— Čtenářské příběhy —

Toto místo by mělo sloužit k povídkám o vašich záhadných setkání s duchy, či tajemnem. Napište příběh a při výběru bude publikován.

Dům, který vlastně nikdy nebyl!

Byl jsem tak v 4. - 5. třídě. Byl jsem společně se svou třídou a paní učitelkou na exkurzi "Poznej své město", při kterém jsme procházeli památky našeho města a dostávalo se nám k tomu náležitého výkladu. Inu po čase jsme zamířili k místnímu klášteru a jeho kostelu. Ještě jsme ani nedošli a naše pohledy spočinuly na staré roubené stavbě. Její obvodové zdivo sice drželo, pokryté však bylo bílým popelem a střecha byla prohořelá. Jak to tak bývá - děti jsou zvědavé a tak jsme nahlíželi do domu. A abychom lépe viděli. museli jsme se tu a tam opřít o okení parapet apod.

Po čase jsem si na tuto příhodu vzpoměl a začal o ní mluvit se svýými spolužáky. Když na mě podivně pokukovali, zjistil jsem, že vůbec neví o čem mluvím a tuto příhodu si nepamatují. Pokrčil jsem nad tím rameny a šel se zeptat učitelky. Když ale i ona nevěděla o čem je řeč, začalo mi to celé být trochu podívné. Začal jsem tedy pátrat. Ptal se místních lidí, pamětníků, v místním muzeu, historiků ... To co jsem zjistil se mě drží do dnešního dne. NIKDY na tom místě, které jsem poisoval, ŽÁDNÝ takový dům nebyl a ani v těch místech nehořelo!

Viděl jsem snad něco, co se stalo dávno před tím? V 15. století byl u nás ve městě obrovský požár. Uhořel tam snad někdo a dával mi o tom vědět? - Pravda je, že jsem do těchto míst zavítal ještě několikrát i při svém pátrání, ale zjevení domu se neopakovalo.

Anonym

Duch utopené? 

Tento příběh je trošku mladší než ten předešlý. Váže se k mému pobytu na vysoké škole. Od vlakového nádraží ke kolejím se dalo jít dvěma cestami. Delší a nepěknou přes město. Druhou, kratší a hezčí, podél řeky. Cesta je lemována stromy po jedné a řekou a stromy po druhé straně. Zvláště v noci dokáže být dost děsivá. To co se stalo mě, ale nemělo nic společného s děsivou atmosférou. Jen jsem totiž vešel na tuto cestu, projel kolem mne ledový vítr. Otřásl jsem se, ale šel jsem dál. Najednou cítím, jak se do mé paže snaží někdo zavěsit. Vylekaně jsem se otočil, ale nikde nikdo. Nechal jsem pocit pocitem a šel jsem dál. A zase, ledová paže, co se zcela jasně snažila zavěsit do té mé. Byl jsem celý vylekaný. Po pár krocích pokusy přestaly a už jsem nnic necítil. Nutno podotknout, že se v řece, co vedla vedle utopilo již několik lidí. Jsou známy i případy, kdy lidé skočili z mostu a zabili se právě na tom místě, kde jsem cítil ledové dotyky. Byl to nějaký vzkaz ze záhrobí? Nebo jen moje fantazie? 

Anonym 

Ahoj, ani nevím, jak svůj příběh pojmenovat. Ale začal už v dětství, kdy mě tyto vody tajemna lákaly. Takže Věřte, nevěřte, mysteriózní horory a dokumenty o duších byly běžnou zálibou.  Zároveň mi to jako dítěti nahánělo strach. Takže když jsem musela jít spát, zatímco rodiče sledovali ještě televizi, měla jsem pokoj dokořán s rozsvícenou chodbu před samotným pokojem. Roli hrál možná polospánek, ale pak se mé vědomí hodně probudilo. Slyšela jsem klapot dveří od vedlejšího pokoje a z rozsvícené chodby šel stín člověka. I zvuky kroků byly opravdové. Jenže oba rodičové se stále koukali kdesi v obýváku na oblíbený film a nikdo z nich nikam nešel. Pro jistotu jsem se jich zeptala a samozřejmě mou obavu potvrdili - nikdo nic a jiná další osoba doma být nemohla. Otec se pak svěřil, že doma viděl ještě dávno před tím, kdy jsem byla ještě menší, tmavou siluetu postavy. Mamka mu to nevěřila, otec byl vtipálek. Ale právě proto by se nám časem přiznal ke svému žertu. O tomto setkání nechtěl ani mluvit.
O něco později v pubertě jsem se zúčastnila akce s přáteli ve starším třípatrovém domě. Náhodou v něm bydlely starší dvojčata - ženy. Jedna z nich byla matkou kamaráda, který nás na akci pozval. Obě paní umí nějakou komunikaci s druhým světem. Občas se u nich dějí zvláštní věci, co vím z vyprávění. Jedna se mi stala osobně. Kamarád má pokoj úplně nahoře a z něj vede žebřík na půdu. Tam jsme na tajňáka chodívali kouřit.  Když večer při kouřové sešlosti zazvonil zvonek, šla se celá parta otevřít dalšímu kamarádovi. Já zůstala na půdě sama s pocitem, že sama právě nejsem. Jen tak do větru jsem nahlas řekla, že chci znamení, jestli tu je někdo se mnou. A v ten moment hned zhasla žárovka. Bledá a vyděšená jsem hned slezla dolů do pokoje. Nakonec jsme v tom pokoji i nocovali. Tady přichází asi nejhorší osobní zážitek vůbec, který jsem musela následovně někde vygooglit, zda měl někdo podobný pocit. Mluvil ke mně hlas. A zněl jako kamarádův, který spal jen kousek dál. Ale zněl naštvaně a říkal mi, že do mě ta pila hezky půjde. Jelikož mám strach ze všech možných operací na světě, hlavně těch se srdcem, hned se mi vybavila pila hrudní kosti. Strachy, opravdu strachy jsem chtěla na spící zakřičet, ale byla jsem ztrnulá. Nemohla jsem se ani hnout a už vůbec mluvit. Jakoby mě někdo držel proti své vůli. Pak jsem se právě dočetla, že se tento podobný stav při setkání s duší může stát. Každopádně jsem k nim pak dlouho nepáchla a když jo, jen na chvilkovou návštěvu.
Poslední věc se mi stala asi před třemi lety - když zemřel táta. Nemá smysl vyprávět, jak se to stalo, ale jedou se ocitl na jipce, pak na áru (možná obráceně, už nevím) a pak nakonec na LDN, kde po roce zemřel. OD prvního dne, co se dostal do nemocničních spárů, byl v umělém spánku. Když se probudil po velmi dlouhé době, bylo to jen tělo. Které koulí očima kolem sebe a nic nevnímá a nereaguje. V den smrti se mi ráno zdál sen, který byl vyobrazen reálně. Žádné vymyšlené a zkreslené nesmysly. Stojím před jeho domem a potkám jeho velkého přítele a souseda (umřel mezitím, co byl otec na LDN). Měl černou koženou džisku, nepřítomný pohled s černýma rohovkama, držel cigaretu a pak se objevil taťka. Otec hodně pil a to mu bylo osudným, což právě nechci moc rozvádět, ale musím to trošku kvůli snu nastínit. Říkali mi v tom snu, k mé osobě "nemají tě rádi, protože piješ". Přitom pil taťka, né já.  No a večer kolem osmé umřel. Možná se šel něžně do snu rozloučit, kdy ho už vyhlížel kamarád, který ho chtěl doprovodit. Od té doby se mi nic zvláštního nestalo.
Mamka se naučila různé věci související s čakrami, věří na anděly a kdysi měla přítele, který mi řekl, že ve 30ti budu umět mluvit s druhou stranou. Ale nemusím ten dar přijmout. A taky se není čeho bát, prý si odpovím na spousty otázek. :-D Tak nevím, ještě mám 3 roky čas. Každopádně díky, že jste dočetli až sem. Za Vaše názory nebo podobné situace budu ráda, díky.

Šárec

Dobrý den. Před pěti lety jsme koupili starší dům na samotě. Do nedávná bylo vše v pořádku, než mi mladší dcera řekla, že na verandě,když šla domů ráno od kamarádky viděla projít tmavou siluetu člověka. Myslela si,že to byl její otec. Bylo po třetí hodině ranní. Potom se jí stalo,že když spala,tak jí prý něco zatahalo dvakrát něco za nohu takovou silou,že ji to vzbudilo a na noze měla otisk ruky. Potom se jednou v noci vzbudila a mela u postele malou dlouhovlasou holčičku.Moc jsem tomu nevěnovala pozornost a řekla jsem jí, že kdo ví co viděla až do včerejška. Moje starší dcera má dvouletého syna. Ten se skoro noc co noc vzbouzí několikrát za noc s pláčem. Jelikož pracujeme s manželem v zahraničí a domů jezdíme jednou za měsíc ,tak k nám občas jezdí starší dceři pomáhat babička,protože dcery manžel jezdí v týdnu kamionem,tak aby tam nebyla sama,protože mladší dcera bydlí v přízemí domu a starší s vnukem a manželem v patře. Jenže včera mi tchyně řekla mezi řečí, že je ten barák prokletý. Večer, když vnuk usnul,jsme si sedly a já se jí zeptala jak to myslela a ona i řekla, že jednou když už ležela v posteli ,tak se ji tam zjevil kluk v kauci a měl zrzavé vlasy a kšiltovku. Ale t prý nebyl to nejhorší. Jednou ležela a říkala,že ležela v posteli a chtěla usnout ale nemohla,protože venku svítil měsíc a osvětloval pokoj,když si najednou všimla, že u jedné stěny je tmavý stín ale nebyl tam nic od čeho by mohl být a najednou se z toho stínu začala zobrazovat silueta člověka v kápy. Pomalu zvedala hlavu a najednou uviděla rudé žhnoucí oči a pusu otevírala víc a víc. Rychle zavřela oči a prosila boha ať je to pryč. Po chvíli je otevřela a bylo to pryč ale až do rána nespala. Zjistila jsem,ze majitel domu zemřel v truhlárně, která je součástí domu. Jejich dcera spáchala sebevraždu ,protože byla nemocná. Když jsme dum koupili, tak dcery přítel po dvou letech spáchal sebevraždu, protože se s nim chtěla rozejít. Manželovo otec zemřel rok poté. Můj otec před dvěma lety. Jsem vyděšená jestli je t jen shoda náhod a nebo jestli ten dům není dům hrůzy.

Jana

Tohle není můj příběh, ale příběh mojí mámy. Máma byla vystudovaná historička. Když byla na brigádě - jako průvodkyně, dostala nabídku. Už nevím přesně jak to bylo, vyprávěla mi to před více než pěti lety. Šlo o to, že na onom zámku, kde prováděla, se údajně zjevuje bílá paní Perchta. V sále, kde se nejčastěji zjevuje měly být instalovány kamery (infračervené). Kastelán toho zámku pozval ten večer mámu a další tři nebo čtyři lidi. Kamery normálně běželi, všechno šlo jako na drátkách... O půlnoci slyšeli z toho sálu kroky a rachot brnění a ženský hlas, kterému nebylo rozumět. Asi za půl hodiny všechno ztichlo. Do rána už byl klid. Druhý den, když se chtěli podívat, co kamery natočily... Kamery normálně natáčely prázdný sál až do půlnoci. S prvním úderem půlnoci kamery vypadli a naskočily zase až v půl jedné.Takže během té půlhodiny, co slyšeli hluk ze sálu byl prostě výpadek. Máma říkala, že paní Perchta nechtěla, aby jí někdo natáčel. Já jí nejdřív nevěřila... Myslíte, že to mohla být pravda?

Daniela

Předem se omlouvám, že tu chci zveřejnit příběh , který se duchů netýká , ale já už nevím kam se mám obrátit.
Není to můj příběh, ale mojí nejlepší kamarádky, která si z toho odnáší děsivé zážitky.
Ten den, když přišla do školy (nepamatuji si datum cca: říjen , listopad ,takže je to už skoro 4-5 měsíců. ) vůbec se se mnou nebavila a byla plná takové strašně tíživé energie. Při konci školního vyučování , mi oznámila , že se jí v noci přihodily nepopsatelné situace a že mi je nemá jak dokázat. Mluvila o příšerným randálu nad jejich střechou, když ležela ve své posteli. Není to zvuk letadla ani auta, nebo jí to tak aspoň nepřišlo. Znám její pokoj, takže vím , že po levém boku její postele je takové střešní okénko a vedle okénka je zeď, která je naproti posteli. Snažila se mi popsat řadu světel červené a zelené barvy, které se přes okno náhle při randálu promítaly na té zdi. Problikávaly . Byla ve velké křeči, ale to snad bývá každý , když má pocit , že ho napadá UFO. Prostě jen civěla na zeď hemžící se světly. Pak to zmizelo. Stalo se to v 0:40. Snažila jsem se kontaktovat už všechny možné stránky, ale zatím marně.Tak se ptám , jestli by se to dalo případně nějak vysvětlit. Nemyslím si, že by si to vymyslela. Tahle holka nemá zapotřebí se zviditelňovat. Navíc při vyprávění se několikrát rozplakala , pod nátlakem strachu, že "TO" přijde znovu a že se (my je nazýváme mimozemšťané) pokusí dostat blíž. je přesvědčená , že se ve světě uskutečňuje unášení lidí bytostmi z jiné planety. Děkuji za případnou odpověď.

Anonym

V jednom lese,kterým cesty nevedou a není žádný důvod k tomu,aby tudy někdo chodil,stojí poblíž sebe 3 staré duby.
Jsou to stromy hodně staré,s obvodem kmene přes 2 metry.
Jejich stáří si netroufnu odhadnout-několik staletí. Dostal jsem se k nim spíše náhodou,nějak jsem se v tom lese zamotal a trochu zabloudil a ještě ke všemu to byl takový podivný,dusný letní den.Slunce pálilo,ale vidět nebylo....
tak jsem se tam na chvíli o jeden z těch dubů opřel,objal ho a při tom mě napadlo,co ten strom za ta léta co tady stojí asi všechno viděl a zažil...ten kdyby mi o tom něco chtěl vyprávět. Nevím už,jak dlouho jsem tam u něj stál,
ale pojednou jsem v tom mrtvém tichu uslyšel zřetelně dusot koňských kopyt. To mě tedy dost překvapilo,cesta
žádná,hustý les,příkrá stráň a kůň tady? Rozhlédl jsem se
a najednou vidím vzhůru po stráni běžet nějakého muže.
Ale byl nějak podivně oblečen,měl na sobě jakýsi podivný
kabát,spíše jako pytel to vypadalo....a v ruce držel něco jako okovanou tyč.Než jsem se stačil rozhodnout,co udělám,proběhl těsně kolem mě,ani si mě nevšiml. Pak jsem konečně uviděl toho koně,i s jezdcem,kteří zřejmě pronásledovali toho běžícího muže. Hnali se za ním kolem mě, právě tak jako on,mi nevěnovali nejmenší pozornost,
ačkoliv jeli těsně kolem mě a museli mě vidět. Muže dohonili asi o 20 metrů dále. Ten se začal ohánět tou okovanou tyčí,ale jezdec mu jakousi krátkou zbraní rozťal
hlavu....Pak jsem asi měl nějaké "okno",nepamatuji se přesně,jak jsem se z toho lesa vymotal a nevím dodnes,co si o tom myslet. Jen podotýkám,že v tom není žádné alkoholové ani jiné opojení.Dost jsem o tom přemýšlel,co jsem tam vlastně viděl. Je jisté,že jsem tam neviděl žádné lidi z dnešní doby. Když jsem pozorně prohlížel to podivné místo,objevil jsem,že v terénu je dodnes patrná do příkré stráně kdysi zaříznutá cesta,pod vrstvou humusu s ušlapaným a místy kameny zpevněným
povrchem. Že by mi skutečně ten strom tehdy vyprávěl
nějaký dávno zapomenutý příběh,jehož byl svědkem? 

Anonym

Před 20 lety mi umřel tatínek, se kterým jsem měla prima kamarádský vztah a nedokázala jsem se smířit s tím, že mně a mamku opustil tak náhle, a moc jsem si přála se s ním ještě jednou setkat a říci mu, že ho mám moc ráda a omluvit se mu za to, že jsem se občas nechovala zrovna tak, jak si přál. Zanedlouho poté jsem se v práci náhodně seznámila s paní, které zemřel manžel zhruba ve stejné době jako můj tatínek a která byla proslulá tím, že dokáže navázat kontakt se záhrobím, takže - i když jsem celkem racionální člověk, který věří spíše na různé druhy energií v přírodě, přesto jsem jí poprosila, aby mně naučila, jak naposledy navázat kontakt s tatínkem. Jsem celkem racionální člověk a moc jsem tomu nevěřila, ale už na první "schůzce" se mi podařilo NĚCO, nad čím mi zůstával rozum stát - prostřednictvím kyvadla a půlkruhu s abecedou se mi podařilo vyvolat ducha (troufám si i tvrdit, že to byl můj tatínek, protože když jsem mu kladla otázky, na které jsme znali odpověď jen my dva, odpovědi souhlasily, i když byly občas trochu zmatené a někdy dokonce ve verších). Pak nastal okamžik, kdy mě spolupracovnice varovala, abych se nesnažila vyvolávat duchy, protože jsou "MOSTY" napadeny zlými silami, ale já jsem si byla jistá, že se mi nemůže nic stát, protože jsem s duchy komunikovala skoro každý den a navíc jsem tomu propadla natolik, že jsem začala zkoušet, co všechno dokážu, a to byl prostě průšvih (s duchy jsem komunikovala nikoli o půlnoci, jak je běžné ve filmech, ale kdykoli během dne). Zašla jsem tak daleko, že jsem vyvolávala duchy i přes varování mé kolegyně, a ten večer jsem prostě vyvolala "cosi", co jsem měla radši nechat spát, a místo toho jsem TO ještě pokoušela... Druhý den mi zvonil mobil ve 4 ráno, a když jsem ho rozespalá zvedla, byla to moje invalidní maminka, abych hned přijela k ní domů, že měla nehodu. Hned jsme za ní s manželem jeli, maminka ležela na koberci v ložnici se zlomeným obratlem, a když jsem se ptala, co se jí stalo, řekla mi, že to vůbec nechápe, že se v noci vzbudila a chtělo se jí na malou, takže opatrně o berlích procházela pokojem, a najednou dostala takovou herdu do zad, že ztratila rovnováhu, prolítla prosklenými dveřmi, pořezala si ucho a pochroumala páteř... Když jsem tuto situaci konzultovala s naším místním farářem, potvrdil, že jsem patrně vyvolala "něco zlého" , doporučil mi přestat pracovat s kyvadlem, ale i přesto mně tyto "jevy" občas provázejí (ze své pracovní pozice jsem fotila byt, kde zemřela maminčina dobrá kamarádka, a když jsem stáhla fotky do PC, byla jsem vyjevená z toho, co se vznášelo u stropu...)
Od té doby věřím, že skutečně existuje něco mezi nebem a zemí a mezi životem a smrtí, a musím říci, že mi to dost změnilo životní priority...

Dana

Dobrý den jednou jsem šla chodbou(v noci)a byly otevřené dveře do kuchyně.Najednou se tam objevila malá holčička ale moje malá sestra to být nemohla spala.A ta holčička mi zamávala a zase zmizela.Dodnes mně nenapadá kdo by to mohl být. Teď jsme u babičky a v noci jsem měla zvláštní sen .ASI přes 3 lety mi umřel děda a na silvestra 2013 babička. V tom snu byl duch má babičky,jakoby mně před něčím varovala nebo mi dávala nějaké znamení.Dneska jsme seděli v obýváku a slyšeli jsme jak někdo chtěl otevřít vchodové dveře.Mamka se tam hned šla podívat a nikdo tam nebyl a nikdo z nás to udělat nemohl protože jsme všichni seděli v obýváku. A zloděj atd. to být taky nemohl protože tam máme schodiště a nestihl by ho sejít takže by jsme ho viděli. Jakoby to bylo nějaké varování nebo znamení. 

Denisa (11 let)

Je to už 15 let co jsme s holkami na táboře zkoušeli vyvolat ducha. Nevěděly jsme koho a tak mě napadl dědeček. Nikdy jsem neměla možnost ho poznat, ale do dnes se k němu upínají mé myšlenky. Nevím přesně co se tenkrát stalo, ale jedna z mých kamarádek byla zděšená tak jsme si šly lehnout. Neustále jsem se ptala " je tu se mnou? Vidí mě? Líbím se mu?" když v tom jsem měla pocit jako kdyby si někdo sedl vedle mě na kraj postele, ucítila jsem zvláštní pocit na tváři jakoby mě někdo hladil jen konečky prstů. Bála jsem se ale zároveň jsem věděla že nemám čeho... Roky utíkaly a já začínala věřit že se mi to jen zdálo. Až před 6 lety. Jeli jsme z diskotéky bohužel se stala nehoda a my se vybourali. Relativně se nikomu nic nestalo jen já měla zaklíněnou hlavu mezi sedačkou a sloupkem. Jak se z boku auto zmáčklo neměla jsem šanci se dostat ven. Kamarádi ani policisté nic nezmohli tak se čekalo na hasiče. Byla jsem hrozně zděšená. Když jsem uslyšela šeptaní " neboj se, zhluboka se nadechni a uvolni se, to zvládneme." a najednou vyndala jsem hlavu a vystoupila z auta po svých. Nikdo si to nedokázal vysvětlit. Vlastně tak nějak ani já ne. Pak mi mamka říkala jak moc svého tátu milovala a miluje a každou noc ho prosí aby na nás dával pozor. Nevím jak to opravdu je, možná na to existuje jiné vysvětlení. Ale takových setkání bylo více a většinou při nehodách jako kdy mě jako cyklistu srazilo auto...stejný hlas, stejný pocit, stejný konec...odejdu po svých s odřeninou. Někdy si říkám, že to bude peklo až mě opustí.... 

Petra

Přesto, že se považuji za racionálně uvažujícího, v nadpřirozeno nevěřícího člověka, přidám zkušenost, která se mi před několika měsíci stala. Už rok žiji a pracuji v hlavním městě Indonésie, Jakartě. V Indonésii na duchařinu věří každý a také každý vám odvypráví několik historek, které údajně sám zažil. Od "uvěřitelných" až po neuvěřitelné. Na dané téma jsem nikdy nevěřil a nikdy se jím nezaobíral. Strašidelným historkám jsem se smál a o jejich autorech si myslel svoje ... V polovině března jsem se probudil a ve vzdálenosti cca 1,5 od mé postele zahlédl postavu mladé dívky. Oblečena byla v bílé noční košili, sahající až na zem. Její husté, černé a kudrnaté vlasy padaly přes obličej, ale čistě jsem viděl pruh mezi vlasy a tedy oči, nos a pusu. Byla mírně předkloněna, ruce podél těla a koukala na mě. Nedovedu odhadnout časový rámec, ale odhaduji to na několik vteřin. Po krátké chvilce otočila lehce hlavu a pohlédla na dveře, které jsou situovány na pravé straně postele. Otočil jsem se tam také, nic jsem nezahlédl, ale ona mezitím zmizela. Vše jsem popsal mé indonéské hospodyni, která mi bez jakýchkoli emocí řekla, že se jedná o nejčastěji se vyskytujícího ducha na území Indonésie. Nazývají ji Kuntilanak a symbolizuje dívku, která tragicky zemřela při těhotenství nebo při porodu. Někdy je zlá, někdy není. Legenda říká, že prochází mezi domy a zastaví se tam, kde ji někdo zaujme. Předpokládám, že jako běloch (místní říkají bule) jsem byl důvodem zájmu. Na doporučení hospodyně jsem pozval do domu šamana, který předem nebyl o detailech informován. Procházel v domě místnost po místnosti, brumlal, rozhazoval sůl a v každé místnosti se pomodlil. Když přišel do mé ložnice, sedl si na zem a po několika vteřinách se začal chichotat a mluvit jako náctiletá dívka. Bylo to dost strašidelné. Po několika minutách se zvedl a řekl, že se nemusím bát, že dívku vyprovodil a dům "uzamkl".
Po několika nocích, při kterých mi do smíchu opravdu nebylo a při každém prasknutí nebo vrznutí jsem nervózně čekal co bude, mě vzbudilo skřípění garážových vrat. Když jsem sešel dolů, byly řádně zavřené a zajištěné. Hrozné období ... V noci poté mě probudil tlak na hrudi. Nemohl jsem se nadechnout, nemohl jsem se pohnout, nemohl jsem otevřít oči. Cítil jsem, že jsem vzhůru, ale nemohl jsem nic. Nezaregistroval jsem žádný zvuk, jen proud vzduchu po obou stranách krku. Po chvilce to přešlo a já už nedokázal znovu usnout. Popsal jsem další zkušenost hospodyni, která se zděsila a řekla, že se do mě snažil "vstoupit" duch či podobná entita. Když přišel šaman podruhé, našel v mé ložnici znovu postavu již zmíněné dívky, která se mě údajně snažila ochránit před druhým nálezem, před velkým silným duchem. Podle šamana se jedná o ducha nedávno a tragicky zemřelého muže, který se snažil najít cestu. Několik týdnů jsem nemohl spát ve tmě a připadal jsem si jako cvok. Dnes, téměř po 8 měsících jsem v pořádku, ale tehdy jsem téměř potřeboval pleny ... Od té doby jsem nic podobného nezažil, ale lidé kolem mě ano ...
Nikoho nehodlám přesvědčovat o pravdivosti mého zážitku. Kdo nechce, věřit nemusí. 

Michal