— Biblické záhady —



Kopí osudu

Kopí osudu či svaté kopí je podle legendy kopí, jímž měl římský voják Longinus (nebo Mauritius) probodnut bok Ježíše Krista, visícího na kříži. Kopí bývá též označováno jako Longinovo kopí. Kopí provází řada legend, které líčí jeho bohatý osud, zároveň však není prokázána jeho reálná existence. Dnes existuje šest exemplářů údajného svatého kopí.

Svaté kopí sehrálo významnou roli při první křížové výpravě. Po téměř osmiměsíčním boji o Antiochii bylo hlavní křižácké vojsko již značně vysíleno a proti němu stálo v přesile početné vojsko mosulského atabega Kerbogy. Novou sílu vyčerpaným křižákům dodalo zázračné nalezení svatého kopí pod oltářem chrámu sv. Petra. Na nálezu se svými vizemi významně podílel provensálský mnich Petr Bartoloměj. Za opatrovníka vzácné relikvie se prohlásil Raimond z Toulouse. Křižáci pak podnikli překvapivý pěší výpad a v rozhodující bitvě 28. června 1098 u Antiochie zcela zvítězili. V dalším průběhu první křížové výpravy, však byla pravost svatého kopí zpochybněna. Petr Bartoloměj, aby tyto pochybnosti vyvrátil, podstoupil ordál ohněm, kdy měl s kopím a vírou v srdci projít ohněm, a pokud by bylo kopí pravé, ochránilo by ho. Petr ohněm skutečně prošel, ale dvanáct dnů poté 20. dubna 1099 následkem popálenin zemřel a jeho smrt v očích křižáků potvrdila, že nalezení svatého kopí byl podvod.

Toto kopí prodal jeruzalémský král Balduin II. kvůli finančním nesnázím roku 1239 Benátkám. Později se dostalo do vlastnictví francouzského krále Ludvíka IX. Svatého, který je uložil v Sainte Chapelle v Paříži. Koncem 18. století bylo za Francouzské revoluce přemístěno do Národního muzea, odkud beze stop zmizelo.

Další tzv. Longinovo kopí získal do dočasného držení společně s klenoty Svaté říše římské císař Karel IV. Dnes je společně s dalšími předměty z říšského pokladu uloženo v Klenotnici vídeňského hradu. V tomto případě se zřejmě jedná o karolinskou práci z 8. století, o které se poprvé zmiňuje historik Liuprand z Cremony. Zlatý obal byl zhotoven později. Za pravé bylo toto kopí uznáno ve 14. století. Karel IV. je uložil na Karlštejně a roku 1354 zavedl církevní svátek sv. Kopí. Za vlády císaře Zikmunda Lucemburského byl říšský poklad převezen do Norimberka a koncem 18. století do Vídně, kde se stal po zrušení Svaté říše římské soukromým majetkem Habsburků.

Hypotéza Paranormal-activity

kopí soudu které balo uznáno jako pravé nemusí být pravé. Prokázali to i nedávné průzkumy, které kopí zaředili až někde do 3. - 4, století n. l. Kde se tedy skrývá to pravé?

Možnosti

plné rozvržení římské výzbroje naleznete zde

Kandidát č. 1 - Pilum

typ římského oštěpu. Používalo se od konec čtvrtého století př. n. l. do konce třetího století n. l. Vržením pil zahajovali římští legionáři svůj útok. Důmyslná technická vylepšení těchto oštěpů učinila z pila na svoji dobu komplikovanou, zato vysoce účinnou zbraň.

Pilum, stejně jako jiné římské zbraně, prošlo řadou zdokonalení a změn. Délka římského pila byla přibližně 2 metry. Pila byla dvojího druhu - silná a slabá. Když se protivník přiblížil, všichni legionáři vrhli svá pila a vyrazili do útoku (velice účinná taktika). Každé pilum bylo vybaveno zpětnými háčky, aby si protivník nemohl oštěp vytáhnout z těla či štítu. Pokud oštěp zasáhl protivníka, byl většinou vyřazen z boje. Pokud zasáhl štít, jeho tíha byla taková, že byl nepoužitelný, a kdyby si protivník ponechal štít, do kterého bylo zabodnuto pilum, nemohl s ním manipulovat a legionář mohl sešlápnout pilum, tím stáhl i štít a protivník byl bezmocný. V pozdní republice bylo pilum zdokonaleno a to prý samotným Gaiem Mariem. Do té doby byla část ratiště, která spočívala v kovové hlavici, připevněna dvěma železnými hřeby. Marius však prý odstranil hřeby a nahradil je dřevěným kolíkem, který se snadno zlomil. Výsledkem pak bylo pilum, které po dopadu nezůstalo rovné, ale jeho ratiště se ohnulo. Cílem bylo nejspíš vyrobit oštěp, který by byl po vržení nepoužitelný nepřítelem k protiútoku. V té době se na pilum už nepohlíželo jako na oštěp, ale i jako na bodné kopí. Pokud byla římská jednotka ohrožena útokem jízdy, semkli se legionáři k sobě a ze svých pil vytvořili nepropustnou hráz. V raném císařství bylo pilum odlehčeno a manipulace s ním se zjednodušila. Také bylo přidáno olověné závaží, které vržené pilum v letu stabilizovalo. Pilum, stejně jako jiné římské zbraně té doby, bylo skvělé kvality a útok legionářů, kteří vrhli svá pila, tasili meč gladius a se svými štíty scutum se chránili, byl skoro nezastavitelný. Pilum bylo velmi účinnou zbraní, ale bylo složité je vyrobit. V období pozdního císařství se pilum vytrácí a je nahrazováno germánskými oštěpy jako bylo spiculum a vericulum. Ve čtvrtém století pilum definitivně mizí stejně jako většina klasických římských zbraní.

PRO:

  1. Nejpoužívanější kopí v římské armádě
  2. Sedí historické zařazení zbraně

PROTI:

  1. Neodpovídá klasická představa o kopí osudu, kopí bylo příliž krátké

Kandidát č. 2. - Spiculum

Spiculum byl oštěp, který používali barbaři a později i římská armáda a byl méně účinnější než římské pilum.

PRO:

  1. Kopí odpovídá více klasické představě a je dostatečně dlouhé

PROTI:

  1. Kopí neodpovídá historickému zařaazení. - kopí se začalo používat až s barbarizací římské armády

Kandidát č. 3 - Vericulum

Lehké pěší kopí.

PRO:

  1. Zakončení i délka by jakžtakž odpovídali klasické představě

PROTI:

  1. Kopí se začalo používat až příliž pozdě

Kandidát č. 4 - jezdecké kopí

(dlouhé kopí - používané občas i pěchotou)

Kopí použiváno prakticky po celou dobu existence římského vojska.

PRO:

  1. Dělka i vzhlet odpovídají klasické představě
  2. Historické zařazení odpovídá

PROTI:

  1. Málokdy použivané pěchotou

Výhercem, co se týče typu kopí je tedy, podle nás kandidát č. 4.

Kde, ale je kopí, co probodlo bok Krista?

To asi nidky nezjistíme.

Hrob Ježíše Krista

Kde je Ježíš?

Je Ježíš vskřísen na nebesích nebo je pohřben, jestli ano, kde je pohřben?

Otázka: Je vzkříšení Ježíše Krista skutečné?
Odpověď:
Písmo nám dává přesvědčivý důkaz o tom, že Ježíš Kristus skutečně vstal z mrtvých. Kristovo vzkříšení je zaznamenáno v Matouši 28:1-20, Markovi 16:1-20; Lukáši 24:1-53 a Janovi 20:1 - 21:25. Vzkříšený Kristus se také ukázal v knize Skutků (Skutky 1:1-11). Z těchto pasáží se dá získat hned několik "důkazů" Ježíšova vzkříšení. Za prvé, podívejme se na tu dramatickou proměnu jeho učedníků. Z vyděšených mužů, schovávajících se v jedné místnosti, se stali odvážní lidé, zvěstující evangelium po celém světě. Co jiného než spatření vzkříšeného Krista by mohlo vysvětlit tak dramatickou změnu?
Za druhé, uvažme život apoštola Pavla. Co udělalo z pronásledovatele církve jednoho z největších církevních apoštolů? Bylo to jeho setkání se vzkříšeným Kristem po cestě do Damašku (Skutky 9:1-6). Za třetí, dalším přesvědčivým "důkazem" je prázdný hrob. Pokud nebyl Kristus vzkříšen, kde je jeho tělo? Učedníci i další lidé viděli hrob, ve kterém byl pochován. Když se vrátili, jeho tělo už tam ale nebylo. Andělé ohlásili, že vstal z mrtvých, jak slíbil (Matouš 28:5-7). Za čtvrté, dodatečným důkazem jeho vzkříšení je svědectví mnoha dalších lidí, kterým se Ježíš ukázal (Matouš 28:5,9,16-17; Marek 16:9; Lukáš 24:13-35; Jan 20:19,24,26-29; 21:1-14; Skutky 1:6-8; 1. Korintským 15:5-7).
Další klíčovou pravdou, potvrzující Ježíšovo vzkříšení jako skutečné, je obrovská důležitost a váha, kterou apoštolové vzkříšení přisuzovali. Jedna z klíčových pasáží, mluvících o vzkříšení, je 1. Korintským 15. Apoštol Pavel v této kapitole vysvětluje, proč je tak nesmírně důležité, abychom chápali a věřili v Kristovo vzkříšení. Vzkříšení je důležité z následujících důvodů:
(1) Pokud nevstal Kristus z mrtvých, nebudou z mrtvých vzkříšeni ani věřící (1. Korintským 15:12-15).


(2) Pokud Kristus nevstal z mrtvých, jeho oběť za hřích nebyla dostatečná (1. Korintským 15:16-19). Ježíšovo vzkříšení je důkazem toho, že Bůh jeho smrt přijal jako oběť smíření za naše hříchy. Kdyby Ježíš zemřel a zůstal mrtvý, bylo by to důkazem nedostatečnosti jeho oběti. Výsledkem by pak bylo to, že ani věřícím by nemohly být odpuštěny hříchy a poté, co by zemřeli, by prostě byli mrtví (1. Korintským 15:16-19) - žádný věčný život by nebyl (Jan 3:16). "Kristus ale byl vzkříšen jakožto první ze všech zesnulých" (1. Korintským 15:20). Kristus byl vzkříšen z mrtvých - a je prvním ovocem našeho vzkříšení.
(3) Všichni ti, kteří v něj věří, budou vzkříšeni k věčnému životu stejně tak, jako on (1. Korintským 15:20-23). 1. Korintským 15 dále popisuje, jak Kristovo vzkříšení dokazuje vítězství nad hříchem, a dává i nám moc ve svých životech nad hříchem vítězit (1. Korintským 15:24-34).
(4) Popisuje slavnou podstatu vzkříšeného těla, které dostaneme (1. Korintským 15:35-49).
(5) Prohlašuje, že v důsledku Kristova vzkříšení dosáhnou všichni ti, kdo v něj věří, konečného vítězství nad smrtí (1. Korintským 15:50-58). Jak slavná je pravda o Kristově vzkříšení! "Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, rozrůstejte se v Pánově díle a vězte, že vaše práce pro Pána není zbytečná" (1. Korintským 15:58). Podle Bible je vzkříšení Ježíše Krista zcela určitě skutečné. Bible zaznamenává Kristovo vzkříšení, zaznamenává to, že bylo na vlastní oči dosvědčeno více než 400 lidmi, a na základě historicky doložitelné skutečnosti Kristova vzkříšení staví jednu ze základních křesťanských nauk. zdroj

Teorie a možnosti

I.

Na nebevzetí - z mrtvých vstání

II.

Ježíš nevstal z mrtvých, ale místo uložení jeho těla bylo záměrně změněno.

III.

Ježíšovo tělo odnesli apoštolové jinam.

IV.

Apoštolové tělo nejen odnesli, ale i spálili, tak aby jeho pozůstatky nemohly být nalezeny.

Kristův hrob?

Pochybovači opírají svoje námitky proti vzkříšení Krista o tři tvrzení:
1. Ježíšovo tělo ukradli učedníci. Myšlenka, že vojáci usnuli, vypadá jako vtip. Vždyť usnutí stráže se trestalo smrtí. I kdyby vojáci spali, hluk při odvalování dvoutunového kamene by je určitě vzbudil. Pokud by se chtěli učedníci jen přiblížit k Ježíšovu hrobu, římská stráž by je zabila. Navíc - kde by teď vzali odvahu, když se předtím tolik báli? Vždyť se rozprchli, když byl Ježíš zatčen.
2. Ježíšovo tělo ukradli velekněží. Proč by to dělali? Právě naopak - potřebovali Kristovo mrtvé tělo, aby dokázali, že jeho vzkříšení je nesmysl. Farizeové a Saduceové byli chytrými politiky. Kdyby věděli, kde je Kristovo tělo, bez milosti by zesměšnili každého, kdo by mluvil o jeho vzkříšení.
3. Ježíš byl jenom v bezvědomí, ve stavu klinické smrti. Podle této teorie Ježíše k životu probral chladný vzduch. Vymotal se z obvazů, zesláblý odvalil dvoutunový balvan a přemohl asi šestičlennou stráž. Pak se v plné "svěžesti" ukázal svým učedníkům. Že by Ježíš nezemřel, je absurdní. Prošel šesti soudy, byl zbičován k nepoznání. Byl tak slabý, že se nemohl udržet na nohou. Měl probodený bok, ze kterého vytekla voda a krev. Čtyři kati, skuteční mistři svého řemesla, mu ani nezpřeráželi nohy aby uspíšili jeho smrt - tak si byli jeho smrtí jisti. Více než padesát kilogramů balzámu a obvazů (dle způsobu pohřbívání v tehdejší době) by zadusilo každého.
Jasné svědectví o vzkříšení
Bible udává, že Krista po jeho zmrtvýchvstání vidělo více než pět set lidí. Dívali se do jeho tváře, slyšeli, jak k nim hovoří a uvěřili v jeho vzkříšení. Také životy jeho učedníků se poté od základů změnily. I nevěřící Tomáš potvrzuje identitu zmrtvýchvstalého Ježíše, se kterým se osobně setkává, slovy: "Pán můj a Bůh můj!" Bylo to zanedlouho poté, kdy se všichni učedníci báli ke Kristu veřejně přiznat. Ale když ho uviděli na vlastní oči, dotýkali se ho a jedli s ním, byli ochotni za něj položit i život. Vzkříšení bylo ústřední zvěstí prvotní církve a vedlo k jejímu obrovskému růstu. Také ti, kteří dnes v Ježíše Krista věří, svědčí o tom, že moc zmrtvýchvstalého změnila jejich život.

zdroj

Kde byl ukřižován Kristus?

Na prašné cestě v Jeruzalémě je rušno. Právě byl 39 ranami zbičován Ježíš Nazaretský, který se považoval za Spasitele a Syna božího. Na záda mu byl psazen dřevéný trám (některé teorie tvrdí, že si ho Ježíš jako syn tesaře musel zhotovit sám pozn. Admina), s nímž se nyní táhne k hoře Golgotě. Kam ale vlastně tehdy mířili? Stojí dodnes nad jeruzalémem tento kopec, jehož název v překladu znamená "místo lebky"? Podle Bible se legendární místo nachází mimo hradby(v listu Židům), či jako kopec vedle města (apoštol Jan) Můžeme tedy Golgotu navštívit za jeruzalémskými hradbami? Podle badatelů nikoliv. V letec 41 - 44 je totiž judský král Heródés Agrippa nechává posunout. Římský císař Publius Aelius Hadrianus (Hadrián) pak údajně nechává na místě ukřižování postavit Afroditinu svatyni. Později zde mají být objeveny pozůstatky kříže, a dokonce Kristův hrob! (viz také zde a zde)

Nachází se Golgota právě vmístech bazikiky svatého hrobu?

Posvátné artefakty prý objevuje Flavia Helena Augusta (sv. Helena) matka císaře Konstantina, v roce 325. Na ruinách původní svatyně je postaven kostel svatého hrobu, z něhož je dnes bazilika. Podle badatelů existuje ještě jiná možnost než je právě bazillika svatého hrobu. V roce 1883 s ní přichází generál G. Gordon, který ztotožňuje legendární prostranství s oblastí kolem Zahradní hrobky, severně od Damašské brány. Právě to je druhý kandidát na ježíšovu hrobku. Nedaleko ní je objeven skalnatý výběžek, který nápadně připomíná tvar lebky. Mohla být právě podle něj nazývána hora, na níž byl Ježíš ukřižován?

zahradní hrobka, byl právě v její blízkosti ukřižován Ježíš?

Jenže... Výzkumy v této oblasti prokazují, že toto vzevření skály pochází až z 19. století. Navíc kus kamene z údajné Golgoty je uložen přímo v bazilice svatého hrobu. Jedná se obílý vápenec, jenž mohl připomínat lebku svým zabarvením.

článek byl přejat z časopisu Enigma 9/2011

Hypotéza Paracz

Hora Har Chevron

Podle nás chtěli Ježíšovi "soudci" Krista co nejvíce ponížit a udělat z něho tzv. kárný příklad. Proto vyhledali k jeho ukřižování jeden z nejvyších bodů v okolí. Mohl to být buď vrchol Ba'al Chacor (1 016 m. n m.) nebo právě vrchol Har Chevron (1 026 m. n m.),

Název Golgota "místo lebky" pak naznačovalo krutý konec "odsouzených" na křížích.

Byl Ježíš léčitelem?

Křesťanský náhled

Víra, pokání, křest, svědectví a trvalé obrácení vede k uzdravující moci Páně.

Milovaní bratři a sestry, vyjadřuji lásku a pozdravy každému z vás. Předávám vám od Bratří vyjádření vděčnosti za vaši dobrotu, za mnohé štědré skutky laskavosti, za vaše modlitby a podporu, kterou pociťujeme. Naše výzvy se podobají vašim. Všichni jsme podrobeni zármutku a utrpení, nemoci a smrti. V dobrých i špatných časech Pán od každého z nás očekává, že vytrvá do konce. Jak všichni společně postupujeme vpřed v Jeho posvátném díle, Bratří si uvědomují význam vaší ohleduplné pozornosti s takovou láskou nabízené a s takovou vděčností přijímané. Máme vás rádi a modlíme se za vás, jako i vy se modlíte za nás.

Vyjadřuji zvláštní vděčnost Pánu Ježíši Kristu. Jsem vděčný za Jeho milující laskavost a za Jeho otevřenou výzvu, abychom přišli k Němu. Žasnu nad Jeho nesrovnatelnou mocí uzdravovat. Svědčím o Ježíši Kristu jako o Mistru Léčiteli. Je to jen jeden z mnoha přívlastků, které charakterizují Jeho jedinečný život.

Ježíš je Kristus, Mesiáš, Syn Boží, Stvořitel, velký Jehova, zaslíbený Immanuel, náš usmiřující Spasitel a Vykupitel, náš Přímluvce u Otce, náš velký Příklad. A jednoho dne budeme před Ním stát jako před svým spravedlným a milosrdným Soudcem.

Zázraky uzdravení

Ježíš jako Mistr Léčitel nařídil svým přátelům: "Jdouce, povězte... co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší [a] mrtví z mrtvých vstávají."

Kniha Matoušova, Markova, Lukášova a Janova opakovaně sdělují, že Ježíš chodil a kázal evangelium a uzdravoval všechny druhy nemocí.

Když se vzkříšený Vykupitel zjevil lidem dávné Ameriky, milosrdně vyzval ty, kteří byli "jakkoli sužovaní", aby přišli k Němu a byli uzdraveni.

Zázračným způsobem byla jeho pravomoc uzdravovat nemocné přenesena na způsobilé nositele kněžství v dřívějších dispensacích a opět v těchto posledních dnech, kdy Jeho evangelium bylo znovuzřízeno ve své plnosti.

Vliv modlitby na uzdravení

K Jeho uzdravující moci můžeme mít také přístup modlitbou. Nikdy nezapomenu na zážitek, který jsme měli se sestrou Nelsonovou asi před třiceti lety s presidentem Spencerem W. Kimballem a jeho milovanou ženou Camillou. Byli jsme v Hamiltonu na Novém Zélandu na velké konferenci se Svatými. V té době jsem nebyl generální autoritou. Byl jsem pozván, abych se zúčastnil tohoto i podobných shromáždění na dalších ostrovech Tichomoří, protože jsem sloužil jako generální president Nedělní školy. A jako lékař jsem po mnoho let pečoval o presidenta a sestru Kimballovy. Znal jsem každého z nich velmi dobře - uvnitř i navenek.

Místní mládež Církve si pro tuto konferenci na sobotu večer připravila kulturní program. President i sestra Kimballovi naneštěstí velmi onemocněli a oba měli vysokou horečku. Po přijetí kněžských požehnání odpočívali doma u presidenta novozélandského chrámu, který bydlel nedaleko. President Kimball požádal svého rádce, presidenta N. Eldona Tannera, aby kulturní akci předsedal a aby jeho i sestru Kimballovou omluvil.

Sestra Nelsonová odešla s presidentem a sestrou Tannerovými a s dalšími vedoucími na akci, zatímco tajemník presidenta Kimballa, bratr D. Arthur Haycock, a já jsme bděli nad našimi přáteli sužovanými horečkou.

President Kimball spal a já jsem si potichu četl v jeho pokoji. Náhle se president Kimball probudil. Zeptal se: "Bratře Nelsone, kdy měl tento večerní program začít?"

"V sedm hodin, presidente Kimballe."

"Kolik je nyní?"

"Téměř sedm," odpověděl jsem.

President Kimball rychle řekl: "Povězte sestře Kimballové, že jdeme!"

Změřil jsem presidentu Kimballovi teplotu. Byla normální! Změřil jsem teplotu sestře Kimballové. Byla také normální!

Rychle se oblékli a nastoupili do auta. Dovezli nás na stadion církevní vysoké školy na Novém Zélandu. Když auto vjelo do arény, spontánně vypukl velmi hlasitý jásot. Bylo to nanejvýš neobvyklé! Když jsme zaujali svá místa, zeptal jsem se sestry Nelsonové, co to bylo za náhlý výskot. Řekla, že když president Tanner zahajoval shromáždění, řádně presidenta a sestru Kimballovy omluvil kvůli nemoci. Potom byl jeden z mladých Novozélanďanů požádán, aby se pomodlil.

S velkou vírou pronesl to, co sestra Nelsonová popsala jako poněkud dlouhou, ale mocnou modlitbu. Modlil se takto: "Je nás 3000 mladých z Nového Zélandu. Shromáždili jsme se zde po šestiměsíční přípravě, abychom zazpívali a zatančili Tvému prorokovi. Mohl bys ho prosím uzdravit a přivést ho sem?" Po vyslovení "amen" vjelo auto s presidentem a sestrou Kimballovými na stadion. Všichni je ihned poznali a rázem propukli v jásot!

Byl jsem svědkem uzdravující moci Páně! Byl jsem také svědkem toho, jak Jeho žijící prorok přijal zjevení a jak na něj zareagoval!

Uvědomuji si, že příležitostně mohou některé z našich nejvroucnějších modliteb zůstat zdánlivě nevyslyšeny. Přemýšlíme: "Proč?" Znám tento pocit! Znám obavy a slzy, které doprovázejí tyto chvíle. Vím ale také, že naše modlitby nejsou nikdy ignorovány. Naše víra nezůstane nikdy bez povšimnutí. Vím, že úhel pohledu všemoudrého Nebeského Otce je mnohem širší než náš. Zatímco my známe své smrtelné problémy a bolesti, On zná náš nesmrtelný pokrok a možnosti. Budeme-li se modlit, abychom poznávali Jeho vůli a s trpělivostí a odvahou se jí podrobovali, může Jeho vlastním způsobem a v Jeho čase nastat nebeské uzdravení.

Kroky vedoucí k uzdravení

Soužení se může dostavit jak z duchovních, tak z fyzických příčin. Alma mladší vzpomínal, že jeho hřích byl tak bolestivý, že si přál "zaniknouti jak duší, tak tělem, [aby] nemusel býti předveden, [aby] stál v přítomnosti... Boha, [aby] byl souzen za skutky své". Jak nás v takových dobách může Bůh uzdravit?

Můžeme činit upřímnější pokání! Můžeme se opravdověji obrátit! Potom nás "Syn Spravedlivosti" může plněji požehnat svou uzdravující rukou.

Ježíš na začátku své smrtelné služby oznámil, že byl vyslán "uzdravovati skroušené srdcem". Kdykoli je učil, řídil se důsledně svým vzorem. Až budu citovat Jeho slova pronesená ve čtyřech různých dobách a na čtyřech různých místech, povšimněte si tohoto vzoru.

• Lidem ve Svaté zemi Pán řekl, že Jeho lidé "neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich [uzdravil]".• Lidem v dávné Americe vzkříšený Pán adresoval tuto výzvu: "Nevrátíte se... ke mně a nebudete činiti pokání z hříchů svých a neobrátíte se, abych vás mohl uzdraviti?"• Vedoucí své Církve učil: "Budete nadále sloužiti; neboť nevíte, zda se jednou nevrátí a nebudou činiti pokání a nepůjdou ke mně s celým úmyslem srdce a já je neuzdravím."• Později během "napravení všech věcí" Pán učil proroka Josepha Smitha ohledně pionýrů: "A po jejich pokušeních a mnohém soužení, viz, já, Pán, je vyhledám, a nebudou-li zatvrzovati srdce své a nebudou-li zatvrzovati šíji svou proti mně, budou obráceni a já je uzdravím."

Pořadí událostí v rámci Jeho vzoru je velmi významné. Víra, pokání, křest, svědectví a trvalé obrácení vede k uzdravující moci Páně. Křest je smluvní úkon - znamení závazku a slibu. Svědectví vzniká, když Duch Svatý dodává přesvědčení dychtivému hledači pravdy. Pravé svědectví posiluje víru; podporuje pokání a poslušnost Božích přikázání. Svědectví plodí nadšení sloužit Bohu a svým spolubližním. Anglický ekvivalent slova obrácení znamená "obrátit se s něčím". Obrácení znamená odvrátit se od cest světa k cestám Páně a zůstat s nimi. Obrácení zahrnuje pokání a poslušnost. Obrácení způsobuje mocnou změnu srdce. A tak ti, kteří se skutečně obrátí, jsou "znovuzrozeni" a kráčejí v novotě života.

Jako opravdoví obrácení jsme motivováni dělat to, co chce Pán, a být tím, kým nás chce mít. Prominutí hříchů, které přináší božské odpuštění, uzdravuje ducha.

Jak poznáme, zda jsme skutečně obráceni? Testy pro vlastní přezkoušení se nacházejí v písmech. Jeden měří stupeň obrácení, které je nezbytné pro křest. Jiný měří naši ochotu sloužit druhým. Pán svému učedníku Petrovi řekl: "Jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých." Ochota sloužit druhým a posilovat je představuje symbol připravenosti člověka být uzdraven.

Rozsah Jeho uzdravení

Jan milovaný prohlásil: "Vizte Beránka Božího, který snímá hřích světa!" Jaká moc! Pouze Mistr Léčitel mohl sejmout hřích světa. Máme vůči Němu nevyčíslitelný dluh.

Dobře si vzpomínám na jeden zážitek, kdy jsem hovořil ke skupině misionářů. Poté, co jsem je vyzval k otázkám, postavil se jeden starší. Se slzami v očích se zeptal: "Proč Ježíš musel tolik trpět?" Požádal jsem ho, aby si otevřel svůj zpěvník a přečetl slova písně "Jak velký jsi". Četl:

Když vážím Bůh, že Syna svého vydal,
zemřít za mne, lze těžko pochopit,
že On mé hříchy sám na kříži převzal,
krví svou, svou smrtí, chtěl mne vykoupit.

Potom jsem tohoto staršího požádal, aby přečetl slova písně "Uctivě a s pokorou". Tato slova jsou obzvláště hluboce dojímavá, protože jsou napsána tak, jako kdyby Pán sám odpovídal na přesně tu otázku, která byla položena:

Pomni, co jsem učinil,
tobě spásu připravil.
Má krev zemi skropila,
bolest tělo soužila,
kříži jsem se podvolil,
tím jsem tebe vykoupil...

Pomni, co jsem vykonal,
za tebe jsem život dal.
Obětí jsem dal ti znát,
hřích že můžeš překonat.

Ježíš hluboce trpěl, protože nás hluboce miluje! Chce, abychom činili pokání a abychom byli obráceni, aby nás mohl zcela uzdravit.

Když na nás přijdou bolestivé zkoušky, je na čase, abychom prohloubili svou víru v Boha, abychom pilně pracovali a abychom sloužili druhým. On potom uzdraví naše zlomené srdce. Udělí nám osobní pokoj a útěchu. Tyto velké dary nebudou zničeny, dokonce ani smrtí.

Vzkříšení - nejvyšší skutek uzdravení

Dar vzkříšení je Pánovým nejvyšším skutkem uzdravení. Díky Pánu bude každé tělo znovuzřízeno do své vlastní a dokonalé schránky. Díky Němu není žádná situace beznadějná. Díky Němu nás očekávají lepší dny, zde i v životě příštím. Každého z nás očekává skutečná radost - až tato trápení pominou.

Svědčím o tom, že Bůh žije, že Ježíš je Kristus - Mistr Léčitel - v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.

Odkazy

1. Viz Matouš 11:28-30. Vskutku, Jeho jho je snadné a Jeho břímě lehké.

2. Viz Russell M. Nelson, "Ježíš Kristus - Náš Mistr a nejen to" Liahona, duben 2000, 4-19.

3. Lukáš 7:22.

4. Viz Matouš 4:23; 8:1-3, 5-13, 16-17; 9:1-8, 32-35; 12:15; 14:14, 34-36; 15:29-31.

5. Viz Marek 1:32-34, 40-45; 2:1-12; 6:53-56; 7:31-37.

6. Viz Lukáš 4:40-41; 5:12-15, 17-26; 7:1-10; 11:14; 22:50-51.

7. Viz Jan 4:46-53.

8. 3. Nefi 17:7.

9. Viz Matouš 10:5-8; Marek 16:17; Lukáš 10:17; 4. Nefi 1:5.

10. Viz NaS 84:65-70.

11. Viz Spencer J. Condie, Russell M. Nelson: Father, Surgeon, Apostle (2003), 172-174.

12. Alma 36:15.

13. 3. Nefi 25:2; viz také Malachiáš 4:2.

14. Lukáš 4:18; viz také Izaiáš 61:1.

15. Matouš 13:15; viz také Izaiáš 6:10; Jan 12:40; Skutkové 28:27.

16. 3. Nefi 9:13.

17. 3. Nefi 18:32.

18. Skutkové 3:21.

19. NaS 112:13; viz také NaS 124:104.

20. A tak dodržovat dvě největší přikázání: "Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého." (Lukáš 10:27.)

21. Anglické slovo conversion (obrácení) pochází ze dvou latinských kořenů: conznamenajícího "s" a vertere, znamenajícího "obrátit se".

22. Viz Mosiáš 5:2; Alma 5:12-14.

23. Viz Jan 3:3-7; 1. Petr 1:23; Mosiáš 27:24-26; Alma 5:49; 7:14; Mojžíš 6:59; Překlad Josepha Smitha, Genesis 6:62.

24. Viz Římanům 6:3-4.

25. Viz Mosiáš 5:2-5.

26. Viz 3. Nefi 27:21, 27.

27. Viz NaS 20:37; Mosiáš 18:10.

28. Lukáš 22:32.

29. Překlad Josepha Smitha, Jan 1:29.

30. Hymns, no. 86; viz také Žalmy 8:3-9; 9:1-2; Mosiáš 4:5-13.

31. Hymns, no. 185; viz také NaS 19:16-19; 45:3-5.

32. Viz "Did You Think to Pray?" Hymns, no. 140, 3. sloka.

33. Viz Jan 14:27.

34. Viz Izaiáš 40:1; Jan 14:16-17, 26.

35. Viz Alma 11:43; 40:23.

zdroj

Kde se nachází hora Sinaj?

Biblická hora Sinaj se vztahuje k místu, kde podle Bible (Exodus 19-20) dal Bůh Desatero přikázání Mojžíšovi. Existuje mnoho rozdílných teorií, kde se toto místo přesně nachází.

Židovští učenci po dlouhou dobu tvrdili, že přesná poloha hory Sinaj je neznámá, důvodem bylo, že její poloha byla prostě terra incognita.

V minulosti však byla poloha hory očividně známá, jak vyplývá z tohoto popisu:

"po tom co se dostal na horu Sinaj, hnal své stádo tamtím směrem, aby je napásl. Je to jedna z největších hor a nejlepší pro pastvu, rostlinstvo je tam vynikající; dosud tam nevstoupila lidská noha, díky mínění mužů, které tu Bůh nechal žít; pastýři se neodvažují vystoupit nahoru". Josef Flavius, Antiquities of the Jews, II:12.

Poloha byla také známa za časů krále Ahaba, jak je popsáno v příběhu Eliášovy cesty:

"Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu." I Královská 19:8

Poloha hory byla evidentně zapomenuta v pozdějších dobách.

Jabal Musa

Klášter svaté Kateřiny

Místní cestovní agentury a náboženské skupiny presentují horu Jabal Musa (arabsky: "Mojžíšova hora"), tak jako biblickou horu Sinaj popisuje židovská bible. Toto tvrzení se datuje od časů Heleny Konstantinopolské. Dva mniši tvrdili, že kolem roku 300 našli hořící keř Mojžíšův, který se dnes nachází v v areálu Kláštera svaté Kateřiny při úpatí Jabal Musa. Nicméně existuje dost historických podkladů, že Jabal Musa a biblická hora Sinaj nejsou totožné.

Hashem el-Tarif

James Cameron byl producentem History Channel special - pořadu Exodus odhalen, jenž předpokládá tuto polohu, která je v současnosti ve vojenské zóně. Je nejlepším kandidátem pro biblickou horu Sinaj. Nejenže vše koresponduje s geografickými podklady, ale také má tři důležité rysy popsané v Exodu:

  1. trhlinu z níž je vidět na přírodní amfiteátr
  2. důkaz starodávného pramenu
  3. plošinu, která je dost velká aby pobrala několik set tisíc lidí a obsahovala dostatek listí, aby uživila velká stáda

Jestli je Hashem el Tarif "Boží horou", artefakty z obrovského izraelského tábořiště mohou být nalezeny na plošině. (Povolení pro archeologické vykopávky musí být potvrzeno egyptskou vládou, která pečlivě střeží a často zakazuje přístup do všech oblastí, jenž mohou být spojeny s biblickou historií.)

Sin Bishar

Je umístěn na středozápadu Sinaje. Tato hora byla navržena jako biblická hora Sinaj biblickým zeměpiscem Menashem Har-Elem z Tel Avivské univerzity v jeho knize "Sinajské cesty: Cesta Exodu."

Helal

Hora na severu Sinaje.

Serbal

Hora na jihu Sinaje.

Gíza

Ralph Ellis ve své knize Bouře a Exodus a Solomon, Jestřáb z Šeby, prohlašuje, že velké pyramidy v Gíze je skutečná hora Sinaj a že starověcí Izraelité v jejich vyhýbání se všemu egyptskému ji přeměnili.

Har Karkom

Za biblickou horu Sinaj je považována také Jabal Ideid, hora, která se nachází na severozápadě pouště Negev v Izraeli, na severu Sinajského poloostrova. Tuto favorizoval Emmanuel Anati.

Jabal el Lawz

Howard Blum si ve své knize Zlato Exodu vybral Jabal el Lawz. Také Ron Wyatt a další stanovili Jabal el Lawz jako horu Sinaj. Tato lokalizace hory Sinaj splňuje tento biblický popis hory a okolí:

  • je nejvyšší horou v oblasti
  • rozsedlina,přímo vidět na vrchol hory z rozsáhlé roviny v okolí.Toto umožňuje pobyt předpokládaného množství lidí (cca 2 mil.)
  • nachází se tu oltář na západním úpatí hory (Ex.17:15),možné místo Rafidim
  • vyskytuje se tu puklá skála s výraznou vodní erozí (Ex.17:6)
  • vyskytují se tu ohromné bloky na úbočí hory
  • výskyt jeskyně (prorok Eliáš)
  • výskyt velkého oltáře,na kterém jsou vyryty kresby egyptských posvátných býčků (Ex.32.kap.)
  • patrné stopy po pobytu množství lidí:kamenné kruhy,zbytky vztyčených sloupů (Ex.24:4),rytiny a kresby,rozbité nádoby,sošky
  • oblast se nachází v zemi madiánské,velmi blízko místa,kde velmi pravděpodobně žil Jetro
  • patrné vytyčené hranice kolem hory (Ex.19:12)

Lokality jsou označeny jako archeologická naleziště,oplocené a pod ochranou úřadů Saudské Arábie.Je obtížné získat do této země vízum a ještě těžší získat povolení k dalšímu archeologickému průzkumu této oblasti.

Rozestoupilo se Rudé moře?

Potvrzení skutečné trasy exodu prokázali potápěči, kteří našli v Akabském zálivu pozůstatky kostí a dvoukolových vozů inkrustovaných v korálech
Jedním z nejdramatičtějších zápisů Božího zásahu do historie je popis exodusu Židů z Egypta.
POZLACENÉ KOLO VOZU - Němý svědek zázračného přechodu Židů Rudým mořem před 3500 léty.Pozdější utopení celé egyptské armády v Rudém moři nebylo bezvýznamnou událostí. Potvrzení této události je pádným svědectvím, že biblický příběh je autentický. Během let mnoho potápěčů marně pátralo v Suezském zálivu po artefaktech na potvrzení biblického zápisu. Avšak pečlivé sledování biblických a historických zápisů exodu vás zavede do Nuweiby, ohromné pláže v Akabském zálivu, tak jak to objevil Ron Wyatt v roce 1978.Opětovné potápění do hloubek 18 - 60 m na úseku téměř 2,5 km ukázaly, že po mořském dnu jsou roztroušené části dvoukolových vozů. Nalezené artefakty zahrnují kola, vozové korby, ale také kosti lidí a koňů. Také na saudském pobřeží naproti Nuweibské pláži, potápěči lokalizovali trosky. Od roku 1987 Ron Wyatt našel tři čtyřpaprsková pozlacená kola. Korály na zlato totiž nenarůstají, a proto tvar zůstal velmi výrazný, i když dřevo uvnitř zlatého povlaku zhnilo, a tak kola jsou příliš křehká na přemisťování nebo vytažení.
Doufá se, že budoucí expedice prozkoumají větší hloubky s pomocí dálkově řízených kamer nebo mini-ponorek.

Zázrak, nebo zásah přírody? Jak dokázal Mojžíš rozdělit Rudé moře a suchou nohou ho i s lidem izraelským přejít? Nová počítačová simulace amerických vědců ukazuje, jak se mohl příběh, který popisuje bible, odehrát ve skutečnosti. Mojžíšovi prý pomohl silný vítr, který vodu rozdělil za něj.

Počítačová simulace ukazuje, jak se Rudé moře mohlo pod vlivem silných větrů kdysi rozdělit a pomoci tak Mojžíšovi a jeho lidu při útěku z egyptského otroctví. Výsledky simulace, jež se téměř kryjí s událostmi popisovanými v biblické knize Exodus, zveřejnil časopis Plos One.

Výsledek počítačové simulace amerických vědců

"Rozdělení vod lze vysvětlit dynamikou kapalin. Vítr pohybuje vodní masou v souladu s fyzikálními zákony tak, že vytváří bezpečný průchod, a pak náhle nechá vodu, aby se vrátila zpět," řekl šéf týmu amerických vědců Carl Drews z Amerického národního střediska pro výzkum ovzduší.

Podle knihy Exodus se Mojžíš a izraelité dostali do pasti, kdy na jedné straně na ně tlačila faraonova vojska a z druhé strany jim bránilo v postupu moře. Tehdy prý došlo k zázraku a izraelité prošli suchou nohou na druhý břeh. Když se je faraonovi vojáci pokoušeli pronásledovat, utopili se, protože vítr ustal a vodní masy se vrátily nazpět. Studie vědců je založena na rekonstrukci pravděpodobné lokace biblických událostí v hloubce delty Nilu, která se časem značně posunula.

zdroj

Hypotéza Paracz
Žadné rozestoupení! - Obyčejný odliv!

Co říká o přílivu a odlivu Wikipedie?:

Z pohledu astronomického je nejzajímavějším jevem hydrosféry mořský příliv/odliv (či vodní dmutí), jelikož je způsobován gravitačním působením okolních vesmírných těles a to především Měsíce a Slunce, ale také odstředivou silou rotace Země. Příliv vzniká na straně přivrácené k Měsíci i na straně k němu odvrácené (jelikož na straně přivrácené k Měsíci je vodní hladina ovlivňována gravitací Měsíci a na straně odvrácené pak odstředivou silou). Příliv a odliv se pravidelně střídají při každé kulminaci Měsíce. Přiliv se opakuje vždy po 12 hodinách a 25 minutách (tzv. půldenní příliv), který každý následující den vrcholí o 50 minut později než předešlého dne.

Můžou pak nastat ještě dvě zajímavé kombinace, když do celého procesu zakomponujeme i gravitační sílu Slunce. Jestliže se Země, Měsíc a Slunce nacházejí v jedné rovině (Měsíc je v úplňku či v novu), pak se gravitační účinky Slunce a Měsíce sčítají a příliv je tedy větší. Mluví se o tzv. skočném přílivu. Pokud však spojnice Země-Měsíc a Země-Slunce svírají pravý úhel, potom se výsledné síly působení Měsíce a Slunce odčítají, příliv je menší a my mluvíme o hluchém přílivu.

Asi nejkrásnější přílivy si užijete na místě zvaném Hopewell Rocks, které je součástí národního parku Fundy provincie New Brunswick.
Rozdíl hladiny moře od odlivu k přílivu, tady dosahuje až neuvěřitelných 16 metrů. Při odlivu se můžete procházet po mořském dně a obdivovat načervenalé skalní stěny. zdroj

Takže shneme-li tato fakta, je celkem možné, že došlo k rychlému přílivu a odlivu. Pokud byl rozdíl dostatečný a řekněme si upřímě, zas tak velký být nemusel, tak Mojžíš mohl svůj lid v klidu převést, Ve chvíli kdy na mořské dno vstoupila Egyptská vojska nastal příliv a vojsko utopil.

10 ran egyptských

Jedním z nejtajemnějších biblických příběhů je ten o deseti ranách egyptsých, jejž popisuje kniha Exodus. Na egyptský lid měl dopadnout Boží hněv, který vyústil v neskutečné pohromy. (zdoj Enigma 9/2011)

Seznam ran

  • krev - veškerá voda v Egyptě se proměnila v krev. (Ex 7,14-24 )
  • Žáby - přemnožení žab. (Ex 7,25-8,11)
  • Komáři (nebo také štěnice) - přemnožení zmíněného obtížného hmyzu. (Ex 8,12-15 )
  • Mouchy - přemnožení much. (Ex 8,16-28 )
  • Mor - postižení stád Egypťanů dobytčím morem. (Ex 9,1-7 )
  • Vředy - postižení Egypťanů a jejich stád vyrážkou. (Ex 9,8-12 )
  • Krupobití - poničení úrody a pobití dobytka a lidí, kteří se neukryli, krupobitím. (Ex 9,13-35)
  • Kobylky - přemnožení kobylek a poničení zbytku vegetace. (Ex 10,21-20)
  • Tma - neproniknutelná tma trvající tři dny, omezená však pouze na Egypťany. (Ex 10,21-29 )
  • Pobití prvorozených - zabití prvorozeného (resp. nejstaršího) potomka v každé rodině a prvorozených dobytčat v jedné noci. (Ex 11,1-12,36 )
  • (zdroj wikipedia)

Skutečně se něco takového stalo? Po správném řešení bádá řada od¨borníků a přichází se zajimavými závěry. Podle nich možná Bible popisuje realitu! Za pohromami prý může stát příliš chuché klima a také výbuch sopky, jež se měla nacházet jen asi 600 km od Egypta.

roj kobylek patří mezi jednu z nejznámějších ran

Badatelé se zaměřují na období sucha, které případně mohlo být za některé rány zodpovědné Zařazují ho na období konce vlády faraona Ramese II., během níž zemi svlažovaly pravidelné deště. "Po vládě Ramese křivka klimatu prudce klesla. Nastala Suchá perioda, která měla zajisté vážné následky" uvádí profesor Augusto Magini, paleoklimatolog z německé univerzity v Heidelbergu. Podle odborníků by enormní sucha mohla některé rány vysvětlovat. Zbytek pak má možná na svědomí výbuch sopky Théry někdy mezi lety 1500-1650 př. n. l. Nacházela se asi na 600 km vzdáleném ostrově Santorini. U tohoto předpokladu je jediný problém, a to časový rozestup mezi těmito dvěma událostmi, který činí několik stovek let. To je však vysvětleno tak, že původně události nenavazovaly a do časové souvislosti byly dány až se vznikem pozdějšího biblického příběhu. Opravdu jsou tak tajemné egyptské rány vysvětleny? (zdroj Enigma 9/2011)

Další Hypotéza:

Vědci vyvracejí tvrzení Bible: Žádných deset ran. S Egyptem si jen nešťastně pohrávala příroda!

Snad každý zná příběh o 10 ranách egyptských. Bůh měl prostřednictvím Mojžíše a jeho bratra Arona osvobodit Izraelity ze zajetí. Ale byl to opravdu boží zásah, či jen shoda náhod?

1. Voda obrácená v krev

BIBLE: Aron na Mojžíšův pokyn obrátil vodu v Nilu v krev. Voda se nedala pít a všechny ryby v ní pomřely.

VĚDCI: Při záplavích se mohly prudce přemnožit mořské rostlinné organismy, jež vylučují červené stigma a toxiny.

2. Žáby obsazují zem

BIBLE: Faraon nepovolil, proto po sedmi dnech žáby na Aronův pokyn pokryly celý Egypt.

VĚDCI: Stojí za tím hloubení nových vodních zdrojů ideálních pro rozmnožování těchto obojživelníků. Jedna žabí samička naklade i 1 000 vajíček!

3. a 4. Hmyz útočí

BIBLE: Do egyptských domů vnikly nápory nejprve komárů, pak much a jiného obtížného hmyzu, do domů Hebrejců však nikoli.

5. Mor hubí dobytek

BIBLE: Dobytčí nemoc naprosto zlikvidovala egyptská stáda, ovšem opět se vyhnula stádům hebrejským.

VĚDCI: Předpokládají jednu z těchto chorob: dobytčí mor, slintavku, kulhavku, horečku údolí Rift či sněť slezinnou.

6. Hrůzná nemoc

BIBLE: "Naberte do rukou saze z vypalovací pece a Mojžíš je vyhodí k nebesům před zraky faraona. A stanou se práškem po celé egyptské zemi a stanou se boláky, které vyrazí puchýři na člověku a na zvířeti v celé egyptské zemi," řekl Bůh.

VĚDCI: Příčinou se zdá být nápor černých neštovic či kožních nemocí přenášených hmyzem. Hebrejové se více dbali na zásady prevence.

7. Krupobití zabíjí

BIBLE: Mojžíš vztáhl svou hůl k nebesům a vyvolal takové hřímání a krupobití, jaké Egypt ještě nikdy nezažil.

VĚDCI: Šlo o meteorologický jev, kdy padaly kroupy z ledu či ze sopečných vyvrženin. Během chvíle mohly zničit veškerou úrodu a zranit lidi i zvířata.

8. Rojící se kobylky...

BIBLE: A Egypt zaplavila mračna kobylek.

VĚDCI: Prudký déšť vyvolal invazi dravých sarančat, která dokážou urazit vzdálenost 4 000 km! Jejich miliardové kolonie pokryjí až 1 000 km2!

9. Budiž tma...

BIBLE: Devátá rána způsobila třídenní tmu.

VĚDCI: Horký pouštní vítr chamsín zvedl velká mračna prachu, jež zakryla slunce.

10. Pobití prvorozených

BIBLE: Bůh Mojžíšovými ústy oznámil, že v zemi zemře vše prvorozené.

VĚDCI: Tady vědci úplně jasno nemají - nedokážou přesně určit chorobu, která měla za následek i smrt faraonova nejstaršího syna, po níž vládce konečně přistoupil na odchod Hebrejců z Egypta.


Sodoma a Gomora

Výrazy Sodoma a Gomora si až do současné doby udržely svůj specifický význam. Označují hřích, a to podle biblického příběhu, v němž měla být tato města zničena. "A Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru síru a oheň; bylo to od Hospodina z nebe. Na města s celou okolní rovinou, se všemi obyvateli i se vším, co roste ze země, propadla zkáze" (Gen 19:24,25) dočítáme se o události v Bibli. Opravdu tato města existovala? Podle Písma měla ležet u Mrtvého moře. Mnoho historiků se je proto snaží identifikovat. Jedním z významných nálezů je destička s klínovým písmem, nalezená na území starověkého města Ebla, která pochází z 3. tisíciletí př.n.l.! Obsahuje názvy pěti měst, jejichž součástí měla být i Sodoma a Gomora.

Ukrývá stará destička souřadnice Sodomy a Gomory?

Později ovšem odborníci tento záznam zpochybňují a odmítnou. Přidá se k nim i skeptická strana, která upozorňuje na to, že pokud měla být města zničena, musela je postihnout nějaká přírodní katastrofa. V těto oblasti však nedošlo za posledních 4.000 let ani k vuk¨lkanické, ani k seismické aktivitě. Jedině, co by mohlo příběh inspirovat., je prý pád meteoritu v roce 3123 př. n. l. vedle této oblasti. Jde snad tedy o upraveonou a přibarvenou skutečnou událost?

článek byl přejat z časopisu Enigma 9/2011

Hypotéza paracz

Dle hypotézy Paracz opravdu mohla města existovat. Jejich poloha u černého moře nahrává tomu, že mohlo jistě dojít k masivním záplavám. Možná i v souvislosti s tektonickou nebo sopečnou aktivitou v oblasti došlo nakonec k prolomení Bosporské úžiny před asi 7600 lety. V této době existovala na březích Černého moře vyspělá civilizace, která byla rychle postupující záplavou zničena. Podle počítačových modelů stoupala hladina přibližně o 12-15 cm denně, což znamenalo postup moře až o 1 km denně. V této době byla hladina o 120 metrů níže než dnes. Tyto záplavy tedy vznikly kolem roku 5.590 př. n. l., což by odpovídalo i historickému zařazení většiny biblických událostí, které se datují k 6. stol. př. n.l.

Kde stojí Babylonská věž?

Mystérium nejpyšnější stavby všech dob trápí dlouhý čas veřejnost, stejně jako odborníky. Mělo se jednat o věž, jež prý sahala až do nebes. Její přesné rozměry však nejsou známy. Podle některých židovských spisů měřila kolem 2.500 metrů (pro porovnání dnešní nejvyšší budova světa mBurdž Chalífa v Dubaji má 828 m pozn. Admina), v jiných pramenech se však dočteme o výšce popuze v řádu stovek, či jen desítek metrů (historik z přelomu 4. a 5. století Paulus Orosius, jí například přisuzuje ai 85 metrů). Popdle výsledků bádání profesora J. E. Gordona ba statika věže mohla vydržet až do výše 2,+ km. Otázkou zůstává její vzhled i tvar. Někteří ji považují za spirálovitou stavbu, jiní se domnívají, že byla více široká, než vysoká. Rovněž se vynořují spekulace o tom, že se ve skutečnosti jednalo o zikkurat (stupňovitou věž tvořenou terasami nadd sebou) A je tady ještě další otázka - Kde vlastně stála?

Zikkurat ve městě Ur měřil zhruba 90 metrů - do jaké výšky sahala tedy Babylonská věž?

Nikdo přesně nedokáže určit, která stavba mohla být Babylonskou věží. Většina vědců se však shoduje, že biblický příběh má reálný základ. Zbývá už jen zjistit, odkud pramení. Možnosti je prý hned několik. Jedním z horkych kandidátů na věž je zikkurat Etermenanki, který bychom v 6. století př. n. l. nalezli v Babylonu (dříve jižní Mezopotámie dnes území Iráku) Také je tu však možnost, že věží byl zikkurat v Eridu, prvním sumerském městě. Právě toto místo totiž nese označení NUN KI ("Pozoruhodné místo"), jak se hovoří o Babylonu!

"Babylonská věž není mýtus. Skutečně existovala. Prochází evropským a západním uměním, její vyobrazení jsou fantastická" říká Johnatan Jones, odborník na umění, působící v britském deníku Guardian. Nakolik lze věřit příběhu o zmatení jazyk, která¨ým měl Bůh za stavbu pyšné věže potrestat lid? Pokud by tomu tak skutečně bylo, musela by vznikout alespoň 10.000 let před Kristem. Jenže v Bibli se o její stavbě dočteme: "Tu si řekli vespolek ´Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.´ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny" (Gen 11:3). Takový materiál ukazuje na mnohem modernější dobu. Jak si vysvětlit tyto nesrovnalosti? Znamená to, že Babylonká věž ve skutečnosti neměla tkový vá¨ýznam, který je jí v dnešní době přisuzován?

článek byl převzán z časopisu Enigma 9/2011

Hypotéza paracz
Babylonská věž byla Pyramida!

Jak víme Babylon blízce sousedil s Egyptskou říší. Je tedy silně možné, že si starověcí stavitelé vzali inspiraci zde. Tedy nešlo o zkuurat, nýbrž o stupňovitou pyramidu! Nejvyšší známá Cheopsova pyramida má v současnosti rozměr základny 230,38 × 230,38 m, (což odpovídá ploše třinácti fotbalových hřišť v jejich minimálním rozměru 90x45m) její současná výška je 137,5 m, i když původně byla ještě o 2 m na každé straně delší a o 9 m vyšší. Sklon pyramidy je asi 51°50´. Až do 80. let 19. století byla nejvyšší lidskou stavbou na světě. Zabírá plochu 5,15 hektarů. Chybějící špička, kazící dojem dokonalého jehlanu, je zřejmá na první pohled - díky tomuto defektu byla za druhé světové války na vrcholu pyramidy protiletecká pozorovatelna. Jedná se o nejobjemnější stavbu na světě - původní objem celé stavby činil asi 2 520 000 m³. Na celou stavbu bylo použito přibližně 2 milionů kusů kamenných bloků (každý z nich váží cca 2,5 tuny), jejichž celková hmotnost je 5 000 000 tun. Mohla podobná stavba být předlouhou pro Babylonskou věž?

Jak víme přelouhou pro starý zákon jsou židovské spisy. Jak taaké víme židové půsoobili v Egyptě jako otroci - viz kniha Mojžíšova ( Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium). Působili určitě i na stavbách pyramid a znali systém stavby. JE tedy možné, že se u svých "vykořisťovatelů" inspirovali.

Proběhla potopa světa?

"Potopa na Zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu od země" Takový je biblický popis velké potopy, kterou měl Bůh podle Genesis, knihy o stvoření světa, ztrestat hříšný lid. Jediný, kdo se zachrání, je hospodinův vyvolený, spravedlivý Noe. Bůh mu nakáže sestavit ohromnou archu, na níž vezme zástupce druhů všech zvířat, ato v páru tak, aby přežil každý druh. Mohlo se něco takového opravdu stát? Když budeme chtít zjistit rozměry archy, nalezneme je v Bibli:

A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket." (Gen 6:15)

Dnešní loket má délku 46 cm, archa by pak tuíž měřila 138x23xx14 metru. Kolk zvířat by sem musel Noe vtěsnat? Jak uvádí německý biolog Ernst W. Mayr, tak celkový počet savců, obojživelníků, plazů a ptáků by musel být kolem 50.000! A to ještě nepočítá zástupce hmyzí říše, kterých mohlo být několik milionů. Archa přitom byla pravděpodobně větší než slavný Titanic. (Ten byl dlouhý asi 269 metrů) Vloudila se snad chyba při překladu Bible či v přepočtech rozměrů archy?

Jak veliká byla pravá archa?

Přesvědšivé důkazy o potopě světa neexistují. Přesto se někteří odborníci domnívají, že k ní mohlo skutečně dojít. Zmiňuje se o ní totiž nezávisle na sobě několi dobových pramenů (např. Epos o Gilgamešovi). Navíc existují jisté indicie o tom, že se odehrála někdy v 6. tisíciletí př. n. l. Nikoli však na celém světě, nýbrž v oblasti černého moře! Podle amerických geofyziků Wiliama Ryana a Waltera Pimana dochází v tomto období k masivnímu tání ledovů jejichž vlivem se zvyšuje hladina oceánu. Pak prý přichází zemětřesení, které rozlomí pevninu v oblasti Bpsporu a Dardanel, takže se slaná voda vlévá do jezera a zatápí zemi. Mohla být tato katastrofa inspirací pro biblickou potopu. nebo je vše jen hezká pohádka?

přejato z časopisu Enigma 9/2011

Roku 1959, při pravidelné prohlídce leteckých snímků, turecký armádní kapitán Llhan Durupinar identifikoval útvar, zobrazený na obrázku vpravo (reportáž z Dogubayazetu, východní Turecko. Nález Noemovy archy).

V horách oblasti Ararat, byl ve výšce 1900 m nad mořem objeven předmět tvaru lodi, delší než fotbalové hřiště, o rozměrech bitevní lodě. Dr. Brandenburger, odborník ve fotogrammetrii, ze státní university v Ohio, USA, o něj projevil zájem. Brandenburger odhalil raketové základny na Kubě během éry prezidenta Kennedyho. Po důkladném studiu fotografie došel k závěru: "Nemám žádné pochyby o tom, že tento předmět je loď. Během celé mé kariéry jsem nikdy na stereografii neviděl předmět, jako je tento."

V září 1960 byla fotografie zveřejněna v časopise LIFE pod titulkem: "Noemova archa?" Téhož roku skupina Američanů doprovázela kapitána Durupinara na toto naleziště po jeden a půl dne. Avšak povrchní výzkumy nenašly nic slibného. Skupina provedla nějaké vykopávky, ale nakonec došla k závěru, že naleziště neobsahuje "z archeologického hlediska nic zajímavého". Jejich názor ale nebyl jednomyslný. O 17 let později, roku 1977, Ron Wyatt toto naleziště navštívil. Poté, co obdržel oficiální povolení, Ron a Jonathan Gray i další jiní během období několika let prováděli důkladnější výzkumy. Za použití detektorů kovů, podpovrchového snímání radarem, chemických rozborů a zkoušek v laboratoři apod., byly jejich nálezy překvapující. Svědectví bylo nepopíratelné.

V prosinci 1986, po vyšetřování provedeném jejich vlastními vědci, členové ministerstva zahraničí, ministerstva vnitra a výzkumníci z Atatűrk university se sešli a dospěli k závěru, že to jsou vskutku pozůstatky legendární archy. Jako ocenění jeho práce byl Ron čestným hostem při slavnostním otevření nové přírodní rezervace 20. 6. 1987. V květnu 1989 bylo otevřeno i návštěvní středisko.

Stavitelé archy použili ke konstrukci kovové nýty

Během výzkumů tři různé druhy detektoru kovů odhalily souvislý vzorek železa vyskytujících se v pravidelných intervalech.

Časem bylo provedeno radarové snímání celé struktury - podél celé délky, šířky a horizontálně ze stran. Půdou pronikající radar ukázal ještě podrobněji týž vzorek, který odhalily detektory kovů. Radar odhalil další informaci, která byla ohromující. Na radarových záznamech se objevily stěny, dutiny, dveře blízko jížního konce ("předku") a rampy. Blízko přídě byly dvě válcové nádrže 4,2 m vysoké a 7,2 m napříč, s kovovými obručemi kolem obvodu.

Jak na to reagovali jiní? David Fasold, expert v námořní záchraně, který na nalezišti pracoval, řekl: "V horách Araratu je předmět tvaru lodi, 300 loket (15697 cm) dlouhý a průměrně 50 loket (2615 cm) široký. Pokud to někdo označí jako náhodu, podle mého názoru by tím podpořil skepsi."

Zkamenělé palubní dřevo objevené na nalezišti se ukázalo být vrstveným dřevem. 

Zkoušky provedené v laboratoři Galbraith v Knoxville, Tennessee (USA) ukázaly, že vzorek obsahuje přes 0,7 % organického uhlíku, což odpovídá zkamenělému dřevu. Vzorek byl kdysi živou látkou. Tenké plástky ze vzorku odhalily, že dřevo se skládá ze tří vrstev. Bylo to ve skutečnosti vrstvené dřevo!

Nikdy předtím nebylo nalezeno zkamenělé dřevo, které by bylo vrstvené. Tento vzorek je naprosto unikátní na celém světě a je důkazem, že konstrukční metody používané budovateli archy byly velmi dokonalé a nadčasové. Tento typ kompozice dřeva je možná asi "goferové dřevo", o kterém mluví kniha Genesis v Bibli.

Radar a jiné zkoušky odhalují pokročilý stav zhroucení a destrukce.

Jeví se známky toho, že dvě vrchní paluby se zhroutily a jejich trosky spočívají na spodní palubě, tak jak je ukázáno na náčrtku. Radar prokázal, že trup lodi a spodní paluba jsou lépe zachovány a stále ještě obsahují prázdné komory!

Několik příkladů toho, jak se tyto nálezy shodují se záznamy v Bibli.

BIBLICKÁ VODÍTKA - ZPRÁVA VLASTNÍ NÁLEZY
1. Mojžíšova 8, 4
Archa spočinula na pohoří
Araratu Na pohoří Araratu - archa byla objevena blízko vrcholů pohoří v oblasti Araratu (ve starodávné době nazývaném "Urart")
1. Mojžíšova 6, 15
zaznamenaná délka archy
je 300 loktů Přesně 300 loktů - egyptský loket, který se používal, když Mojžíš psal Genesis, byl 20,6 palců (52,3 cm) a délka pozůstatků archy měří přesně 300 loktů.
1. Mojžíšova 7, 13
osm lidí vešlo do archy a
přežilo potopu Mnoho jmen míst v blízkém okolí odráží příběh o potopě - např. nedaleké údolí se jmenuje "Oblast osmi" a v ní vesnice, nazvaná "Místo osmi".
1. Mojžíšova 7, 8-9
archa vezla všechny druhy
zvířat Svědectví o zvířatech - Coprolites (zkamenělý trus), zvířecí chlupy, úlomek parohů, velké hroby a jiné nálezy v bezprostředním okolí archy

Vláda potvrzuje: Toto je Noemova Archa

Reportáž z Dogubayazetu, východní Turecko. Nález Noemovy archy.

20. června 1987 Turecká vláda založila novou přírodní rezervaci Noemovy archy. To bylo výsledkem jednání vládní komise, která potvrdila desetiletý výzkum tohoto naleziště Ronem Wyattem a jeho kolegy.

Noemova archa - předmět výzkumu na tomto místě potvrdil Ron Wyatt i vládní vědci Toto naleziště poprvé přilákalo pozornost koncem padesátých let minulého století poté, co letecký průzkumný snímek této oblasti, pořízený z velké výšky, odhalil v horách oblasti Araratu strukturu podobnou lodi. I když bylo naleziště zpočátku mnohými odmítnuto, Ron Wyatt a jiní se ujali rozsáhlé výzkumné práce na tomto místě, která trvala téměř celé desetiletí. Použitím metod, jako je radarový rozklad podpovrchového rozhraní, detekce kovů, jádrové vrtání apod., získali pozoruhodné výsledky. Pohřbeny ve výšce 1900 m nad mořem byly objeveny hmotné pozůstatky lidmi vytvořené struktury - velké lodi. Potom co prozkoumal objevené údaje na nalezišti profesor Dr. Ekrem Akurgal, který je mnohými považován za "děkana turecké archeologie", prohlásil: "... to je loď, starodávná loď... musí být zachována..." Výsledky Wyattova výzkumu vzbudily vážný zájem tureckých vědců a archeologů. Nakonec to vedlo ke svolání vládní komise na nejvyšší úrovni, aby uvážila veškerá nashromážděná svědectví. Oficiální závěr byl, že naleziště opravdu obsahovalo pozůstatky legendární Noemovy archy. Výsledkem těchto poznatků bylo založení nové přírodní rezervace. Závěru turecké vlády přirozeně odporovali někteří vědci z akademických kruhů světa, neboť dopad tohoto nálezu má dalekosáhlý vliv. Svědectví je nicméně bohaté a souvisle ukazuje na toto místo, jako na pozůstatky legendární Noemovy archy, biblický předmět, po kterém tak mnoho lidí pátralo.

Archa z roku 2004 - expedice M. Kruliš Dr. Salih Bayraktutan z Atatűrk university v Erzurumu nadále toto naleziště zkoumá a nashromáždil již hodně svědectví. Nyní je k dispozici podrobná dokumentace z historie nálezu a výsledky výzkumu prováděného na místě ve východním Turecku. Noemova archa, která je nyní přikryta vrstvou hlíny, na níž roste tráva, je nabodnutá na skále. Odborníci, kteří do zkoumání archy byli zapojeni se domnívají, že při výbuchu blízké sopky v nedaleké minulosti, vytékající láva a teplo částečně narušila a rozpustila část ledovce, kde se archa nacházela. Ta se později uvolnila a přes uvolněný a rozpuštěný led sklouzla postupně po bahně ze svahu, kde se asi po 4 km zastavila v údolí o skálu, do které narazila bokem. Na tomto místě goferové dřevo z archy spolu s bahnem a částečně vychladlou lávou zkamenělo a archu pokryla silná vrstva bahna se zbytky popela a pemzi (vyvřelé hornině). Tak byla celá loď "zakonzervována" až do 20. století, kdy nastaly posuvy půdy a tudíž k jejímu částečnému odkrytí. Teprve až zemětřesení v roce 1958 a 1977 způsobilo částečné odkrytí zbytků zkamenělé archy. V současnosti je na místě nálezu zřízeno návštěvní centrum pro turisty, kde je velká místnost a kde je možné zhlédnout spoustu nalezených předmětů, hornin, zkamenělého dřeva, fotografií a článků souvisejících s objevy. Středisko hlídá stařec, který je "strážcem archy". I když je místní situace politicky nestabilní, danou kurdskými povstalci, středisko je hojně navštěvováno a to i cestovateli z ČR.

V okolí naleziště jsou další unikátní místa pozůstatků. U vesnice Erzap je oltář Noemovy rodiny, který byl postaven jeho rodinou po potopě jako projev vděčnosti a na němž bylo obětováno Bohu. Nacházejí se zde hroby prvních rodin země po potopě, které, jsou neskutečných rozměrů. U vesnice Uzengeli, kde je návštěvní centrum, jsou rozesety i tzv. závěsné kameny, které měly funkci stabilizátoru lodi při ohromném běsnění živlů. Mimo "údolí osmi" (pouze osm lidí přežilo potopu) též závěsné kameny, hroby velikých lidí (první lidé byli daleko většího vzrůstu), oltář Noemův, archa Noemova, atd. zde jistě spočívá ještě spousta předmětů, které zanikají v prachu.

Železné linky - barevné pásky položené podél údajů kovového detektoru ukazují pravidelný vzorek železa, další potvrzení toho, že naleziště jsou pozůstatky ohromné konstrukce vyrobené lidmi a ne přírodou.

Posuv původního přistání archy a jeji posun. Rekonstrukce Noemovy archy.

"Jsem velmi potěšen tímto výsledkem, ke kterému jsme na tomto místě nyní dospěli. Mohu se dívat do očí a prohlásit, že tato formace, loď ve východním Turecku, jsou ve skutečnosti pozůstatky Noemovy archy."

zdroj

Nalezneme pozůstatky ráje?

Biblický příběh o vyhnání Adama a Evy z ráje patří mezi ty nejznámější. Takto měl začít život na zemi. "A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil" (Gen 2:8) dočítáme se v Bibli. Znamená to, že tímto směrem skutečně leží nějaká "rajská zahrada"? Mnoho badatelů se ji, s pomocí vodítek uvedených v Písmu, snaží najít. Kde se asi rozkládá onen ráj plný košatých a plodných stromů, úrodné půdy a hojnosti? V potaz prý připadá hned několik lokalit. V Knize knih se hovoří o východní zemi, v jejímž středu stojí strom života a poznádní dobrého i zlého. Má tudy protékat řeka, která se dál dělí na čtyři hlavní toky. První má jméno Pišon a prý obtéká bohatou zemi Chavilu, druhý tok se nazývá Gichón a obtéká říši Kúš, třetí, Chidekel, údajně teče východně od Asýrie a čvrtá řeka nese jméno Eufrat. Jistá pojítka s geografií lze vysledovat na první pohled. Podaří se však najít skutečnou lokalitu Edenu?

Jednou z nejpravděpodobnějších lokalit je oblast u města Tabríz (Irán)

Irák, Izrael Turecko, Srí-Lanka, Čína nebo například Severní Amerika to jsou místa nejčastěji spojovaná s polohou ráje. Keré je ale to pravé? Sjednou z uznávaných teorií přichází archeolog Dr. Juris Zarinks. Podle něj se zahrada mohla nacházed pod Perským zálivem - dedy ještě před tím, než se z něj stal záliv. Archeologické nálezy totiž naznačují, že zde ležela úrodná země. Badatel zařazuje příběh do období 6500 př. n. l.

Tomuto tvrzení oponuje však britský archeolog David Rohl. Na podkladu informací získaných ze starých sumerských hliněných tabulek zařazuje Eden do dnešního Iránu, blízko městu Tabríz (viz víše). Právě toto místo má podle něj vykazovat podivohudné podrobnosti s biblickým popisem. Nacházejí se tu prameny čtyř řek a východně od Urmijského jezera leží údolí, jež je oblklopeno hornatými pásy. Dodnes je zde spousta vinic a neuvěřitelně úrodná půda. Je to snad bývalý Eden? Anebo je starý příběh jen smyšlený?

Urmijské jezero - je zde schován Eden?

Geografickou určitelnost Edenu například vylučuje profesor Alan Ralph Millard z Liverpoolské univerzity. Jde prý jen o symbolický mýtu! Proč ale nacházíme jeho odraz v realitě? Dkoazuje to snad, že se jedná o mýtus inspirovaný skutečností?

Je Eden jen mýtus odrazený ve skutečnosti

přejato z časopisu Enigma 9/2011

Jak byl popraven Ježíš?

Obecně se nepochybuje o tom, že byl Ježíš ukřižován. Existovali však další tresty, které byly v té době používané. Vydejme se tedy po stopách Kristovi smrti s Paracz

Zabil Ježíše kámen?

Jedním ze způsobu tehdejších poprav bylo ukamenování. Dozvídáme se o něm i v Bibli v případu s cizoložnicí:

Kdo z vás je bez hříchu

53Každý se pak vrátil domů,
1ale Ježíš odešel na Olivetskou horu. 2Za úsvitu se pak vrátil do chrámu, kam se k němu scházel všechen lid. Posadil se tedy a učil je. 3Znalci Písma a farizeové tehdy přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed 4se slovy: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila. 5Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" 6Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat.
Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. 7Když se ho však nepřestávali ptát, zvedl se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem." 8A opět se sklonil a psal po zemi.
9Když to uslyšeli, začali se jeden po druhém vytrácet, počínaje od nejstarších. Nakonec tam Ježíš zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed. 10Ježíš se zvedl a zeptal se jí: "Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo tě neodsoudil?"
11"Nikdo, Pane," odpověděla.
"Ani já tě neodsuzuji," řekl jí Ježíš. "Jdi a už nehřeš." (evng. Jan 8: 53, 1 - 11)

Ježíš ale nebyl cizoložnice, že? Pozor! Tento trest se nepoužíval jen na tentno prohřešek! Vzpomeňme si smrti sv. Štěpána (kolem roku 1 - asi 36 až 40)

Poena culleii

V římské říši byl také trest nazývaný jako Poena culleii. Trestem, původně obecným a později vyhrazeným pro otcovrahy, byla poena culeii - zašití do pytle s kohoutem, psem, hadem a krysou (či opicí) s následným svrhnutím do Tibery. Jak je jasno, šlo o trest více méně Římský a vyhrazený pro římské oobčany. Jeho použití u Ježíše je více než nepravěpodobné.

Předhozen lvům?!

Dalším oblíbeným prostředkem mučení a popravy bylo předhazování lvům. Často končili v arénách celé křesťanské rodiny. Stejně ale byli popravováni i nepřátelé státu, zloději nebo piráti. Nejznámějšími svatými byl sv. Vít (okolo 297 - okolo 304) - Odmítl se vzdát své víry, byl prý na příkaz samotného císaře Diocletiana se svými vychovateli nejprve vařen v kotli s olejem, poté předhozen lvům, a když oboje přestáli bez úhony, nakonec sťat - a Ignác z Antiochie - Zásadním momentem v Ignatiově životě se stalo jeho zatčení římskými úřady. Ty doufaly, že jeho exemplární poprava předejde dalšímu šíření křesťanství. Po Ignatiově mučednictví ve Flaviovském amfiteátru, kde byl předhozen dravým šelmám, byly jeho ostatky přeneseny zpět do Antiochie a nejprve pohřbeny vně hradeb.

Paranormal-activity se příliž nepřiklání k tomu, že by Ježíš zemřel tímto způsobem. Jeho odsouzení v Jeruzalémě a nikoli přímo v centru Římské říše mluví proti této tézi.

Smrt ohněm

Daleko před čarodějnickými procesy, měli křesťané možnost okusit "vlastní medicínu". Křesťané končili v ohni pro svou víru a přesvědčení. Známými jsou sv. Eulogius (Jáhen biskupa Fructuosa, který byl spolu s ním a dalším jáhnem pro svou víru zaživa upálen v Tarragoně - Rok úmrtí: 259 zdroj / u jeho úmrtí se ale uvádí i smrt stětí, viz níže) a sv. Augurius (Jáhen biskupa Fructuosa, který byl spolu s ním a dalším jáhnem sv. Eulogiem zaživa upálen v Tarragoně- Rok úmrtí: 259)

O hlavu kratší?!

Jak jsme si pověděli už výše dalším docela i běžným způsobem popravy bylo stětí. Skončil tak například sv. Jiří: "Na druhý den Dacián vynesl rozsudek, že má být Jiří vedený přes celé město a pak mu bude useknuta hlava." uvádí se v životopise

Dalším svatým, který takto končí je sv. Polyevkt. V životopisech svatých se píše: "S radostí sklonil svoji hlavu pod meč a přijal tak svatý křest, ve své vlastní krvi roku 259."

Opravdu skončil na kříži?!

Jak se praví ve filmu Saturnin: "Vyzkoušíme všechny možnosti, abychom se nakonec vrátili kté první" . Je to asi nejpravděpodobnější možnost smrti Ježíše. Ukřižování bylo v římských dobách naprosto normální. Například císař Nero (15. prosince 37 - 9. června 68) prý nechal ukřižovat na 500 křesťanů a nechal jejich kříže postavit dle jedné z halvních římských cest na výstrahu.

Paranormal-activity se tedy nejvíceš přiklání k ukřižování.

Pokud byl ukřižován, je klasické zobrazení správné?

Existovalo hned několi typů křížů a možností ukřižování.

Typy křížů

Kříž je vyobrazován v mnoha tvarech, barvách a různých stylech. Ve středověku patřil k nejpoužívanějším symbolům. Zde jsou vybrazeny základní a nejznámjší typy.

Kříž Popis Ukázka
Řecký kříž

Také znám jako crux immissa quadrata, užívá jej obvykle východní církev. Kříž má všechna čtyři ramena stejně dlouhá.


Latinský kříž

Nejznámější podoba kříže je s prodlouženou částí svislého břevna tzv. kříž latinský. Ten je nejužívanějším symbolem západní křesťanské církve.


Ondřejský kříž

V podobě písmene X, na němž byl umučen svatý Ondřej, nachází se např. na vlajce Skotska;


Kříž sv. Antonína

Někdy též kříž tau či crux commissa v podobě písmene T. V této podobě nejčastěji vytvářeli Římané kříže pro popravy;.


Svatopetrský kříž

Obrácený latinský kříž, na němž měl být podle legendy popraven apoštol Petr; vzhledově shodný se symbolem satanismu;.


Ankh

též crux ansata v podobě písmene T, nad nímž je ovál nebo kruh; původně egyptský symbol života, později přijatý koptskými křestany;


Patriarchální kříž

nebo také dvojitý, kříž se dvěma příčnými břevny. Dnes platí tento kříž za biskupský. Kratší příčné břevno má naznačovat tabulku, na níž Pilát dal napsat jméno a vinu Ježíšovu.


Papežský kříž

Kříž charakterizují tři různě dlouhá příčná břevna, uspořádaná shora od nejmenšího po největší, užívá jej ve svém znaku papež.


Pravoslavný kříž

nebo také Ruský, jako sybol jej používá ruská pravoslavná církev. Ukazuje pod dvěma vodorovnými břevny ještě jedno malé příčné břevno určené pro přibití nohou.


Keltský kříž

Latinský kříž nebo řecký rovnoramený kříž, jehož střed obepíná kruh.


Labarum

Chrismon, Chi-Rho. Monogram, který tvoří řecká začáteční písmena Ježíše Krista. Latinské X je řecké CH, a latinské P je řecké R..


Kříž kalvarijní

Kříž stojí na základně, která má připomínat Golgotu.


hákový kříž

mnoho významů viz článek svastika.


Z těcto možností připadá nejvíce v úvahu tři typy

Ondřejský kříž

Co mluví pro?:

  1. Byl využíván, což lze dokឨzat právě na případu sv. Ondřeje.
  2. Labarum neboli Kristův pyktorgram mají prý tvořit řecká začáteční písmena Ježíše Krista. Latinské X je řecké CH, a latinské P je řecké R., ale opravdu se v něm neskrývá více? Není písmeno "P" tělem Krista a X pak křížem, na kterém zemřel?

Co mluví proti?:

  1. Tento typ nebyl zas tak hojně využíván, prozože jeho kkonstrukce byla zbytečně složitá.
  2. Labarum je opravdu složení počátečních písmen, což je doloženo.

Kříž sv. Antonína

Co mluví pro?:

  1. Byl dost často používán pro svou lehkou konstrukci.
  2. Jeho uživání dokazuje právě smrt sv. Antonína.

Co mluví proti?:

  1. Jeho konstrukce přece jen nebyla tak častá a používaná.

Vítězem Paranormal-activity se stává?

Latinský kříž

Co mluví pro?:

  1. V první řadě je to uznávané samotnou církví
  2. Nejspoužívanější typ
  3. Nejjednodušší konstrukce

Co mluví proti?:

  1. To je právě to, že skoro nic

Paranormal-activity tedy soulasí sklasickou představou smrti Ježíše Krista, ale byl Ježíš na kříž opravdu přibit hřeby?

Způsoby ukřižování

Vlasntě existují dva doložené způsoby:

  1. Přivázání provazy
  2. Přibití hřeby

následující článek je převzat ze zdroje

Představy o způsobu, jakým byl ukřižován Ježíš Kristus, mohou být mylné. Ukřižování je sice nejsilnějším symbolem křesťanství, avšak neexistuje žádný důkaz, že Ježíš byl ukřižován právě tak, jak to církev zobrazuje, uvádí se ve studii britských vědců zveřejněné v nejnovějším čísle časopisu Journal of the Royal Academy of Medicine.

"Dosažitelné zdroje ukazují, že lidé byli (v římských dobách) ukřižováváni v různých pozicích a že byly používány nejrůznější prostředky k jejich upevnění na kříž," uvádí se ve studii Pierse Mitchella a Matthewa Maslena z lékařské fakulty Imperial College v Londýně.

Autoři shromáždili ze všech dostupných pramenů svědectví o metodách ukřižování a museli konstatovat, že tyto techniky byly krajně rozdílné a společného měly v podstatě jen jedno - vždy způsobily smrt odsouzence. Z ničeho proto nevyplývá, že Ježíš musel na kříži zemřít právě tím způsobem, jak je celá staletí líčeno. "Oběti podle tehdejších zvyklostí nebyly nutně na kříž umisťovány hlavou nahoru a už vůbec na něj nemusely být přitloukány hřeby zaráženými skrz tělo do dřeva," upozorňují autoři. Přitom zdůrazňují, že ukřižování jako takové nijak nezpochybňují.

Kříže s odsouzenci byly vztyčovány ve všech směrech a mučivé upevnění hlavou dolů nebylo nijak vzácné. Popravovaní byli přivazováni ke kříži provazy, a pokud byli přibíjeni hřeby, nemuselo to být jen za ruce a nohy, ale například i do genitálií. Naopak, pokud byl odsouzenec ukřižován hlavou vzhůru, byla mu často do rozkroku dávána dřevěná podpěra, která měla částečně držet jeho váhu a prodloužit tak jeho utrpení.

Archeologické vykopávky v Izraeli vydaly zatím jediný hmotný důkaz o metodách ukřižování v dobách římských: byla nalezena kostra s hřebem dlouhým 11,5 centimetru procházejícím kostmi chodidla

Pokud lze věřit nápisu nalezenému poblíž, šlo o Žida jménem Jehonanan ben Hagkol. Na kostře nebyla však nalezena sebemenší stopa po hřebu v dlaních ani jinde na rukou. Z toho vyplývá, že zřejmě musel být horní částí těla na kříž připevněn jinak.

konec převzaté části

Paranormal-acitity si není v tomto ohledu jistá a proto neříkáme ani tak ani tak.

Jak to bylo podle vás?


Co by se stalo kdyby se našlo tělo Krista?

Všichni známe klasický příběh o smrti Ježíše Krista a o jeho zmrtýchvstání.

To, že byl objeven prázdný hrob bez těla napovídalo tomuto faktu. Co by se ale stalo, kdyby se přece jen našlo tělo Krista?

Jak by muselao tělo vypadat?

Pokud bychom měli to štěstí a našli tělo Krista ještě nerozpadlé v prach skýtá se otázka, jak dokázat, že je to opravdu on?

Věříme-li bibli jako historickému dokumentu, měla by kostra mít typické znaky a to:

  1. Viditelná zranění na rukou a nohou od hřebů, tato zranění by měla v sobě mít pravděpodobně i kousky rzi.
  2. Drobá poranění lebky od trnové koruny.
  3. Poranění od kopí, tzn. zářez vkdesi v hrudním koši (přesné místo je diskutabilní)

Co dál?

Dnešní moderní postupy by mohli určit stáří kosti a tak pomoci objasnění, zda by se mohlo jednat o tělo Krista. Bohužel nemáme možnost prokázat pravost pomocí DNA. Anebo snad přece? Svědi Jehovovy tvrdí:

Rodinný původ Ježíše je velice zajímavý. Člověkem se Ježíš stal tehdy, když se narodil panně, která se jmenovala Marie. Bible vysvětluje, že jeho život byl působením svatého ducha přenesen z nebe do Mariina lůna. (Lukáš 1:30-35) Ještě před tím, než se dozvěděla o zázračném početí Ježíše, byla Marie zasnoubena s Josefem. Josef se tedy měl stát Ježíšovým adoptivním otcem.

Po narození Ježíše měli Josef a Marie ještě další děti - tedy Ježíšovy nevlastní bratry a sestry. Je to zřejmé z otázky, kterou si ohledně Ježíše později kladli obyvatelé Nazaretu: "Což to není tesařův syn? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub a Josef a Šimon a Jidáš? A nejsou všechny jeho sestry u nás?" (Matouš 1:25; 13:55, 56; Marek 6:3) Z toho můžeme usuzovat, že k Ježíšově nejbližší rodině patřili jeho rodiče, čtyři bratři a nejméně dvě sestry.

Někteří lidé však dnes nevěří, že by Ježíšovi bratři a sestry byli dětmi Josefa a Marie. Proč tomu nevěří? Dílo New Catholic Encyclopedia k tomu říká: "Církev již od nejranějších dob učí, že Marie zůstala pannou. Nelze tedy pochybovat o tom, že Marie neměla žádné jiné děti." Tato encyklopedie tvrdí, že řecká slova pro "bratra" a "sestru" se mohou vztahovat na "osobu nebo osoby spojené náboženským nebo jiným společným poutem" nebo na příbuzné, možná na bratrance či sestřenice.

Je to skutečně tak? Dokonce ani někteří katoličtí teologové s touto tradiční naukou nesouhlasí a podporují názor, že Ježíš tělesné bratry a sestry měl. John P. Meier, bývalý prezident Americké katolické biblické asociace, napsal: "Pokud slovo adelfos[bratr] není v N[ovém] Z[ákoně] použito pouze obrazně nebo metaforicky, ale k označení příbuzenského nebo zákonného vztahu, pak se zde vztahuje výhradně na vlastního nebo nevlastního bratra. Ano, Písmo ukazuje, že Ježíš měl sestry a bratry, kteří byli dětmi Josefa a Marie.

Na stránkách Českobratrské církve v Chebu se zase dočítáme:

Evangelista Lukáš podává vysvětlení, že Marie s Josefem sice bydleli v Nazaretě, ale přišli do Betléma kvůli sčítání lidu: L 2,1-7a

To, že Ježíš vyrostl v Galileji, mělo důsledky pro to, jak byl vnímán. Izraelci rozlišovali sféry svatosti podle vzdálenosti od chrámu. Svatým městem byl Jeruzalém a jím byla ozvláštněna či posvěcena Judea, kdežto Galilea se nacházela dále a leckteří z Judeje se na Galilejce dívali spatra. J 1,46 Natanael (Filipovi): "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?"

Z evangelií se dovídáme, že měl Ježíš bratry a sestry: Mk 6,3

Kolik dětí bylo v rodině? Ježíš a jeho 4 bratři jsou uvedeni jménem a pak je řečeno, že sestry - tedy minimálně 2. Z toho vyplývá, že měl Ježíš přinejmenším 6 sourozenců. On sám byl nejstarším z nich. Římskokatolická církev učí, že to museli být bratranci a sestřenice i když v biblickém textu stojí doslova "bratři a sestry". Učí tak, protože oslavují Marii jako pannu - pannu dokonce i poté, co porodila Ježíše. Ale všimněme si, jak je poznámka kolemstojících v Markově evangeliu spontánní. Pro mně je nejpřesvědčivější, že lidé poukazovali na Ježíšovy nejbližší - nikoli na bratrance či sestřenice. Navíc v židovské tradici se cení mateřství, takže by bylo velmi zvláštní, kdyby po narození Ježíše už žádné děti do rodiny nepřibyly.

Z různých narážek v evangeliích vysvítá, že vztahy mezi Ježíšem a zbytkem rodiny byly leckdy napjaté: na svatbě v Káni Ježíš matce odpověděl "Co máme společného, ženo?" Téměř chladným oslovením "ženo" Ježíš vyjádřil odstup. Tím není řečeno, že by k ní neměl pozitivní vztah, ale spíše to, že nechtěl být pouze v roli syna, kterému matka říká, co má dělat. Byl si vědom vlastního poslání.
Jiná epizoda je zachycena v Mk 3,31-35

O Ježíšovi se dále vědělo, že je tesař, syn tesaře. To však neznamená, že by byl prostým a nevzdělaným dělníkem. Flusser k tomu píše: Zákoníci "vyžadovali, aby každý svého syna učil obchodu a mnozí z nich byli sami řemeslníky. Za obzvlášť vzdělané byli považováni právě tesaři. Když stáli před obtížným problémem, padla otázka 'Je tu mezi námi tesař nebo syn tesaře, který by nám mohl ten problém vyřešit?'

Závěrem bych chtěl ještě zmínit otázku pramenů. Jestliže se ptáme po Ježíšově jako historické postavě, potřebujeme vědět, kde se o něm dozvíme. Protože jste již dlouhá léta křesťany, připadá vám asi samozřejmé, že historickými prameny jsou v těchto souvislostech evangelia. Tak tomu skutečně je, protože mimo evangelia se o Ježíšovi zachovalo jen několik zmínek. Existují také evangelia, která se nedostala do NZ. Nejznámějším z nich je Tomášovo evangelium. Ta však oproti Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi nepřinášejí další, historicky zajímavé informace. Je také možné, že Tomášovo ev. bylo sepsáno později než ta evangelia, která máme v NZ a že je na nich tedy závislé spíše než aby představovalo nezávislý pramen.

Dochovaly se různé písemnosti přibližně z Ježíšovy, které nám dávají nahlédnout do hospodářských a politických poměrů v Izraeli a Římské říši, takže lze říci, že různé detaily z evangelií zapadají do obrazu té doby; jsou věrohodné.

Pokud však jde o zmínky o samotném Ježíšovi v mimobiblických pramenech, za zmínku stojí asi jen tři.
První zmínka pochází z Talmudu, z traktátu Sanhedrin 43a: "V předvečer paschy byl pověšen Ježíš (někt. rukopisy + Nazarejský), protože provozoval čarodějnictví a podněcoval Izrael k odpadnutí." (srov. obvinění v Mt 12:24)

Týkalo se to Ježíšových mocných činů. Zatímco v očích některých šlo o znamení, jimiž Bůh potvrzoval Ježíšova slova, jeho oponenti sice nezpochybňovali, že došlo k mocným činům, ale prohlásili, že je konal satanskou mocí - tedy že provozoval magii.

Dále se uchovala zmínka u římského historika Tacita, který ke zprávě o pronásledování křesťanů za Nerona přičinil tuto vysvětlující poznámku: "Původce toho jména, Kristus, byl za vlády Tibériovy prokurátorem Pontiem Pilátem popraven."

Z toho plyne, že Tacitus měl za to, že Ježíšova poprava za úřadování Piláta byla historickou skutečností.

A do třetice, nejdelší zmínka o Ježíšovi mimo novozákonní spisy pochází od židovského historika Josefa Flavia, který ve svém díle Židovské starožitnosti píše:

"Asi v té době se objevil Ježíš, moudrý muž - pokud je vůbec náležité mluvit o něm jako o člověku - protože konal zázraky; stal se učitelem lidí, kteří s potěšením přijímají pravdu. Přitahoval mnohé z Židů i z pohanů. Byl to Kristus. Když jej Pilát z podnětu našich představitelů odsoudil na kříž, ti, kteří jej prve milovali, jej neopustili, protože se jim třetího dne ukázal živý - jak Boží proroci předpověděli o této a tisíci dalších úžasných věcech, jež se jej týkají; a křesťané, lid, který se tak jmenuje po něm, do tohoto dne nevyhynuli."

K tomuto citátu je třeba říci dvojí. Nejprve to, že vzbuzuje rozpaky tím, že zní na židovského historika až příliš křesťansky. Za druhé to, že v celku Flaviova díla se tento citát nachází na správném místě. V jeho blízkosti se totiž mluví i o dalších postavách, které jsou nám známy z evangelií: o farizejích, saducejích, zélótském protiřímském odboji, o Pilátovi, Herodovi a Janu Křtiteli. Zmínka o Ježíšovi sem přesně zapadá.

Badatelé se shodují na tom, že Flavius skutečně psal o Ježíšovi, ale jeho zmínka byla rozšířena nějakým křesťanem, který toto dílo opisoval.

Konkrétně je možné vidět, že křesťanská vsuvka začíná tam, kde Flavius řekne, že Ježíš byl mudrc nebo moudrý člověk - a toho se zřejmě chytil křesťanský opisovač, kterému nestačilo, že by Ježíš měl být moudrým člověkem a proto doplnil: pokud je ovšem možné o něm mluvit jako o člověku.

Panuje tedy shoda v tom, že Flavius skutečně píše o Ježíšovi jako o někom, kdo skutečně žil v té době jako jiné postavy, jež známe z evangelií, ale na druhou stranu nějaký křesťan Flaviova slova doplnil.

Zajímavé je, že kdybychom byli odkázáni na tyto mimobiblické zmínky o Ježíšovi, tím nejjistějším faktem by byla skutečnost jeho smrti - to, že byl Ježíš ukřižován v Judeji za Pontského Piláta.

Bylo by tedy možné určit pravost Kristova těla podle DNA někoho z nich? Ano! Ale museli bychom nejprve mít jejich DNA.


Představme si, že bylo tělo opravdu oběveno a jeho pravost potvrtzena. Jak by to asi vypadalo?

(následující článek je pohou teorií a fikcí)

21. 4 .2065 - je objevena jeskyně poblíž Jeruzaléma s kostrou, která nese znaky ukřižování. Prakticky okamžitě vznikají teorie o nálezu těla Krista.

22. 4. 2065 - Katolická církev v čele s papežem striktně odmítá pravost kostry a že by se snad mohlo jednat o Ježíše. Na místo nálezu jsou ihned vysláni dva zástupci církve, aby měli situaci pod dohledem.

5. 5. 2065 - po archeologickém a jiném odborném prozkoumání se po dlouhých přípravách kostra převáží do laboratoří ve Velké Británii.

12. 7. 2065 - po dlouhém zkoumání jsou uveřejněny první závěry. Jedná se o kostru muže z období cca 20 - 40 n. l. Věk se odhaduje mezi 30 - 35 lety. Smrt byla zcela jistě zaviněna ukřižováním. Dotyčný mohl být Indického původu - některé rysy tomu napovídají, další rysy ale jasně fandí typickému obyvateli Izraele - Všechny tyto detaily se nápadně shodují s Kristem, církev se začíná obávat a snaží se zasáhnout do pátrání nekalými praktikami jako je uplácení, či vyhrožování - moc ale neuspěje.

30. 10. 2065 - jsou objevena těla poblíž nedávno odkryté "Kristovy hrobky" - jak se teď jeskyni říká. Pro provedení testů DNA a dalších testů je prokázáno, že se jistojistě jedná o dvě ženy a dva muže. Tělo pomyslného Krista je příbuzné však jen z jednou ženou a s jedním mužem a sice ze starší ženou a mladším mužem - tyto kostry jsou poté označeny jako těla Marie (matky) a Jakob (Ježíšův syn) - další dvě jsou přiřčena Máří Magdaléně (Ježíšovi družce) a Josefovi (nevlastnímu otci Ježíše a partnerovi Marie). Tím se rozvíří i myšlenky o pravém otci Ježíše. Církev je opět na koni a snaží se prokázat Ježíšův "božský původ".

5. 5. 2066 - nalezeno tělo muže na jehož hrobce je vytesáno jméno Juda / Judah. Nějakého badatele napadne srovnat DNA tohoto muže a DNA "Krista" - SHODUJÍ SE! - tento fakt naprosto otřásá katolickou církví - Ježíš měl světského otce! - Církev reaguje rychle prohlášením, že není vyloučeno, že do tohoto muže vstoupil bůh - i přes toto tvrzení počet věřících povážlivě klesne.

12. 7. 2066 - je objevena hliněná destička - nazývaná trošku posměšně "poslední hřebík". - je na ní přesný popis polohy posledního odpočinku Krista. Tento popis skoro přesně sedí na "hrobku Krista". - Po potvrzení pravosti destičky je potvrzena i pravost těla - Ježíš Kristus byl nalezen! - Církev zažívá zemětřesení.

I přes tato fakta - zůstává na světě necelých 60 milionů křesťanů - stále méně se ale hlásí ke katolické církvi. Vznikají nová náboženství, jako odnože křesťanství, které lépe odpovídají novým poznatkům. Víra v křesťanského boha trvá i po silném otřesu.

Co myslíte vy, co by se stalo?

Stigmata - jsou to rány Ježíše?

otec Pio - při svém pohřbu už stygmata neměl - kam asi zmizela?
otec Pio - při svém pohřbu už stygmata neměl - kam asi zmizela?

Jako stigmata se v křesťanství označují rány na těle v místech, kde byl podle Bible zraněn Kristus během ukřižování. Křesťané věří, že stigmata se mohou projevit na velmi omilostněných věřících, u nichž jsou podle tajemství křesťanské mystiky symbolem ran Kristových.

Obvykle se rány objevují na rukou (na dlaních), na nohou (na kotníkách), na boku a jako krvavý kruh po trnové koruně. Rány na rukou a nohou obvykle sahají až na druhou stranu, stále krvácí, podle výpovědí způsobují svým nositelům bolest. Podle tvrzení nositelů se rány na těle vyskytnou náhle.

Stigmata se údajně objevují u lidí hluboké víry, oddaných službě Kristu. V křesťanství jsou chápána, jako dar i závazek vůči Bohu, který svou milostí tímto způsobem sdílí tajemství svého utrpení na kříži. Stigmata nemívají jen známí světci, ale například i skrytí řeholníci v klášterech.

V literatuře se často objevuje mylné tvrzení, že prvním nositelem stigmat byl sv. František z Assisi. Avšak stigmata se objevují již roku 1222 v Anglii u dvou lidí; ti byli ovšem upáleni na hranici jako kouzelníci. Již před sv. Františkem se záměrně zranila Maria z Oignes, aby mohla nosit Kristovy rány.

V pozdním středověku se potom osob se stigmaty objevuje velké množství, mezi jinými Lukardis z Oberweimaru, Kateřina Sienská, Gertruda z Oosten, Kateřina Janovská, Kateřina z Ricci. Toto rozšíření má souvislost i se zbožností zaměřenou k úctě ukřižovaného Krista a k jeho utrpení. Bolestná zranění nemusela být vždy viditelná - tak Kateřina Sienská mohla pozorovat svá stigmata podle své výpovědi pouze sama.

Stigmata se objevují i u osob v moderní době. U patera Pia se podle jeho výpovědi vyskytly po duchovním zážitku, a to již v mladém věku.

Asi nejznámější stigmatičkou současnosti je Catalina Rivas žijící v Bolívii. U ní se stigmata objevují jen jednou do roka na velký pátek. Dalším současným nositelem stigmat je P.James Manjackal. Stigmata se u něj projevují zejména při mši svaté při proměňování.

Stigmata také bývají vykládána jako psychosomatický jev nebo rány, které si postižený sám přivodil.

Lidé si také způsobují stigmata, aby byli prohlášeni za svaté nebo z důvodů podmíněných nějakou specifickou duševní poruchou; mezi takové případy patří například Magdalena de la Cruz (1487-1560), která přiznala, že se u ní jedná o podvrh.

Z vědeckého pohledu mívají stigmata zásadní rozkol s historickými fakty, jelikož u lidí se stigmaty se objevují na dlaních rukou, což neodpovídá metodice, kterou během ukřižování používali staří Římané, kteří své oběti přitloukali na kříž přes zápěstí. (Ukřižovaný za dlaně by nevydržel vlastní váhu svého těla a z kříže by spadl, což vedlo k přibití člověka na kříž přes zápěstí, kdy se hřeb umisťoval mezi malé kůstky v zápěstí.) Předpokládá se, že stigmata na dlaních jsou odrazem toho, jak je zachycují umělecké představy na mnohých náboženských malbách, a nikoliv toho, jak byl skutečně Ježíš Kristus ukřižován.


Byla Marie opravdu panna?

Ve vánoční písni "Byla cesta, byla ušlapaná" se zpívá: "

...
A co by to za novina byla,
kdyby panna, kdyby panna
syna porodila.

...

Opravdu je je to možné? Vydejme se společně s hypoptézami paranormal-activity za pravdou

Možnost č. 1. - Marie byla nevěrná!

Je možné, že Marie byla Josefovi nevěrná s někým jiným a aby se vyhla manželovo žárlivé scéně a možnosti ukamenování (trest pro cizoložnice), vymyslela si kouzelnou pohádku o božím "vniknutí"

Možnost č. 2. - Pannenství, co by výraz čistoty

Další docela reálnou možností je pannenství jen co rádoby symbol čistoty a neposkvrnění.

Možnost č. 3. Církvi moc nevyhovoval mimomanželský styk Marie a Josefa

Nikde a ani v Bibli není uvedeno, že by Marie a Josef byli manželé - naopak! Jsou všude uváděni pouze jako druzi! Tento fakt se katolické církvyi moc nelíbí a tak se ji hodí příběh o čisté panně co porodí syna božího.

Možnost č. 4. Marie byla opravdu panna!

ANO! Je to možné - přečtěte si články přejaté z jiných zdrojů, které tuto hypotézu podporují.

Paní Adéla vyprávěla příběh své babičky, která zamlada jako panna přišla na gynekologickou prohlídku, protože se necítila úplně v pořádku. Lékař, který ji prohlédl jí poté oznámil, že je ve třetím měsíci těhotenství. Babička pro to měla svérázné vysvětlení. Chodila s dědečkem a o věneček s ním chtěla přijít až o svatební noci. Dědeček byl však muž náruživý a tak mu babička povolila podle svých slov "jen na krajíček".

A protože panenská blána není neprodyšná, stalo se, že i navzdory tomuto opatření, přišla babička do jiného stavu. Ztrátu panenství tedy už po této zprávě na svatební noc neodkládala.

Podle lékaře Jana Šulce z Centra reprodukční medicíny GEST je možné, aby panna otěhotněla. "Možné to samozřejmě je," řekl Novinkám. Vysvětlil, že panenská blána není neprostupná a každá žena má otvor v ní různě velký. O prostupnosti panenské blány svědčí podle jeho slov i menstruace.

"Existuje i neprostupná panenská blána, a v případě menstruace takto postižená dívenka začne trpět strašnými bolestmi," řekl Jan Šulc. Vysvětlil, že se v takovém případě jedná o tzv. Hematocolpos, což je stav, při kterém se pochva plní menstruační krví, velmi to bolí a následovat musí perforace.

Na otázku, zda ví o případu, kdy žena otěhotněla přes panenskou blánu a pannou zůstala až do porodu, řekl, že se s tím nesetkal, ale je možné, že se takový případ stal. Doktor Šulc se však podle svých slov domnívá, že když už taková žena zjistí, že je těhotná, na svém panenství dále nelpí. zdroj

Co na to internetové poradny?

Samozřejmě, že panna může otěhotnět.

K otěhotnění jsou nutné tři věci. Připravená děloha, zralé vajíčko a spermie, která se s vajíčkem spojí.

Menstruuje-li dívka, jsou první dvě podmínky splněné, protože cyklus je řízený částečně i žlutým tělískem, které se vytvoří při dozrání vajíčka a jeho zánik spustí odloučení děložní sliznice - menstruaci.

Splnit třetí podmínku je při troše (ne)šikovnosti snadné. Panenská blána obsahuje jeden nebo několik otvorů, kterými odtéká menstruační krev a tak velké díry spermie nezastaví. zdroj


Neposkvrněné početí?

Panenské početí se nejčastěji skloňuje s narozením miminka v Betlémě, které se následně stalo světovou celebritou. Mýtus panenského početí u lidí ještě nikdo nevyvrátil a nezopakoval - pomineme-li početí mimo tělo matky, tedy "děti ze zkumavky". U zvířat ale není tento jev "početí bez přítomnosti otce" neznámý.

Žraloci, varani i mloci

Před časem se v pražské ZOO vylíhla mláďata varanů, přičemž vedení ZOO chtělo vědět, kdo byl otcem. Testy DNA ukázaly, že otec je neznámý, respektive, že žádný není. Mláďata prodělala zdárný vývoj, aniž by se do vajíčka v těle matky dostala porce DNA ze strany samce. Partenogeneze známá mimo jiné jako samobřezost, či dokonce pannobřezost znamená způsob rozmnožování bez oplodnění vajíčka spermií. V přírodě nejde o nijak velké překvapení, stačí připomenout včelí trubce, kteří vznikají z neoplozených včelích vajíček. A pokud vám růže zaplaví nadměrné množství mšic, opět je na vině partenogeneze. Mšice se zkrátka s nějakými "mužskými" vůbec nezdržují. Nevýhodou takovéhoto rozmnožování je, že narození tvorové mají genetickou výbavu výhradně od matky, jsou tedy jakýmisi jejich klony, což výrazně snižuje genetickou diverzitu v populaci, což evoluci neposouvá příliš kupředu.

Tuto metodu využívají někteří žraloci, u obratlovců ji zvládají někteří hadi (maličký slepák květinový či velký hroznýš královský) či někteří mloci či axolotli. Právě na ně se zaměřil výzkumný tým z Ohio State University, kteří se pustili po stopách 3,4 milionu let staré historie rozmnožování axolotlů. Své výsledky představili v odborném časopise Evolution. Ukázalo se, že samotní axolotlové partenogenezi zvládají, ale genetický potenciál si tu a tam vylepší drobnou krádeží. Některé druhy se totiž rozmnožují tak, že samci odloží dávku spermatu (spermatéku) na větvičku či kamínek a samička ho nasaje dovnitř. Jenže něco podobného udělá i samice jiného, blízce příbuzného druhu, čímž se dopustí činu, který biologové nazývají kleptogenezí. Typičtí zloději jsou axolotlové krtkovití (Ambystoma talpoideum). Podle biologů právě obohacování pomocí krádeží udrželo axolotly v plné síle do dnešních dnů. Normálně by totiž druh množící se pouze po mateřské linii měl vyhynout, ale případ axolotlů, kteří se drží miliony let, je pro biology stále jistou záhadu. 

Mohl být Ježíš zplozen partenogeneticky?

Jakkoliv není oplození bez přítomnosti otce, respektive samčí DNA, v přírodě neznámé, u lidí k vidění není. Představa sexuálního styku Boha s Marií (připomeňme, že podle křesťanské věrouky je Ježíš božím synem) je pro křesťany nepřijatelná, proto se pro její oplození vžila představa neposkvrněného početí. Odpověď na otázku, zdali mohl Ježíš vzniknout partenogenezí (otázka je samozřejmě hypotetická) je jednoduchá a jednoznačná. Nemohl - početí savců bez přítomnosti otce příroda nepřipouští. Na to jsme evolučně už příliš složití. "U savců je rozmnožování partenogenezí neproveditelné. Může za to fakt, že savčí spermie předává potomkovi jinak "upravené" geny než savčí vajíčko. Pokud se v potomkovi nesejdou geny upravené otcem s geny upravenými matkou, je zle. Jedinec se buď vůbec nenarodí, nebo je těžce postižen. Toto pravidlo platí pro několik stovek z celkového počtu asi 23 000 savčích genů," píše biolog Jaroslav Petr na svém blogu.

Text: Topi Pigula

Doly krále Šalamouna 

Legendární doly krále Šalamouna možná opravdu existovaly, ale netěžilo se v nich zlato a diamanty, nýbrž měď. Oznámili to vědci z univerzity v San Diegu v Kalifornii, kteří ve spolupráci s jordánskými kolegy objevili v jižním Jordánsku pozůstatky po těžbě mědi z 10. století před naším letopočtem, tedy zhruba v době Šalamounova kralování.

Legendární doly krále Šalamouna možná opravdu existovaly, ale netěžilo se v nich zlato a diamanty, nýbrž měď. Oznámili to vědci z univerzity v San Diegu v Kalifornii, kteří ve spolupráci s jordánskými kolegy objevili v jižním Jordánsku pozůstatky po těžbě mědi z 10. století před naším letopočtem, tedy zhruba v době Šalamounova kralování.ykopávky ze 70. a 80. let naznačovaly, že kovy se zde začaly zpracovávat v 7. století před naším letopočtem, tedy dlouho po Šalamounovi. Američtí a jordánští vědci se ale rozhodli kopat hlouběji a našli stopy po důlní činnosti ještě o 300 let starší. Informaci zveřejnili v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

Archeolog Thomas Levy řekl, že všemu ze starých písemných památek se nedá věřit, ale že tento objev znamená souběh archeologických údajů a bible.

Šalamoun vládl přibližně v letech 970 až 931 před naším letopočtem. Podle legend byly jeho doly, zdroj jeho nesmírného bohatství, v daleké zemi Ofir, o níž se dnes někteří dohadují, že ležela na východním pobřeží Afriky. Legenda praví, že kdo je objeví, stane se nejbohatším, ale také nejprokletějším člověkem na světě. Téma bylo několikrát zpracováno literárně i filmově.

zdroj

Měl Ježíš sourozence?

"Spolehlivý informační zdroj" o počtu dětí Panny Marie, jak bychom ho dnes požadovali (zápis v matrice, položky v registru obyvatel apod.) neexistuje a evangelium nikde nepodává jakýkoliv soupis dětí Panny Marie. Protože evangelium zajímá zvěst o Kristu ukřižovaném a vzkříšeném a nabídka spásy, ne detaily ze života. Že křesťané potom dál mnoho věcí domýšleli není divné. Je to otázka předávané a rozvíjené křesťanské víry, která ale musí mít své rozumné důvody a jakousi logiku - tím se zabývá teologie.
Vzhledem k textu evangelia, tedy vzhledem k tomu, co obsahuje, by tedy mohl být počet dětí čili otázka bratří a sester Ježíšových otevřenou otázkou, protože evangelium prostě o počtu dětí nemluví. Křesťané z protestantské oblasti se drží mínění, že Ježíš sourozence měl (někteří to dokládají prostě tím, že je v Písmu napsáno "bratři" a nezabývají se již tím, zda originální řecký termín "adelfoi" znamená jen bratry nebo i jiné příbuzné). Na katolické straně je víra/přesvědčení, že Ježíš byl jednorozeným Mariiným synem ve smyslu "jediný". Je k tomu samozřejmě nepřeberná teologická literatura. Velmi stručné a obsažné vysvětlení je v Katechismu katolické církve v odstavci 500. 

zdroj

V evangeliích na několika místech je řeč o "bratřích" a "sestrách" Páně. To vedlo už ve starověku odpůrce křesťanství k tvrzení, že prý Panna Maria nemohla být pannou, když Ježíš měl ještě nějaké sourozence. To slyšíme jako argument často i dnes. Poprvé s touto námitkou vystoupil ve 4. stol. pohan Helvidius. Proti tomu polemizoval církevní Otec latinského Západu sv. Jeroným r. 383 skvělým spisem "O ustavičném Mariině panenství proti Helvidiovi".

Jeroným, vynikající filolog, který pořídil latinský překlad Písma sv. pod názvem "Vulgáta", zde dokazuje, že v hebrejštině a aramejštině slova "bratr" a "sestra" namenají nejen fyzické sourozenectví, nýbrž i příbuzenství v boční linii. Biblický termín" bratr" a "sestra" tak mohl stejně dobře představovat bratrance nebo sestřenici, nebo i ještě vzdálenější příbuzenství. To bylo ostatně všeobecně známé, už ze Starého zákona víme o případech, kdy příbuzný je označen termínem "bratr" (např. "bratři" Abraham a Lot, ačkoliv Lot byl ve skutečnosti synovcem Abrahamovým).

Nicméně Helvidius ještě uvádí citáty z Mt 1,25 a Lk 2,7, kde se píše o Ježíši jako o "prvorozeném synu". To by zdánlivě navozovalo, že po Ježíši mohla Jeho matka mít ještě jiné děti. Jeroným však poukazuje na to, že termín "prvorozený syn" měl význam čistě rituální, neboť podle Ex 13,12 každý první mužský novorozenec byl zasvěcen Bohu jako Jeho vlastnictví bez ohledu na to, jestli po něm následovali další potomci či nikoliv. Výraz "prvorozený syn" znamenal proto jeho zasvěcení Bohu, nikoli označení, že je nejstarší mezi sourozenci.

Jeroným ve své polemice s Helvidiem opouští nakonec argumenty filologické a přistupuje k vlastním okolnostem Kristova života podle evangelií. Když sv. Lukáš ve 2. kap. (41-52) popisuje pouť sv. rodiny do Jeruzaléma a scénu dvanáctiletého Ježíše v chrámu, vyplývá z toho jasně, že Ježíš byl jediným dítětem Marie a Josefa (pěstouna). Jinak by se totiž nedalo vysvětlit, proč nevzali Maria a Josef na pouť do Jeruzaléma taky své další děti (vždycky podle zvyklostí putovala celá rodina), a jestliže ano, tak proč se o tom evangelista nezmiňuje? Předpoklad, že by Lukáš zamlčel v této souvislosti Kristovy sourozence, by byl násilný, nepřirozený a téměř absurdní. Ježíš tedy ve svých 12 letech bratry a sestry určitě neměl. Pokud by měli Maria s Josefem po Ježíši ještě další děti, tak až po Jeho 12. roce života, což je ale málo pravděpodobné. Ostatně nikde v evangeliích se nemluví o někom, kdo by byl "synem" nebo "dcerou" Marie a Josefa. Kdyby Maria měla kromě Ježíše ještě jiné potomky, zcela určitě by ji Pán na kříži svěřil některému z nich, neboť zákon v Izraeli předpisoval, že pouze děti mají absolutní povinnost postarat se o svou ovdovělou matku, nesvěřil by ji tedy úplně cizímu Janovi (Jan 19,25-27).

Dále si Jeroným všímá zpráv evangelistů o ukřižování Páně. Sv. Matouš a sv. Marek píší, že pod Ježíšovým křížem stála mj. i "Maria, matka Jakuba mladšího a Josefa" (Mt 27,56; Mk 15,40). Podle sv. Lukáše (24,10) "Maria, matka Jakubova" šla s ostatními ženami v sobotu ráno k Ježíšovu hrobu. Jan (19,25) uvádí, že se jednalo o "sestru matky jeho, Marii, manželku Kleofášovu". Slovo "sestra" tu opět znamená "příbuzná" (nemohly se přece rodné sestry jmenovat úplně stejně). Podle zprávy církevního spisovatele Hegesippa ze 2. stol. byl Kleofáš (nazývaný též Alfeus) fyzickým bratrem sv. Josefa. Panna Maria a Maria, manželka Kleofášova, matka Jakuba (apoštola Páně) a Josefa, byly tedy švagrové. Šlo o jednu z žen, které Krista doprovázely a již evangelisté nazývají "druhou Marií" na rozdíl od Marie Magdalény. Jeroným však dává s tím do souvislosti další zprávu Matoušova a Markova evangelia (Mt 13,53-58; Mk 6,1-6) a sice tu o nevěře obyvatel v Nazaretě, v níž se praví, že Nazareťané se divili nad Ježíšovou moudrostí a říkali: "Copak to není tesař, syn Marie a bratr Jakubův a Josefův a Judův a Šimonův? Cožpak nežijí i jeho sestry mezi námi?"

Jakub a Josef jsou nejspíš titíž mužové, jejichž matka, "sestra" (ve skutečnosti švagrová) Panny Marie stála na Kalvárii pod křížem Páně. Nemohli být tedy fyzickými bratry Ježíšovými, ale jeho příbuznými, konkrétně bratranci (sv. Josef, i když byl pěstounem a nikoli fyzickým otcem Pána Ježíše, byl před zákonem jeho otcem, proto příbuzenstvo z jeho strany bylo i Kristovým příbuzenstvem). Totéž platí i o dalších vyjmenovaných "bratřích" Páně a jeho "sestrách", které pocházely od jiných příbuzných buď Panny Marie, nebo sv. Josefa. Kdyby se totiž byť i jen u některých z těchto uváděných osob jednalo o fyzické sourozence Kristovy, pak by se museli narodit až po 12. roce Jeho života, neboť podle Lk 2,41-52 v tomto věku fyzické bratry a sestry neměl. Protože víme, že začal veřejně působit ve stáří cca 30 let, museli by být potom tito jeho "sourozenci" všichni buď ještě dětmi nebo nezletilými osobami. Pak by ovšem Nazareťané nemluvili o jeho "bratřích" a "sestrách" jako o postavách obecně známých, což předpokládá, že šlo o dospělé lidi a nikoli o děti. Jestliže mezi nimi "žily" Ježíšovy "sestry", znamená to, že žily samostatně (nejspíš jako manželky a matky) a měly svou domácnost. Kdyby se jednalo o nezletilé, žily by přece s rodiči, potom by ale Nazareťané zcela logicky říkali: "Cožpak nežijí s jeho matkou i jeho sestry?" a nikoliv "Cožpak nežijí i jeho sestry mezi námi?" Pádné a přesvědčivé argumenty sv. Jeronýma jsou fakticky nevyvratitelné. Panenství Matky Boží je logicky i biblicky zdůvodněné. Katolická nauka stojí na solidních základech, obhajitelných i vědecky a jakékoliv pokusy zpochybnit ji jsou odsouzeny už předem k nezdaru. Nevěříme mýtům a bájím, ale pravdivým a skutečným faktům.

zdroj

Byl ježíš ženatý a měl děti?

Jeden ze zdrojů tvrdí:

ežíš Kristus rozhodně nebyl ženatý, Dnes máme lidové mýty o tom, že Ježíš byl ženatý s Marií Magdalénou. Tento mýtus je absurdní lož a nemá teologický, historický ani biblický základ. Ačkoli pár gnostických evangelií se zmiňují o blízkém vztahu Ježíše a Marie Magdalény, nikterý z nich neudává konkrétně že by Ježíš byl ženatý s Marií Magdalénou anebo s ní měl nejakou romantickou zápletku. Nejblíž má k tomu říkání že Ježíš bozkal Marii Magdalénu, ale to mohl být i "přátelský bozk". Kromě toho, dokonce i kdyby gnostické evangélia přímo uváděli že Ježíš byl ženatý s Marii Magdalénou, oni by neměli na to žádné oprávnění, protože gnostické evangélia byli všechny dokázány že jsou padělky vymyslené aby vytvořili gnostický pohled na Ježíše.
Jestli byl Ježíš ženatý, Bible by nám to řekla, anebo by bylo o tom nějaké nejasné konstatování. Písmo by úplně nemlčalo o něčem tak důležitém. Bible se zmiňuje o Ježíšově matce, adoptivnímu otci, nevlastních bratrech a nevlastních sestrách. Proč by opomenula zmínku o Ježíšově ženě? Ti, kteří věří/učí že Ježíš byl ženatý, tak dělají proto, aby se Ho pokousili "humanizovat", udělat obyčejnějším, aby se víc podobal na kohokoli jiného. Lidé jednoduše nechtějí věřit že Ježíš byl Bůh v těle (Jan 1:1, 14; 10:30). A tak vymysleli a věří mýtům o tom, že Ježíš měl sňatek a děti a byl obyčejným člověkem.
Podružná otázka by byla "Mohl se Ježíš oženit?" Není nic špatného na tom být ženatý. Není nic hříšného na tom, mít sexuální poměr v manželství. Takže ano, Ježíš se mohl oženit a stále být bez hříchu, Boží Ovečka a Spasitel Světa. Současně, není žádný biblický důvod pro to, aby se Ježíš oženil. O to v této diskusi nejde. Ti, kteří věří že Ježíš byl ženatý, nevěří že byl bez hříchu, anebo že byl Mesiáš. Bůh neposlal Ježíše aby se oženil a měl děti. Marek 10:45 nám říká proč Ježíš přišel: "Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé." zdroj

Jenže...

Osobnost vlivného kazatele, který žil v dávné římské provincii Judea, nepřestává fascinovat historiky. Před časem objevili svitek, podle nějž mohl být zakladatel v současnosti nejrozšířenějšího světového náboženství ženatý. To je ale v rozporu s křesťanskou věroukou. 

Ůtržek pergamenu ze 4. století obsahuje slova "moje žena". Nebylo by na tom nic divného, kdyby to neříkal Ježíš Kristus. 

"Hlavně, prosím, nikam nepište, že Dan Brown měl pravdu," povzdechla si v rozhovoru pro NY Times Karen Kingová - žena, která objevila papyrus s větou tvrdící, že Ježíš Kristus měl ženu. Drtivá většina článků, které o tomto objevu vznikly, však začínaly právě titulkem: "Dan Brown měl pravdu!" Kingová ve všech rozhovorech také žádala novináře, aby zdůraznili, že tento objev neříká nic o historickém Ježíši a jeho manželství - přesto právě v tomto duchu noviny i časopisy informovaly. Jak to tedy bylo? 

Jak Kingová zdůraznila, tento objev vůbec nepopisuje život Ježíše Krista, neříká nic o něm jako o historické postavě. Nedá se srovnávat významem s evangelii, která jsou výrazně starší - psali je lidé, kteří Ježíše buď znali, anebo znali ty, kdo se s ním sami stýkali.

Není jasné, z jaké doby pergamen pochází; Kingová tvrdí, že zřejmě ze 4. století našeho letopočtu, jisté to však není. Původ papyru je poněkud záhadný, a podle některých historiků dokonce značně nevěrohodný. Kingová, jinak respektovaná historička, tvrdí, že majitele, který jí útržek zapůjčil, sice zná, nesmí však uvést jeho totožnost - prý proto, aby nebyl obtěžován sběrateli a fanatiky. Podle expertů, jako je například David Gill z univerzity v Suffolku, je to podezřelé: "Je kolem toho spousta podivností,"řekl archeolog. "Vypadá to tak, že by se od toho měl jakýkoliv zodpovědný akademický pracovník držet co nejdál."

Podle několika úmluv totiž není výzkum starožitností bez doloženého původu povolen. Nejen proto, že to podporuje černý trh s nimi, ale zejména proto, že získávání takových artefaktů je většinou vytrhne z jejich kontextu - a to je připraví o poznávací hodnotu. Týká se to i tohoto papyru; na stranách ho kusy chybí, zřejmě proto, aby je později mohl prostředník prodat zvlášť, za ještě vyšší cenu.

Představa Ježíše Krista jakožto ženatého muže je sice starší, ale masově známou se stala až s vydáním knih Dana Browna. V románu Šifra mistra Leonarda přišel s myšlenkou, že Ježíš po svém ukřižování nezemřel, ale oženil se - a to s Máří Magdalenou. Jejich potomstvo by pak podle něj mělo žít dál až do současnosti, přičemž tyto potomky bedlivě stráží tajné řády jako templáři.

Naopak různé společnosti spojené s katolickou církví se snaží zatajit před veřejností existenci tohoto tajemství. Údajně proto, že by to zcela zbouralo základy evropského náboženství. Z historického hlediska je Brownova kniha směsí polopravd, vyvrácených omylů a úmyslného matení - její "pravda" se však až nečekaně rychle rozšířila. Nedávný průzkum největšího amerického křesťanského serveru Beliefnet zjistil, že v tuto teorii věří 19 procent jeho čtenářů...

V Bibli, tedy ve čtyřech novozákonních evangeliích, nenajdeme o tom, zda Ježíš žil se ženou, ani slovo. Badatelé to dobře ví - jen se spekuluje o tom, co to dokazuje. Mlčení evangelií se dá vyložit různě. Jasné je, že Ježíš mohl být ženatý - nic mu v tom nebránilo. Poprvé na to upozornil v 70. letech 20. století americký historik William E. Phipps. Ten tvrdil, že mlčení Bible je třeba vyložit jako potvrzení toto, že Ježíš ženatý byl. Proč? Protože ženatí byli v té době prakticky všichni muži Ježíšova postavení; bylo to natolik automatické, že psát o tom bylo zbytečné. 

Jako Ježíšova partnerka se většinou uvádí Máří Magdaléna - ale ti nejvěrohodnější svědkové (evangelisté) se o ničem podobném nezmiňují. Tato žena nemá v evangeliích moc místa, je však přesto velice důležitá: je totiž první, kdo dosvědčí Ježíšovo zmrtvýchvstání. Na nějaký manželský svazek se však jen z textu evangelií rozhodně nedá usuzovat. Existují však také nekanonická evangelia, kde se o Magdaleně píše víc. Právě o tato svědectví se opírají hrdinové Šifry mistra Leonarda. Ovšem dost zavádějícím způsobem.

Na jejich rozbor zde nemáme dost místa, ale velmi zjednodušeně se dá říci, že o Máří Magdaleně se jako o Ježíšově partnerce zmiňuje jediné - Filipovo.

Píše se v něm: Moudrost, která je nazývána 'neplodná', je matkou andělů a snoubenkou (...) je Marie Magdaléna. Pán ji miloval víc než všechny učedníky a často ji líbal na její ústa. (...) Ostatní učedníci (...) mu řekli: "Proč ji miluješ víc než nás všechny?" Spasitel odpověděl a řekl jim: "Proč vás nemiluji tolik jako ji? Když je slepý s vidoucím ve tmě, není mezi nimi rozdíl. Když se však objeví světlo, pak vidoucí to světlo uvidí, ale slepý zůstane ve tmě."

Problém je v tom, že také Filipovo evangelium je až poměrně pozdní, vzniklo zřejmě ve druhém století, ale známe ho až z opisu pocházejícího ze 4. století - shodou okolností (a možná ne náhodou) také psaného v koptštině. Problém je, že ani toto evangelium neříká, že by se Máří Magdaléna kdy stala Ježíšovou ženou - jen ukazuje, že k ní měl Ježíš významný vztah. Ostatně i věta s polibkem se dá vykládat symbolicky, tak jako mnoho dalších nejednoznačných pasáží v Bibli...

Mezi řadou problémů s věrohodností, které pergamen má, vyniká nejvíc ten, že jeho stáří nebylo testováno pomocí žádné vědecké metody. Kingová říká, že to nebylo možné, protože pergamen je velmi poškozený a nedá se z něj odebrat dostatečné množství inkoustu - tím by byl zlomek zřejmě nenapravitelně zničený. Kingová však plánuje, že během příštího roku by mohl být pergamen otestován pomocí spektroskopie, která by ho nepoškodila a přibližně by zjistila dobu jeho vzniku. 

Když Karen Kingová pergamen dostala do rukou, bylo jí hned jasné, že drží v rukou "historickou bombu". Proto se obrátila na další znalce koptštiny, aby jí poskytli vlastní názor na jeho pravost. Oslovila tři experty; novináři většinou citovali názor jednoho z nich, podle nějž je pergamen s nejvyšší pravděpodobností pravý. Aby to však nebylo tak jednoduché, druzí dva experti na koptštinu se k pravosti artefaktu vyslovili negativně.

I další experti na koptštinu se k objevu staví negativně. Protože Kingové představila pergamen na kongresu koptologů, podařilo se získat mnoho vyjádření těch nejpřednějších znalců v oboru. Například Stephen Emmel, profesor koptštiny z německého Münsteru se vyjádřil takto: "Na tom fragmentu, na jeho vzhledu i použité gramatice, je něco, co mi říká, že není úplně důvěryhodný." Jiný odborník, expert na papyry Alin Suciu z univerzity v Hamburku, byl ještě jednoznačnější: "Písmo nevypadá autenticky, když ho srovnám s jinými ukázkami koptských papyrů z doby kolem 4. století," řekl.

Z jiných důvodů nevěří pravosti pergamenu další expert na koptskou kulturu, Hany Sadak, ředitel Koptského muzea v Káhiře. Tvrdí: "Osobně si myslím, že kdyby byl pergamen pravý, už dávno bychom o něm věděli."

zdroj