, co se koná ceremonie, věnovaná zemřelému, tato komunita vše zastaví, a doporučí, aby truchlil s nimi. Rodina zesnulého zůstává pohromadě v jedné místnosti a truchlí po svém blízkém.
Obřady a smutné období trvá několik dní, týdnů a někdy i měsíců v závislosti na společenském postavení zemřelé osoby. Je kulturně nevhodné, aby osoba, která není domorodcem, kontaktovala a informovala další příbuzného o tom, že člověk odešel. Když někdo odejde, rodina zemřelého se přestěhuje z domu a pak se přesune i další rodina. Některé rodiny se přesunou do "táborů lítosti a smutku", které jsou obvykle daleko. Smutek zahrnuje recitál symbolických zpěvů, zpěv písní, tanec, barvení těla a řezy na tělech smilníků. Tělo je umístěno na zvýšené plošině několik měsíců, pokryté nativními rostlinami. Někdy se místo toho používá jeskyně nebo strom. Když zbývají již jen kosti těla, rodina a přátelé je rozptýlí různými způsoby, občas zabalí kosti do ručně pletené tkaniny a umístí je do jeskyně pro eventuální rozpad nebo je umístí do přirozeně vyhozeného logu. .
Domorodci věří v místo, které nazývají "Země mrtvých". Toto místo bývá také obyčejně známé jako "nebe-svět", což je opravdu jen obloha. Pokud se během svého života a v době jejich smrti uskuteční určité rituály, může zemřelý vstoupit do Země mrtvých v "Sky World". Duch mrtvých je také součástí různých zemí a lokalit a pak se tyto oblasti stanou posvátnými místy . To vysvětluje, proč jsou domorodci tolik věřící a ochraňující tato místa, která nazývají posvátnými. Aboriginové věří, že život je nekonečný cyklus. Narodili jste se, umíráte, znovu se zrodíte jako zvířecí, lidská nebo jiná forma života.
Rituály, které se provádějí, umožňují domorodci vrátit se do lůna všech dob, což je další slovo pro "čas snu". Umožňuje duchu znovu se připojit k celé přírodě, ke všem svým předkům a k jejich vlastnímu osobnímu významu a místu ve schématu věcí. Dreamtime je návrat ke skutečné existenci pro domorodce. Život v čase je prostě fáze ve věčnosti. Má začátek a má konec. Zkušenost Dreamtime, ať už prostřednictvím rituálu nebo ze snů, prošla praktickým způsobem do života . Každý, kdo vstoupí do Dreamtime, pociťuje, že neodejde k oddělení od svých předků. Silné stránky a zdroje nadčasových vstupují do toho, co je potřebné v životě současnosti. Budoucnost je méně neurčitá, protože jedinec cítí svůj život jako kontinuitu, která spojuje minulost a budoucnost s nepřerušovaným propojením. Prostřednictvím Dreamtime jsou překonány omezení času a prostoru. Pro lidi domorodce jsou mrtví příbuzní velkou součástí pokračujícího života. Věří se, že ve snech mrtví příbuzní sdělují svou přítomnost. Někdy mohou přinést léčení, pokud je snílek v bolesti. Smrt je vnímána jako součást cyklu života, ve kterém se člověk vynořuje ze snění z narození a nakonec se vrací k nadčasovému jevu, jen aby se znovu objevil. Je také obvyklým přesvědčením, že člověk opouští své tělo během spánku a dočasně vstoupí Dreamtime. (pro Paracz upravila Hanulka)