— Čína —

Čína (tradiční znaky: 中國, zjednodušené znaky: 中国, hanyu pinyin: Zhōngguó, český přepis: Čung-kuo; tento pojem ovšem neznamená "Říše středu", jak praví žurnalistické klišé: ve starověku se jím označovaly "ústřední státy", tedy státy seskupené v Centrální planině, které představovaly tradiční kolébku čínské starověké kultury) je geografická oblast a historické území v Asii. Označuje prostor ovládaný čínskými impérii bez ohledu na to, šlo-li o etnicky čínské dynastie, nebo nikoli.

Mytologie

Čínská mytologie je soubor čínských bájí, pověstí a kulturní historie, předávaných ústní nebo písemnou tradicí. Zahrnuje mýty o založení čínské kultury a čínského státu, popisuje přírodní katastrofy a skutky bohů a hrdinů. Podobně jako u jiných mytologií, i zde lidé v minulosti věřili, že alespoň část těchto příběhů byl skutečný zápis jejich historie. Některá témata mají i více převyprávěných verzí.

Stvoření světa

Existuje šest verzí popisující stvoření světa. V první vystupuje bohyně Nü Kua, která pomocí svých sedmdesáti proměn dala tvar všemu. Jiné dvě verze líčí stvoření světa vzájemným působením sil Jin a Jang. Ve čtvrté verzi se popisuje příběh o bohovi Čuan Sü, který poroučí svým dvěma vnukům Čchungovi a Liovi, aby navždy nesli nebesa a stlačovali zemi, čím je od sebe rozdělují. Další verzi nalezneme v knize Čuang, kterou napsal někdy ve 4. století př. n. l. filozof Čuang Ce. Vystupuje zde bůh Chun-tun, který svou smrtí dá vzniknout vesmíru. Poslední mýtus vypráví o obrovi Pchan Kuovi, polobohovi s lidskou podobou. Pchan Ku umírá a různé části jeho těla se přeměňují na různé věci na zemi: z dechu se stane vítr, z končetin hory, z hmyzu na jeho těle se staly lidé, aj. Jiná varianta příběhu spojuje mýtus o Pchan Kuovi a Jin a Jang.

Stvoření lidstva

V mýtech o vzniku lidí se opět vyskytuje obr Pchan Ku a Jin a Jang. Objevuje se zde i bohyně Nü Kua, která lidi vytvořila pomocí hrnčířského kruhu z žlutého jílu. Když již nemohla dál tvořit, namáčela provázek v bahně a vystřikující kapky se měnili v lidi. Zatímco lidé ze žlutého jílu tvořili vyšší bohatou a šlechtickou část společnosti, lidé z bahna tvořili chudé z nižších vrstev.

Bohové

Yuanshi Tianzun

Patří mezi tzv. Tři čisté. Předpokládá se, že vznikl na počátku vesmíru v důsledku sloučení čistých dechů. Poté vytvořil Nebe a Zemi. Kdysi byl nejvyšším správcem nebes, ale později svěřil tento úkol jeho asistentovi Yuhuangovi. Yuhuang převzal administrativní povinnosti Yuanshi Tianzuna a stal se dozorcem nebe a země .

Lingbao Tianzun

Další ze Tří čistých.

Daode Tianzun

Poslední ze Tří čistých.

  • Čtyři císaři (四御), nebeští králové taoismu:
    • Jü-chuang (Ju Huang, Nefritový císař)
    • Beiji Dadi
    • Tianhuang Dadi
    • Císařovna Země
  • Osm nesmrtelných (八仙):
    • He Xiangu (何仙姑)
    • Cao Guojiu (曹國舅)
    • Tie Guaili (鐵拐李)
    • Lan Caihe (藍采和)
    • Lu Dongbin (呂洞賓)
    • Han Xiangzi (韓湘子)
    • Zhang Guolao (張果老)
    • Han Zhongli (漢鍾離)
  • Božstva odkazující na Buddhu:
    • Guan Yin (觀音) (觀音菩薩, také Kuan Yin)
    • Hotei - smějící se Buddha
    • Dizang (地藏菩薩/地藏王, Ksitigarbha) - vládce deseti pekel
    • Čtyři nebeští králové (四大天王) - čtyři buddhišští ochranní bohové
    • Gautama Buddha (釋迦牟尼)
  • Erlang Shen (二郎神)
  • Lei Gong (雷公) - bůh hromů a bouří
  • Nezha (哪吒)
  • Guan Yu (關聖帝君) - bůh bratrství a války
  • Zhao Gongming (趙公明)
  • Bi Gan (比干)
  • Bi Fang
  • Kui Xing (魁星)
  • Sun Wukong (孫悟空)
  • Daoji (道濟)
  • Matsu (媽祖)
  • Zao Jun (灶君)
  • Tu Di Gong (土地公)
  • Town god (城隍)
  • Zhong Kui (鍾馗)
  • Lung Mo (龍母)
  • Hung Shing (洪聖)
  • Tam Kung
  • Wong Tai Sin (黃大仙)
  • Meng Po (孟婆)
  • Tři vznešení a pět císařů (三皇五帝) - soubor bájných vládců
  • Zhu Rong (祝融)
  • Gong Gong (共工)
  • Chi You (蚩尤)
  • Da Yu (大禹)
  • Kua Fu (夸父追日)
  • Cangjie (倉頡)
  • Hou Yi (后羿)
  • Čchang E (嫦娥)
  • Qi Xi (牛郎織女)
  • Han Ba (旱魃)
  • Wenchang Wang (文昌王)
  • Gao Yao (皋陶)
  • Tu Er Shen (兔兒神)
  • Wu Gang (吳剛)

Mystické bytosti

  • Bashe (巴蛇) - had proslulý polykáním slonů
  • Ptáci:
    • Fenghuang - čínský fénix
    • Jian (鶼) - bájný pták, údajně jen s jedním okem a jedním křídlem: 鶼鶼 pár těchto ptáků je závislý jeden na druhém, jsou nerozlučitelní, představují ženu a muže
    • Jiguang (吉光)
    • Jingwei (精衛) - bájný pták, který se snaží naplnit oceán větvičkami a kamínky
    • Jiufeng - devítihlavý pták užívaný pro strašení dětí
    • Peng (鵬) - bájný pták ohromné velikosti s neskutečnou sílou létat
    • Qing Niao (青鳥) - bájný pták, posel Xi Wangmua
    • Sanzuniao (三足鳥) - trojnohá vrána
    • Shang-Yang (Žluna zelená)
    • Su Shuang (鷫鵊) - bájný pták, také někdy popisován jako vodní pták, podobně jako jestřáb.
    • Zhen (鴆) - zhoubný pták
    • Zhu - špatné znamení
  • Čínští draci:
    • Yinglong - mocný služebník Huang Dia
    • Dračí král
    • Fucanglong - drak bohatství
    • Shenlong - drak deště
    • Dilong - drak země
    • Tianlong - nebeský drak
    • Chi - bezrohý drak nebo horský démon
    • Jiaolong - drak potop a moře
  • Čínští "jednorožci":
    • Qilin
    • Xiezhi (獬豸)
    • Bai Ze (白澤)
    • Xiniu (犀牛)
  • Čtyři symboly (四象):
    • Qīng Lóng - azurový drak z východu
    • Xuán Wǔ - černá želva ze severu
    • Bái Hǔ - bílý tygr ze západu
    • Zhū Què - rumělkový pták z jihu
  • Čtyři démoni (四凶):
    • Hundun (渾敦) - zmatek
    • Taotie (饕餮) - obžerství
    • Taowu (梼杌) - neznalost
    • Qiongqi (窮奇) - nevyzpytatelnost
  • Longma (龍馬) - "dračí kůň", podobný Qilinu.
  • Kui (夔) - jednonohý horský drak nebo démon
  • Kun (někdy také Peng - 鯤) - bájná obrovská ryba
  • Jiang Shi
  • Luduan
  • Yaoguai - démoni
  • Huli jing - liščí duchové
  • Nian
  • Pixiu (貔貅)
  • Rui Shi (瑞獅)
  • Xiao (魈) - bájný horský duch nebo démon
  • Xing Tian (刑天 "potrestaný" nebo "ten, kdo byl potrestán nebem") - bezhlavý obr
  • Chinese Monkey - zlí duchové
  • Yifan Zhang - kočičí bohyně
  • Zhayu (詐窳)
  • Iphot - bytost ze světla, která přináší světlo do světa

Jin a Jang

Koncept jin a jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.

Jin (čín. 陰/阴; "tmavé místo, severní svah (kopce), jižní břeh (řeky), zamračené, zahalené") je tmavší element; působí smutně, pasivně, tmavě, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí.

Jang (čín. 陽/阳; "světlé místo, jižní svah (kopce), severní břeh (řeky), sluneční světlo") je světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný ohněm a větrem.

Jin (ženskost, tma, pasivní síla) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní - proto jakákoliv dichotomie jin a jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k Jin a Jang neberou doslovně. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Na západě se často Jin a Jang zobrazuje nepřesně jako "zlo" a "dobro". Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev - tchaj-ťi tchu nesymbolizuje černou a bílou (nebo červenou) barvu jako opak (černá není neexistence bílé), ale symbolizuje v analogii tmu a světlo (tma je neexistence světla a naopak).

Každá věc se dá popsat jako zároveň jin a jang.

Jin a jang se nevylučují.

Všechno má svůj opak - ne však absolutní. Žádná věc totiž není čistě jin nebo čistě jang. Každá ze sil obsahuji základ té druhé. Například zima se nemůže změnit na léto.

Jin a jang jsou na sobě závislé.

Jedno nemůže existovat bez druhého. Den nemůže existovat bez noci.

Jin a jang se dají dále dělit na jin a jang.

Jestliže uvažujeme teplotu, jin může být zima a jang teplo. Jang však můžeme znovu rozdělit na jin - teplo a jang - žár.

Jin a jang se navzájem podporují.

Jin a jang jsou obvykle ve stavu rovnováhy: pokud jeden naroste, druhý ustoupí. Někdy může dojít k nerovnováze: přebytek jin, přebytek jang, nedostatek jin, nedostatek jang. Takové nerovnováhy znovu tvoří pár: přebytek jin způsobí nedostatek jang a naopak.

Jin a jang se mohou navzájem měnit.

Například noc se mění na den. Tato změna je stejně jako jin a jang také relativní. Z pohledu vnějšího pozorovatele existuje noc a den na Zemi zároveň a doplňují se.

Část z jin je jang, a část z jang je jin.

Malé tečky v symbolu znamenají stopy jedné síly v druhé. Například i ve tmě tmě je světlo hvězd. Znamená to také, že absolutní extrém jedné síly se transformuje na opačný a to, že záleží na pohledu pozorovatele, zda je daná síla jin nebo jang. Například nejtěžší kámen se dá nejsnadněji rozbít.

Jin a jang do sebe organicky zapadají a jsou základem veškerých jevů. Například obraz Hory v mlze zobrazuje harmonii, která vzniká spojením jin (mlhy) a jang (hor).

Učení o jin a jang je obsažené už v knize I-ťing (Kniha přeměn) kde pomocí trigramů (elementů, které se skládají z tří jin nebo jang) je vyslovená myšlenka přeměn v přírodě. Tento koncept si osvojily obě čínské filosofie, Taoismus a Konfucianismus. Například raně středověký konfuciánský filosof Tung Čung-Šu učí: Doplňkem všech věcí je jin a jang... Principy, které jsou základem vladaře i služebníka, otce i syna, muže i ženy, jsou všechny zrozené z jin a jang. Vladař je jang a služebník je jin. Otec je jang a syn je jin. Manžel je jang a manželka je jin...

Učení o jin a jang se stalo společnou půdou, na které docházelo k značnému sbližování a vzájemnému doplňování a ovlivňování protikladných škol.

Vodní duchové  

Tihle štramáci jsou v nadpřirozeném světě něco jako žraloci. Číhají na lidi, kteří překračují jejich vodní tělo, stáhnou je pod hladinu a utopí, a tak získají novou tělesnou schránkou, kde se mohou zabydlet. Nebohá duše bez těla se pak sama stává vodním duchem a čeká na vhodného nedobrovolného dárce těla. O Halloweenu raději nechoďte na ryby a nejezděte na Macháč... 

Novoroční bestie

Jak můžete uhodnout už z názvu, tato lvu podobná stvoření, která si ráda pochutnávají na malých dětech, vycházejí z úkrytu ve dnech okolo čínského Nového roku, který se, jak předepisuje lunární kalendář, slaví v lednu nebo v únoru. Říká se, že žijí vysoko v horách či pod vodou, a dle tradice jednou za rok vylezou z úkrytu masakrovat obyvatelstvo. Dělají to tak dlouho, než někdo z vesničanů objeví jejich slabinu - strach z ohně, hlasité zvuky a červenou barvu.

Převlékači kůží

Měňavci / Tvůrci

Tyto bytosti jsou známé také jako měňavci, poněkud rozhněvaní skřítci, jacísi plivníci. Transformují se do všeho, od svůdných žen po liščí duchy, čínský folklór je plný odkazů na tyto prohnané démony, upíjející životní sílu nic netušícím obětem.  

Ohnivá koza spravedlnosti

Pravděpodobně napůl drak, napůl jednorožec, tato mýtická čínská bytost je prostě úžasná. S vrozenou schopností rozlišovat mezi dobrem a zlem, zbavuje svět zloduchů tím, že je roztrhá svými drápy. Vzhledem k jejich odborné znalosti ve světě právních záležitostí, se na tyto dračí kozy s drápy často odkazovali soudci z dynastie Tang (618-907 n. l.).

 Přízračné ženy

Ztělesnění - dámy v rudém, často ukřivděné a postižené depresí, prostě žena, kterou dlouho někdo využíval a vyždímal jako citrón. Teď je zpátky, chce se mstít a omluva jí stačit nebude. Typický exemplář má bílé šaty a rozevláté dlouhé, černé vlasy. Tito duchové spáchali sebevraždu av rudé róbě a nyní se vracejí do říše živých, aby vysáli životní esenci ze svých bývalých milých.

Had požírající slony

Obří hadi? Dostatečně děsivé. 18 metrů dlouhý had požírající slony? Maximálně děsivé. Prý je známo, že po jižní Číně a jihovýchodní Asii se potulují velice dlouzí hadi, tak dlouzí, že si jednou za tři roky pochutnají na indickém slonovi, aby ukojili svůj masivní hlad.

 Volská hlava a koňská tvář

Stejně jako Hádes z řecké mytologie, Volská hlava a koňská tvář jsou strážci čínského podsvětí. Jsou to lidské postavy se zvířecími hlavami a - vítají - a v některých příbězích i eskortují nově příchozí duše do hlubin pekla, kde trpí svou mučivou existencí a čekají na reinkarnaci.

Hladoví duchové

Respektujte duchy a bohy, ale držet se od nich dál, - prohlásil údajně Konfucius. Jeho rada platí tím spíše, když duchové, o nichž je řeč, mají hlad. Velký hlad. Tito duchové čekají v trýznivé agónii na svou reinkarnaci. Jejich obrovský hlad je spojený s nenasytností a zároveň s naprostou neschopností tento hlad ukojit. V některých pověstech, se hladoví duchové nejsou schopni najíst jindy než na - Den Hladových duchů (slaví se v polovině 7. lunárního měsíce čínského kalendáře, obvykle v srpnu), kdy jim lidé ve světě živých posílají obětiny v podobě jídla a pití. Nicméně, podle jiných zdrojů má hladový duch zvláštní anatomii, která jej odsuzuje k celoživotním halucinacím vyvolávajícím hlad. S hrdlem o velikosti brčka na pití a gigantickým nafouklým břichem, které má reprezentovat obžerství, kostmi potaženými těsnou kůži a vypouklýma očima se zkrátka nikdy nenají tolik, aby utišil svůj hlad. Existuje něco děsivějšího?

Čínské zombie

Čínské oživlé mrtvoly ztělesňují vše, co vás pronásleduje v nočních můrách. Jsou to takoví kříženci pochodujících mrtvol a upírů, pohybují se dlouhými skoky. Nechtějí sežrat váš mozek, touží po vaší duši.
Vznikají v důsledku dlouhých let tlení po násilné smrti. To znamená, že duše zůstává v těle, a nevydá se na onen svět za volskou hlavou a koňskou tváří. Mrtvý je obvykle oblečený v oblíbených kouscích předchozích dekád, to je důvodem, proč je většina - jiang shi - vystrojena ve stylu dynastie Čching - klobouky, tradiční hedvábné šaty a plátěné střevíce. Jejich utrpení je může zbavit pouze taoistický kněz, který dokáže přivést do jejich ztracené existence rovnováhu a odeslat jejich duši na onen svět. Zavřete oči, zadržte dech, a hlídejte si svou misku rýže!

zdroj

Feng-šuej

Feng-šuej ( výslovnost, čínsky pchin-jinem fēngshuǐ, znaky zjednodušené 风水, tradiční 風水; česky "vítr a voda") je tradiční čínské učení, které se zabývá vztahem člověka a jeho životního prostoru v čase. Pokouší se nastolit harmonii v prostoru a umožnit nerušené plynutí energie čchi. Takovým prostorem může být například byt, dům, pracoviště, zahrada nebo město.

Feng-šuej má dvě hlavní školy: školu formy a školu kompasu. Pracuje mimo jiné s polaritou jinu a jangu a s tzv. pěti elementy (voda, země, dřevo, oheň, kov) a snaží se mezi nimi nastolit harmonii prostřednictvím barev, tvarů, materiálů, vůní i zvuku. Jedním z pilířů této nauky je i čínská astrologie. V mnoha ohledech se podobá indickému systému Vástu šástra.

  1. Celé učení se opírá o tok energie čchi, která je všudypřítomná a vyživuje prostor kolem nás. Jejím zdrojem je neustálá dynamická přeměna energií Jin a Jang. Množství a kvalita energie čchi mají přímý vliv na naše zdraví a vitalitu.
  2. Živlový pentagram - univerzální systém, který udává životní element člověka, ovlivňuje harmonii mezi lidmi navzájem i harmonii prostoru a je pomocníkem při prevenci i léčení podle tradiční čínské medicíny.
  3. Schéma Pa-Kua - další univerzální systém, s jehož pomocí lze identifikovat hlubší příčiny problémů v životě lidí posouzením mikrokosmu, ve kterém člověk žije - jeho místností, pracovního stolu apod. Jednotlivé předměty, jejich umístění v prostoru a jejich současný stav vypovídají srozumitelnou řečí o kvalitě života lidí a o pravých příčinách jejich problémů či nemocí.
  4. Faktor času - všechno kolem nás je v neustálém pohybu, život lidí, ale i naší planety i celého kosmu se odehrává v různých časových cyklech, z nichž každý tento cyklus má svou specifickou energii. Významnou součástí je tradiční čínská astrologie a kosmologie, vycházející z dlouhodobého pozorného sledování přírody i nebeských událostí starověkými učenci

Školy a směry

Tvary mají velký význam, protože působí svojí energií i psychologickým působením na vědomé i podvědomé úrovni. Škola formy uvádí do souladu s okolím tvary půdorysů pozemků, domů, bytů i jejich vnitřní uspořádání. Podrobně kvalitu prostředí můžeme odhalit metodou Pěti zvířat. 

Škola kompasu navazuje práci s energií na světové strany. Ze znalostí působení světových stran čerpají další techniky. Jednou ze stěžejních je metoda Bagua (Pakua), která řeší propojení prostoru a takových aspektů lidského života jako jsou zdraví, rodina, materiální hojnost atd. 

Metoda Bazhi pracuje s energií podle světových stran podle Školy kompasu. Řeší harmonii z pohledu prostoru, času a vlivu vesmírných těles. Rozlišuje sektory s pozitivním působením na člověka a negativním. 

Číslo Ming Kua používáme pro určení šťastných a nešťastných směrů lidí, které jsou odvozeny od jejich jednotlivých energetických charakteristik určených podle roku narození. Směry odvozujeme podle Školy kompasu.

Letící hvězda je metodou Feng Shui řídících se rozdělením prostoru Školou kompasu. "Mapuje" energetické působení hvězd na náš prostor. Jedná se o proměny nastávající spojením různých charakteristik a vlastností hvězd a jednotlivých paláců diagramu Lo-šu.

Věda se k učení Feng-Šuej staví skepticky a kritizuje jeho koncept jako mystický a iracionální.