— Horory —

Horor (z lat. horror - hrůza, zděšení) je umělecký žánr, jehož cílem je u čtenáře nebo diváka vyvolat pocit strachu a děsu. Nejde tedy o pojem obsahový, ale estetický, jehož naplnění závisí především na formě podání - například klasická pohádka o červené Karkulce může být vyprávěna jako horor.[2][3]

Horory pak mohou souviset s jinými uměleckými žánry - existují horory "reálné", například detektivní, ale i science fiction nebo fantasy. Horor úzce souvisí s thrillerem - za thriller je někdy považován horor, který neužívá v příběhu nadpřirozené prvky, jindy se za thriller považuje příběh, který na rozdíl od hororu nemá vyvolat strach, ale napětí.[4]

Horor zpravidla stojí na okraji zájmu uměleckých kritiků, kdy je považován za poněkud pokleslý žánr, jelikož jeho smyslem je vyvolání negativních emocí. Nicméně závisí především na osobě autora, jak s hororovým námětem naloží, například hororové dílo Edgara Allana Poea v literatuře nebo Alfreda Hitchcocka ve filmu je zcela plnohodnotným uměním.

Záhada Blair Witch 

Legenda vypraví, že u vesnice Burkitsville v Marylandu žila čarodějnice, jenž ke svým rituálům používala krev místních dětí, dokud ji vesničané nevyhnali. Ona se jim pomstila prokletím blízkého lesa a od té doby se tam ztrácejí lidé a dochází k podivným vraždám. 

Roku 1734 několik dětí z vesnice Blair ohlásilo, že je Elly Kedwardová zve domů a tam jim bere krev. Vesničané Kedwardovou obvinili z čarodějnictví (oznámila to jizva na ruce malé Bertie) a vypíchli jí oči a vyhnali jí z vesnice uprostřed kruté zimy a uvázali ji ke stromu. Předpokládalo se, že umrzla v lese.

1785 uprostřed zimy zmizely záhadně všechny děti, které si na ni stěžovaly a ještě k tomu polovina dětí z vesnice. Místní lidé si mysleli, že vesnice byla postižena kletbou a přísahali, že už nikdy jméno Elly Kedwardsové nevysloví a vystěhovali se.

V roce 1809 vznikl kult Blair Witch a záznamy byly v knize, jenž byla k nahlédnutí do roku 1991 v Muzeu Marylandské historické společnosti v Baltimore. Kniha byla značně poškozena a některé části byly nečitelné. Přesto uvádím některé citáty:
"...ti které Elly Kedwardová mučila byli extrémně mučeni"
"... přízrak vezně, který byl zmrskán železnými pruty..."

V roce 1824 byla na tomto místě založena vesnice Burkitsville.

Hned v srpnu roku 1879 jedenáct svědků potvrdilo, že viděli bledou ženskou ruku, jenž stáhla do potoka Tappy Creek 11-tilet Eileen Treacleovou. Tělo nebylo nalezeno a po 13 dnech se v potoce začaly objevovat svazky klacíku s olejovitou substancí, takže se voda nedala pít.

V 1886 létě Margot tiše spala ve své postýlce, vedle ložnice svých rodičů. Neví, co ji vzbudilo, šla jen za hlasem ... bosou, v potrhané noční košilce ji ráno našel její otec, jak se krčí vyděšená u starého dubu na jejich zahradě. Plné tři dny Margot nepromluvila ani slovo, jen tupě zírala do bílé zdi před sebou. Nešťastní rodiče si nevěděli rady. Čtvrtého dne se Margot rozplakala a spolu se slzami vyprávěla příběh o staré ženě, která celá v bílém a vznášejíc se nad zemí ji v lese zavedla do svého domu, posadila na židli doprostřed místnosti a odešla. Tísnivé prostředí a zoufalé vzlyky vycházející z každého koutu Margot děsili. A i přes přísný příkaz od stařeny, že se nesmí vzdalovat ... utekla. I přes počáteční nedůvěru k příběhu děvčátka se vesničané rozhodli les prohledat. Poslali první sedmičlenou skupinu mužů. A čekali ... Když se muži nevrátili do tmy, rozhodla se druhá skupina, je jít hledat. Našli je, ale na tu hrůzu do smrti nezapoměli. Sedm mužů leželo vyvrženo zády na plochých kamenech, ruce a nohy spoutány silným provazem. Do tváří a rukou vyřezány podivné kresby ...

V roce 1866 se ztratil 8-letý Robin Weaver. Byl sice nalezen, ale nevrátil se jeden ze zachránců, jenž byl později nalezen u skály Coffin Rock vykuchaný, se svázanýma rukama a nohama.

V roce 1957 při každodenní pochůzce našli policisté vystrašeného chlapce, který jevil známky dezorientace a odvezli ho do nemocnice. Přivolaní detektivové zjistili, že chlapec se jmenuje Carl Brody a je už týden pohřešovaný. Na základě jeho výpovědi byl vzat do vazby 35 letý Rastin Parr. Ve svém skrytém domku v lese byly nalezeny ostatky 7 dětí. Avšak Rastin Parr se odvolával na skutečnost, že vraždy mu poručil hlas stařeny, který slýchával ve snech. "Chytni dvě, tak aby jedno stálo tváří ke zdi a druhé přivaž na židli", říkávala. "Tak aby nezapomnělo žádný detail. To co učiníš, činíš v mé víře." Rastin Parr lovil děti na cukrátka, vždy jedno a jedno, tak aby v pokoji stálo jedno tváří ke zdi a druhé přivázal k židli ... pak jim do obličeje vyřezával s pomalou precizností zvláštní tvary a nakonec ... jim rozpáral břicho a v pomalých mukách nechal umírat. I několik dní, zatím co druhé dítě vše poslouchalo tváří ke zdi. Rastin Parr byl shledán způsobilým za své činy, byl obžalován a posléze odsouzen k smrti.

Děj filmu

Film se odehrává v roce 1994, kdy se mladí studenti Heather Donahua, Joshua Lenart a Michael Williams rozhodli spolu vytvořit projekt o legendě - o čarodejnici v Blair Witch. Rozhodli se jej uskutečnit formou dokumentárního filmu, vyzbrojeni dvěma kamerami a zásoby jídla na dva dny, vyšli tito studenti vstříc nehostinnému Černému lesu. Natáčet budou téměř nonstop.

Předtím ale navštíví místní obyvatele s otázkou: "Co víte o záhadě Blair Witch?". Zdá se ale, že místní toho vědí dost, ale nechtějí nic říct. Krom Mary Brown. Tato labilní žena tvrdí, že o Marylandské čarodějnici ví a že ji viděla u Tappy Creek, kde se jí zjevila jako poločlověk - polozvíře - velká černá chlupatá obluda.

První noc proběhne v poklidu, další den naleznou studenti v lese 7 hromádek z kamení (všimněte si 7 hromádek a 7 mrtvých dětí = 7 symbolických hrobů). Od té doby nemají chvilku klidu.

Následující noc slyší kolem sebe kroky - jakoby jich bylo tisíce. Odváží se vylézt ven a uvidí na všech stromech uvázané něco jako štětky ze slámy. Divné zvuky přestaly a v domnění, že jsou to místní, se vrátili zpátky do stanu.

Další den je čas návratu zpět. Ráno nacházejí před stanem tři hromádky kamení - předurčující jejich osud (opět temná symbolika). Studenti zjišťují, že se ztratili. Mapa se ukázala jako špatný průvodce touto noční můrou. Nervozita se stupňuje. Najdou cestu zpět k autu? Nastal čas utáboření a naši studenti našli nejvhodnější místo. NĚKDE v Černém lese. Ve tři hodiny ráno je probudily již známé zvuky z předešlé noci, ale mnohem silnější. Po chvíli se začíná ze tmy ozývat dětský nářek. Heather to nevydrží a vyběhne ze stanu ... následně i oba zbývající studenti. Zoufalé sténaní přicházelo z každé strany. Zbytek noci přečkají daleko od stanu.

Další den ráno se vypraví zpět ke stanu. Stan je rozházený. Venku jsou Joshuovy věci......potřísněné modrým slizem. Joshua začíná tušit svůj chmurný osud. Dochází voda a zásoby jídla. Narůstající obavy se zdají být oprávněné. Záhadně se ztrácí mapa. Posléze se ukáže že Mike ji úmyslně zničil. Jediná naděje je jít dál. Po cestě naráží na strom ověšený panenkami Woodoo. K večeru zjišťují, že chodí v začarovaném kruhu. Dostávají panickou hrůzu. Stmívá se. Nezbývá než se utábořit. Únavou všichni hned usnou. Noc je podivuhodně klidná, probudí se až ráno.

Zděšeně zjišťují, že jeden z nich chybí - JOSHUA!!! Před stanem leží otýpka dřeva. Heather jej potají rozbalí - uvnitř je krvavý cár Joshuovy košile, zpanikaří, ale Mikeovi nic neřekne. Oba se jej snaží najít - bohužel bezúspěšně. Na tomto místě zůstat nemohou. Vydávají se opět na cestu s nadějí, že se Joshua objeví. Další beznadějný den. Rozbíjí tábor. Dnes už jen sami dva. Nemohou spát. Co se bude dít dál? Hluboké ticho protne Joshuův výkřik. Vybíhají ze stanu. Běží po hlase. V tom se před nimi objeví opuštěný polozbořený dům. Joshuovo sténání vychází z domu. Vcházejí dovnitř. Stále natačí na kamery. Vybíhají po schodech do horních pater. Na zdech jsou krvavé otisky rukou malých dětí. V tom se Joshuovy výkřiky začnou ozývat ze sklepa, jakoby si s nimi něco hrálo. Mike a Heather rychle spěchají na pomoc Joshuovi. Mike vběhne bezhlavě do sklepa. Heather se opozdí. Mike dostane ránu kamenem. Mikeovo tělo padá bezvládně na zem. V tom Joshuův křik ustane. Heather se ale nezastaví a vbíhá do sklepa. Uvidí Mikea stojícího čelem do rohu. Jakoby naznačoval její osud. Další rána kamenem. Heather padá na zem. Kamera ale natáčí dál ... .

Poté byly v základech domu nalezeny zakopané baťohy s nahrávkami. Nikdy nebyly nalezeny těla a případ byl uzavřen jako nevyřešený. Rodiče potom nahrávky prodali společnosti Haxan Films. Ti poté jen z těchto nahrávek vyrobili snímek s názvem Blair Witch Project.

Natáčení filmu

Záhada Blair Witch (The Blair Witch Project) - USA 1999, režie Daniel Myrick, Eduardo Sánchez. Hrají Heather Donahue, Joshua Leonard, Michael C. Williams, Bob Griffin, Jim King, Sandra Sánchez, Ed Swanson, Patricia De Cou, Mark Mason a Jackie Halex.

Celý snímek bez výjimky jediného záběru je natočen formou dokumentu. Na začátku se objeví titulek, že skupina studentů se v roce 1994 ztratila v marylandských lesích a po roce byl nalezen filmový materiál, který před svým zmizením natočila. Pak už nás čeká jen 88 minut třesoucích se ručně snímaných záběrů s hladovými (opak od sytý) barvami a podivným nasvícením, chybí jakýkoliv hudební doprovod, ale o to výraznější je zvuková stopa. Prostě amatérský dokument, jak má být.

Film je točený ze dvou kamer studentů, takže působí amatérsky. Proto je taky po technické stránce docela bezcenný, ale díky tomuto způsobu točení vás dokáže přímo vtáhnout do děje a nepůsobí z pohledu "další osoby", ale jakoby jste byli jedním ze studentů. Proto se taky tento film stal terčem kritiků a věřte, že většina z jich odsoudila tento snímek k zániku. Ovšem skutečnost, že američtí producenti do tohoto filmu vrazili něco 20 000 dolarů a výsledky byly zcela strhující (150 mil dolarů) svědčí o tom, že film se lidem všeobecně líbil. Už jen proto, že snímek primitivním způsobem obsahuje neskrývanou hrůzu a děs. Jestli čekáte hektolitry krve, tak na to rychle zapomeňte, i když sem tam ta krev bude. Rychle se střídající záběry černobílého filmu a barevné kamery nás seznamují s každým momentem, který stál našim hrdinům za natočení. Z amatérského téměř rodinného filmu se postupně stává jeden z nejděsivějších hororů, které můžeme shlédnout. Po festivalu amatérských filmů Sundance odkoupila snímek společnost Artisan a vymyslela důkladnou reklamní kampaň, její základem je mystifikační hra s diváky: Co je pravda a co už lež? Fotografie obětí, zpovědi jejich rodičů, filmový materiál nalezený pod základy domu v burkettsvillském lese - taková kampaň filmu přinesla bleskový úspěch. Tvůrci už jen zpovzdálí sledují jeho spanilou jízdu americkými kiny i Evropou. Byl to redaktor časopisu Fortean Times Bob Rickard, kdo poodhrnul roušku tajemství zakrývající tento film.

Pravdivý příběh

Kde je pravda? Pravda je krutá. Vše bylo velmi chytře vymyšleno, nahrávky, případ ztracených studentů, masový vrah i kletba staré čarodějnice. Vše byl pouze chytrý marketingový tah producentů. Autoři byli obdivovateli Lovecrafta a snažili se natočit něco podobného. Film byl natáčen bez scénáře a z nedostatků učinili přednosti. Ovšem geniální byl způsob jak dosáhli autentické krystalické hrůzy a děsu. Poslali tři hlavní aktéry do lesů, každý den jim sdělili novou pozici, kam měli dojít a tam jim zanechali i jídlo. V noci je strašili házením kamínků na stan a pouštěním hrůzostrašných zvuků. Veškerý děs a hrůza všech herců byla skutečná, báli se a nevěděli, co je obklopuje. Když v poslední den našla Heather před stanem záhadný svazek klacíků s krví, byla opravdu vyděšená. Byla na pokraji zhroucení a bála se, že se jim opravdu něco přihodí. O tom, že herci narazí na opuštěný dům, herci nevěděli. Závěrečná scéna byla naprosto skutečná. Zoufalý křik Heather i pád kamery byl autentický. Ovšem v tu chvíli již bylo režisérům jasné, že dál jít nemohou. Natáčení skončilo.

Takže ve finále je jedinou záhadou tohoto filmu to, proč se v originále The Blair Witch Project překládal do distribuce po českým názvem Záhada Balir Witch.

Náklady byly pouhých 22 000 dolarů. Ovšem dojem reality i s dezinformační kampaní byl jedinečný, lidé chtějí věřit v záhady. Potřebují je.

Poznámka: Byl natačen i druhý díl s názvem Blair Witch 2: Book of Shadows (Blair Witch: Kniha stínů), který ovšem je standardním filmem s obrovskými náklady a který již tolik nezaujmul. Médii proběhla i zpráva o chystaném třetím dílu, ale protože tato zpráva nebyla potvrzena, předpokládám, že po neúspěchu druhého dílu bylo od záměru upuštěno.

zdroj

Horor v Amityville 

Mladý pár se přestěhuje s dětmi do krásného domu v newyorském Amityvillu, brzy ovšem zjistí, že v domě straší a řádí tam nepřátelští duchové jeho předchozích majitelů. Film byl natočen podle údajně pravdivého příběhu rodiny Lutzů, kteří se v roce 1975 přestěhovali do domu v Amityville rok po tom, co v něm Ronald DeFeo Jr. zabil šest členů rodiny. Lutzovi se z domu odstěhovali po pouhých 28 dnech s tím, že cítili divné zápachy, slyšeli různé strašidelné zvuky, pozorovali želatinové kapky a spoustu dalších hrůzostrašných výjevů. zdroj

Masová vražda, která se odehrála 13. listopadu 1974, učinila z Amityville home na Long Islandu v New Yorku jedno z nejstrašidelnějších míst na světě. Vystřídala se tu řada rodin a nájemníků, ale nikdo tady nevydržel déle než několik dnů. V domě se zjevují duchové, ozývají se podivné zvuky, dveře se samy otevírají a zavírají, přes noc se svléká povlečení z postelí, zvoní domovní zvonek a hračky se samy od sebe pohybují.

Masová vražda, která se odehrála 13. listopadu 1974, učinila z Amityville home na Long Islandu v New Yorku jedno z nejstrašidelnějších míst na světě. Vystřídala se tu řada rodin a nájemníků, ale nikdo tady nevydržel déle než několik dnů. V domě se zjevují duchové, ozývají se podivné zvuky, dveře se samy otevírají a zavírají, přes noc se svléká povlečení z postelí, zvoní domovní zvonek a hračky se samy od sebe pohybují.

V týdnech před masakrem se vztahy mezi Butch DeFeem a jeho otcem vyostřili. Butch nebyl spokojen s výdelkem, který dostával od svého otce a tak přišel s plánem jak okrást svoji rodinu. Dva týdny před masakrem byl Butch poslán k dealerovi Buick a měl uložit 1800 dolarů hotově a 20,000 v šecích do banky. Místo toho si Butch zařídil aby ho okradl na cestě do banky jeho známý, se kterým se pak rozdělil o kořist. Butch a další komplic odjeli od dealera do banky v 12:30. Nevraceli se ani po dvou hodinách a když se konečně vrátili, tak nahlásili, že byli okradeni na křižovatce, když čekali na červené. Ronald st. Byl u dealera, když se jeho syn vrátil a vybuchnul vzteky, když slyšel Butchovo příběh a začal nadávat člověku, který ho tam v prvé řadě poslal. Policie byla přivolána, a když přijela tak chtěla samozřejmě mluvit s Butchem. Místo toho aby s nimi začal hrát hru a aspoň podal fiktivní popis pachatele, Butch začal být napjatý a vytočený. Začal se projevovat násilně a policisté pojali podezření, že lže. Jejich otázky se začaly soustřeďovat na ty dvě hodiny, kdy byl Butch pryč. Nepospíchal by nazpátek, k dealerovi když byl okraden o tolik peněz? Kde se nacházel v tom inkriminovaném čase? Místo odpovědí na jejich otázky Butch na policisty začal nadávat a mlátil o kapotu vozu, aby zdůraznil svůj vztek. Policisté pro tu chvíli tedy ustoupili, ale Ronald st. Už přišel se svým vlastním řešením, proč se jeho syn chová takto výstředně.

V pátek před vraždami byl Butch policisty požádán aby shlédnul několik fotografií aby mohl ukázat na zloděje. Zpočátku souhlasil ale nakonec z toho naposlední chvíli vycouval. Když to Ronald starší slyšel, podal si svého syna v práci. Chtěl vědět, proč nebude spolupracovat s policií? You've got the devil on your back," (Něco ve smyslu: "Posedl tě ďábel"):křičel na svého syna. Butch nezaváhal: "Ty tlusté prase, já Tě zabuju." Potom běžel ke svému autu a rychle odjel. Nedošlo ještě v tomto boji na údery ale finální konfrontace byla nevyhnutelná. Klidná noc přikrývala obec Amityville v brzkých ranních hodinách čtvrtka 14.11.1974. Zbloudilí domácí mazlíčci a osamělá auta byla jediná znamení života, když rodiny a sousedé spali. Ale nenávist a divokost probublávala na povrch u klidně vypadajícího 112 Ocean Boulevard. Celá rodina DeFeo šla spát, s výjimkou Butche. Jak jsi sedl tiše do svého pokoje, věděl co chce udělat, věděl co vlastně udělá. Jeho otec a jeho rodina už mu nebude na obtíž.

Butch byl jediný člen rodiny, který měl vlastní pokoj. Jeho násilné vlohy a fakt, že je nejstarší mu zajistily tento malý výdobytek. Také mu zajistily to, že měl vlastní úložný prostor pro zbraně, které sbíral a občas prodával. V noci vraždy si Butch vybral pušku Marlin ráže 35 ze své skříně a tiše, ale s odhodláním se vydal směrem k pokoji svých rodičů.

Tiše pootevřel dveře do jejich pokoje a na chvilku se na ně díval jak spí, nevědouce o hrůze která stojí u jejich postele. Potom bez zaváhání zvedl Butch pušku ke svému ramenu a zatáhl za kohoutek a vypálil první z 8 osudných střel té noci. První střela se zařízla do otcových zad, prostřelila ledvinu a opustila tělo hrudí. Butch vystřelil další střelu.do otcových zad. Ta porušila páteř a skončila v jeho krku.

V tom okamžiku se Lousie DeFeo probudila a měla pár vteřin na reakci, než do ní její syn začal pálit. Butch namířil zbraň na svojí matku, jak ležela na posteli a vypálil dvě střely do jejího těla.

Kulky roztříštily hrudní koš a zničily pravou plíci. Obě těla nyní ležela v čerstvých jezírkách jejich vlastní krve.

I přes charakteristický zvuk výstřelu pušky se nikdo domem nepohyboval. Butch si rychle prozkoumal zkázu, kterou vykonal a pak pokračoval v masakru nevinných obětí. Jeho dva mladší bratři John a Mark byli další z obětí Butchova vražedného sebeobespravedlňování a vzteku.

Vešel do ložnice, kde spali oba chlapci, postavil se mezi obě. Stojíce přímo naspd svými bezmocnými bratry, Butch vypálil do každého kednu ránu. Kulka spustošila Markovi jeho vnitřní orgány a Johnovi oddělila míchu. Ani teď výstřely nikoho nevzbudily. Butch se bezproblémově dostal do ložnice, kterou sdílely jeho sestry Dawn a Allison. Dawn byla zhruba stejně stará jako Butch, zatímco Allison byla na základní škole s Johnem a Markem.

Když Butch vstoupil do místnosti Alisen se probrala a podívala se na něj. Butch chladnokrevně přiložil hlaveň k její tvářima vystřelil. Dawn zabil Bath bezprostředně poté, opět výstřelem do hlavy.

Bylo krátce po 03:00 V rozpětí necelých patnáct minut, Ronald "Butch" DeFeo, Jr., surově zabil každého bezbranného člena jeho rodiny a to zcela chladnokrevně. Batch dokonal scou práci. Klidně se sprchuje, zahlazuje důkazy, čistí krev atd. Poté i s důkazy a puškou hází do auta a odjíždí na předměstí Brooklynu a likviduje důkazy. V 6:00 se hlásí v práci u svého dědečka jako by se nic nestalo.

Butch nezůstal v práci dlouho. Choval jako že se nudí a že nemá co na práci. Odešel kolem poledne. Zavolal svou přítelkyni Sherry Klein, aby věděla, že bude brzy doma z práce, a že by se chtěl zastavit a vidět ji. Butch přišel k domu Sherry asi ve 13:30. Sherry bylo 19 let, urostlá a populární servírka v jednom z mnoha barů, který Butch navštěvoval se svými přáteli. Po příjezdu, se Butch jakoby mimochodem zmínil, že se pokusil zavolat domů - několikrát, a, ačkoli bý´a všechna auta jsou příjezdové cestě, nikdo telefon nebral. Zavolal domů i z bytu Sherry se stejným, předvídatelným výsledkem.

Romald šel ještě se Sherry nakupovat a poté společně jeli k Bobbymu, i ude pŕedvedl Butch kouzlo z telefonem, který nikdo nebere.Bath poté odeslel s tím , že se s Bobbym setká v npbaru u Henryho kolem 18:00.

Butch strávil zbytek odpoledne na návštěvě u přátel, pitím a užíváním heroinu. Nakonec přišel do baru u Henryho po 18. a Bobby za ním krátce poté. Bath opět předstíral znepokojení nad jeho neschopností zastihnout někoho doma. "Budu muset jít domů a rozbít okno se dostat dovnitř," řekl Bobby. "No, to, musíte udělat," odpověděl jeho přítel lehkovážně. Ronald vyšel z baru na svou údajnou objevnou cestu, jen aby se během několika minut vrátil ve stavu rozrušení a zděšení. "Bobe, musíš mi pomoct," prosil. "Někdo zastřelil mou matku a otce!"

Bath s Bobbym a dalšima dvěma přáteli vyráží tedy směr místo činu. Během několika okamžiků po vstupu do domu nalézají mrtvá těla. Bath předstírá zármutek a "hroutí se". Joey Yeswit volá policii...

Provozovatel: "Plicie Suffolk Country, mohu Vám nějak pomoci?"

Joey (J) : "máme tu střelbu, uh, u Defeových."

Operátor (O): "Pane jaké je Vaše jméno?"

J: "Joey Yeswit"

O: "Můžete to hláskovat?"

J: "Ano Y,E,S,W,I,T.

O: "Vaše telefonní číslo?"

J: "Eh, ja nevím, nebydlím tu..."

O: "A odkud voláte?"

J: "Amityville, zavolejte policii Amityville a to hned!...Ocean Avenue - Amityville!"

O: "Austin, co?"

J: "Ocean Avenue..."

O: "Ocean Avenue...kde?"

J: "Road Merrick Ocean Avenue"

O: "merrick Road a v čem je problém, pane?"

J: "Je to příšerné..."

O:"Je někdo zraněn?"

J:"He?"

O: "říkal kste, že se střílelo. Je někdo zraňen?"

J: "Huh, všichni jsou mrtví"

Operátor Joeyho ještě poté přepojí na místní policii, která do domu vysílá hlídku. Hlídkamíří automaticky do prvního patra a objevuje těla. Scéna kterouspatřili byla silné kafe i na profesionální vyšetřovatele, kteří na místo dorážejí později. Věc je natolik stresující, že dokonce mezi dpvyšetřovateli dochází k hádkám.

Butch se ke svému činu přiznává až pod tíhou důkazů a dodnes tvrdí toto: "Seděl jsem dole a zíral na bednu, když v tom vidím černou ženskou postavu jak mi podává zbraň a říká mi, co mám dělat. Nějak jsem cítil, že ji musím uposlechnout..."

Dodnes se vedou spekulace, jak je možné, že se nikdo neprobudil (mrtvá těla ležela na postelích) poté, co vycházely ze zbraně výstřely a zda-li Butchovi nepomáhala starší ze sester, jenž mohla být posléze bratrem zastřelena jako nežádoucí svědek.

__________________________

Příběh rodiny Lutzových

Největší popularitu nezajistili Amityvillu DeFeovi, nýbrž rodina Lutzů, která se do domu nastěhovala třináct měsíců po krvavých jatkách. George se svojí manželkou Kathy a třemi dětmi v něm vydrželi pouhopouhých 28 dní, během nichž, jak sami poté řekli, docházelo k několika nevysvětlitelným jevům:

* dveře se samy od sebe otevíraly a zavíraly

* v místnostech byl cítit nepříjemný chlad

* z ventilace vytékal zvláštní zelený sliz

Kathy měla noční můry o vraždách a jednou se dokonce probudila s krvavými jizvami po celém těle George se zase probouzel v čase 3:15 (doba, kdy Butch zmasakroval svoji rodinu) ze stěn se ozývaly záhadné hlasy mající zastrašit kněze, jenž se dům pokoušel vysvětit nejmladší dcera Missy měla mít za kamarádku jakousi holčičku Jodie, kterou později identifikovala na fotografii jako Allison DeFeovou v domě se objevovala hejna much, aj.

Parapsychologie a pravda

I přes značně levnou částku (80 000 dolarů), za kterou rodina dvoupatrovou podkrovní vilu zakoupila, trpěla nedostatkem financí. Velký dům tak vytápěli jen krbem (odtud pramení ten pocit chladna) a nemohli si dovolit ani jeho nezbytné opravy. Když pak nakonec odcházeli (po 28 dnech svého pobytu), řekli sousedům jen to, že se v něm kvůli špatné minulosti necítili dobře.

Působila v domě opravdu nějaká nevysvětlitelná síla? Mezi pravdou a fikcí existuje určitá hranice. Tato hranice byla, jak se později ukázalo, Lutzovými překročena vidinou výdělku peněz za pomoci dobře mířených, nikdy neprokázaných tvrzení. Proč nikdy neprokázaných? Protože pozdější obyvatelé domu nezaznamenali žádný z těchto nevysvětlitelných jevů, což v tomto případě nahrávalo zatvrzeným skeptikům, kterým dal nakonec za pravdu i samotný George Lutz, když přiznal, že celý příběh je jen vymyšlená kachna, vzniklá za pomoci několika vypitých lahví vína s Butchovým právníkem Williamem Weberem.

Weber měl v podvodu navýsost zajímavou roli. Chtěl s přispěním rodiny napsat knihu, jež by pojednávala o vraždách v Amityville. Jejich cesty se však rozešly a George kývl na nabídku Jaye Ansona, s nímž sepsal vlastní příběh. Weberovi pomohl uskutečnit přání až Hans Holzer...

*Lutzovi byli rozvedeni v osmdesátých letech minulého století. Kathy zemřela v roce 2004, George dva roky poté.

Ale abych vám opět nebral vešekré iluze, pravdoumje že se v domé vraždilo a že smrt těchto lidí byla vimce než brutální. svědci tvrdí, že se světla v domě sama rozvěcí i zhasínají.

Tento článek vypracoval web paracz a jeho kopírování bez souhlasu je trestné 

Texaský masakr motorovou pilou 

Na rozdíl od legendárního snímku Psycho, o kterém se občas mylně říká, že byl inspirován příběhem šíleného vraha a kanibala z amerického Wisconsinu Eda Geina, hlavní postava Texaského masakru motorovou pilou Thomas Hewitt se Geinovi v mnohém podobá. Ed Gein sice své oběti nevraždil motorovou pilou, ale jeho šílená obsese mrtvolami a výrobky z jejich kůží a ostatků je jasnou inspirací. Když v roce 1957 vtrhli policisté do jeho domu, oněměli hrůzou. Ze stropu viselo tělo ženy bez hlavy, v domě se nalezly čtyři uřezané nosy, kusy lidských kostí, devět masek vytvořených z lidské kůže, pásek sešitý z ženských bradavek či stínítko na lampu vyrobené z kůže lidského obličeje. Dodnes se neví, kolik žen Gein zabil a kolik ostatků pocházelo z mrtvol vykopaných na hřbitově.  zdroj

Edward Gein (27. srpna 1906 - 26. července 1984) byl americký sériový vrah. Všeobecně je považován za kanibala a nekrofila, nikdy ovšem tyto praktiky nepřiznal. Policii tyto domněnky vyvracel se slovy "vůbec mi nevoněly". Ed Gein inspiroval spisovatele i filmaře. Stal se synonymem pro tzv. "vraha od vedle".

Narodil se na farmě u Plainfieldu ve Wisconsinu. Vyrůstal s matkou, otcem a bratrem Henrym. Otec byl alkoholik a zemřel v roce 1940. Matka byla panovačná náboženská fanatička, která své syny přinutila zříct se žen. Často je také verbálně napadala a označovala za nicky, které v životě selžou stejně jako jejich otec. Po smrti otce se oba bratři věnovali brigádám a pomocným pracím, Eddie se přitom uplatnil především na hlídání dětí v sousedských farmách. Bratr Henry zemřel v roce 1944 při požáru, který společně hasili.[3] Později se objevilo podezření, že ho zabil on sám, aby se nemusel dělit o matku. Bratrova mrtvola totiž ležela na místě, které požár nezasáhl a hlavu měla posetou modřinami. Jejich matka byla těžce nemocná a zanedlouho zemřela. 

Přestal se starat o hospodářství a raději četl. O nacistických koncentračních táborech, o sodomii, o bolesti. A hlavně o anatomii. Fascinovala ho ženská kostra a fantazíroval o sexu. Jednoho dne si přečetl o nedávném pohřbu staré dámy. Se svým přítelem Gusem (mentálně zaostalým tulákem, který později skončil v útulku) vykopal mrtvolu staré paní.

Následujících 10 let vykrádal hroby. Bral si jak celá těla, tak jen kusy, které ho zajímaly. Mrtvoly stahoval z kůže, ze které si vyráběl obleky. Ustrojený v kožené "náprsence" a do ženského skalpu i s kůží z obličeje, vycházel v noci ven a tancoval. Ženské genitálie, které získal z vyhrabaných mrtvol, si přivazoval přes své vlastní. Z kostí mrtvol si vyráběl hrubé nástroje a na sloupky své postele si připevnil lebky. Časem ho ale tyto praktiky přestaly vzrušovat. Postupně začal objevovat svou rostoucí touhu stát se ženou. Pomýšlel na operaci, kdy by si nechal změnit pohlaví. Něco takového však úroveň tehdejší medicíny nedovolovala. Své zvrhlé choutky už přestával kontrolovat. Když se Gus dostal do útulku, rozhodl se, že si opatří čerstvé tělo.

První jeho obětí byla Mary Hoganová. Byla to jednapadesátiletá rozvedená žena, která vlastnila motorest nedaleko jeho statku. 8. prosince 1954přišel do jejího podniku. Vytáhl revolver a zblízka jí prostřelil hlavu. Tělo naložil do své dodávky a odvezl na svůj statek.

Možná zabil i někoho dalšího, každopádně dokázat mu lze až druhou vraždu, kterou spáchal 16. listopadu 1957.

Bernice Wordenová vedla železářství na Plainfieldské hlavní třídě. Opět ji zblízka zastřelil a odvezl dodávkou, patřící oběti. Syn Bernice Wordenové, který se vrátil z lovu, nahlásil zmizení své matky. Policie přišla na Eda vyloženě náhodou. V železářství našla stvrzenku na nemrznoucí směs do zámku. Zástupce šerifa si vzpomněl, že mu místní podivín Ed Gein řekl, že bude kupovat nemrznoucí směs. Dále se ptal mladého Wordena, zda půjde na lov. Šerif se zástupcem vyrazili na Geinův statek 7 mil od Plainfieldu, aby se ho zeptal na tyto zvláštní náhody.

Dům působil neudržovaným dojmem. Gein si prý zapomněl klíče a nemůže se dostat do domu. Šerif a jeho pomocníci vykopli dveře. Byla studená noc a na statku nebyla zavedena elektřina, šerifovi lidé museli sehnat nějaké světlo. Během toho, co si místní šerif Arthur Schley prohlížel kuchyň s baterkou v ruce, něco se mu otřelo o rameno. Když vzhlédl, co to bylo, spatřil tělo visící z trámu hlavou dolu, nohy roztažené do stran a s řeznou ránou sahající od pohlaví až k jícnu. Na těle chyběla hlava a pohlavní orgány. Tělo Bernice Wordenové, matky jednoho z jeho zástupců, bylo vyvrženo. V pokojích panoval strašný nepořádek. Rozházené knihy, časopisy a všemožné smetí. V domě bylo nedýchatelně. Další objevy byly rovněž hrůzné - dvě holenní kosti, čtyři lidské nosy, miska vyrobená z poloviny lidské lebky, devět "masek smrti" vyrobených z lidské kůže, deset ženských hlav, peněženka vyrobená z lidské kůže, obal na nůž vyrobený z lidské kůže, několik holínek z lidské kůže, visící lidské hlavy, stínidlo na lampu z lidské kůže, košile vyrobené z lidské kůže, dvě lebky na sloupcích jeho postele, pár lidských rtů visících na niti, jeho úplný ženský oblek zhotovený z lidské kůže, srdce Bernice Wordenové na pánvi na kamnech a lednička plná lidských orgánů. Vše bylo zhotoveno nejméně z 15 ženských těl.

Byl shledán duševně nepříčetným. Vše vysvětloval svou nenávistí ke starším ženám, které byly podobné jeho matce. Přiznal se pouze k drancování hrobů. Vraždy, nekrofilii a sodomii odmítal. Ed nejevil známky lítosti během celého výslechu, o vraždách a vykrádání hrobů mluvil s klidem a občas i s humorem. Neměl žádnou představu o obludnosti svých zločinů. V roce 1957 byl umístěn ve Waupun State Hospital pro doživotně odsouzené zločince. Zemřel na rakovinu 26. července 1984, ve věku 77 let. Je pohřben v Plainfieldu. Jeho statek se stal turistickou atrakcí a věci z něj byly prodány v dražbě. V roce 1958 farma vyhořela.

atrakcí a věci z něj byly prodány v dražbě. V roce 1958 farma vyhořela.

V roce 1947 zmizela nedaleko Plainfieldu osmiletá holčička. O šest let později se ztratila patnáctiletá dívka. Není jasné, zda je zabil on nebo někdo jiný.

Přesto byly v jeho obydlí nalezeny části těl, které nepatřily ani vykopaným tělům, ani dvěma starým ženám, které zastřelil.

Za hranicí strachu 

Tento film byl inspirován příběhem Adolfa de Jess Constanza, bosse mexické sekty, ve které byla lidská obětování na denním pořádku. Costanzo a jeho následovníci v roce 1989 unesli a zavraždili studenta texaské univerzity Marka Kilroye. Film zobrazuje spoustu brutálních krvavých praktik a zohavených těl, které mají na svědomí členové mexických drogových kartelů, kteří obětují lidi v různých satanistických rituálech, jež mají pomoci jejich businessu. zdroj

ADOLFO DE JESÚS CONSTANZO

Narodil se 1. listopadu 1962 v Miami na Floridě ovdovělé teprve patnáctileté kubánské imigrantce. Ta se však s ním ještě coby novorozencem přestěhovala do San Juanu v Portoriku. Kde se podruhé vdala a nechala svého prvorozeného syna pokřtít. Z malého Adolfa se stal řádný katolík a začal sloužit v místním kostele jako ministrant. Jeho matka (Delia Aurora González) začala podnikat krátké výlety na Haiti, kde se stala členkou Palo mayombe a hlavně vyznavačkou voodoo. Od té doby se začali mít sousedé před Aurorou a jejím devítiletým synem na pozoru. Považovali jí za čarodějnici, přestože jí to nějak nemohli dokázat. Avšak pokaždé když se s ní dostal někdo do sporu, objevila se druhý den na zápraží jejich domu bezhlavá koza, nebo slepice. Roku 1972 se rodina přestěhovala zpět do Miami, ale nevlastní otec o rok později zemřel. Zanechal však své ženě a dvěma dětem docela slušnou finanční hotovost. Aurora se však brzy znovu vdala, porodila třetí dítě (s každým mužem měla jedno) a od té chvíle započal Adolfův pád na dno společnosti.

Jeho nový nevlastní otec měl co do činění s prodejem drog a okultismem. Adolfo i jeho matka byli několikrát zatčeni za drobné krádeže a vandalismus. V roce 1976 byl dán do "učení" Palo mayombe, kde byl zasvěcen do tajemných rituálů voodoo. Během toho se mu sice podařilo vystudovat střední školu, ale byl hned následně vyloučen z prvního ročníku na vysoké. Přibližně v tu samou dobu začala údajně matka pozorovat jeho "psychické schopnosti" předvídat budoucnost - prý dokázal předpovědět atentát na Ronalda Reagana. Tyto schopnosti se však nedařily provádět na sobě samém. I díky tomu byl v roce 1981 dvakrát chycen při krádeži (jednou se pokusil ukrást motorovou pilu). Navíc začal pociťovat bisexuální sklony a stále častěji měl poměr převážně s muži. Jeden z jeho milenců ho vzal roku 1983 do nechvalně proslulé čtvrti Zona Rosa v Mexico City. Kde se nějakou dobu živil věštěním z tarotových karet.

Zde se také setkává se svými prvními učedníky Martínem Quintanou Rodríguezem a Omarou Chewe Oreu Ochou, kteří se zároveň stávají i jeho milenci. Následně se na chvíli vrací zpět do Miami, ale hned následujícího roku 1984 se natrvalo vrátí do Mexika ke svým učedníkům. Začnou společně bydlet, shánět další následovníky (mezi nimi je i homosexuální psychopat Jorge Montes) a společně rozjíždět svůj byznys. Kromě vykládání karet začínají provádět i obřadní rituály, při nichž obětovávali kromě kuřat, kohoutů či koz i hady, zebry či lvíčata. Díky tomu si získal řadu vlivných přátel. Mezi jeho klienty patřili drogoví dealeři, jejich bossové, nájemní zabijáci a dokonce i politici. Jeho služby samozřejmě nebyly zadarmo: ( údajně měl 31 stálých zákazníků, kteří byli ochotni za rituální obřad zaplatit i 4500 dolarů. Za kohouty si účtoval $ 6, kozu za $ 30, hada škrtiče - hroznýše královského $ 450, za dospělé zebry $ 1100 a africké lvíčata až $ 3100 za jedno. Tyto rituály "očištění" jak jim sám říkal, přilákali samozřejmě i mexickou smetánku. Jeho popularita rostla a on získal příznivce i mezi zkorumpovanými vysoce postavenými policisty. Ti ho naučili jak správně chodit v nelegálním obchodu s narkotiky.

Začal pracovat pro kartely, kdy jim díky svým "věšteckým schopnostem" pomáhal plánovat dodávky drog. Sliboval jim "neviditelnost" při jejich nekalých kšeftech a díky vysoké zkorumpovanosti v zemi mu to často vycházelo. Samozřejmě, že to byl všechno nesmysl, ale procházelo mu to. Bohatí klienti však si však kladli mnohem větší nároky, nežli spodina společnosti a tak Constanzo přišel s novým způsobem provádění rituálů. Společně se svými učedníky začal objíždět hřbitovy, kradl lidské ostatky a založil vlastní kult Nganga. Začali se k němu přidávat další členové z řad lékařů, šarlatánů, transvestitů a vrahů. Mnozí z nich jej začali považovat za poloboha. Brzy do jeho spolku vstoupili i čtyři vysoce postavení policisté: mezi nimi kupříkladu Salvador Garcia, který měl na starosti boj s narkotiky, nebo Florentino Ventura, který pracoval pro mexickou pobočku Interpolu. Ten jej taky seznámil s jedním z nejvlivnějších bossů drogového kartelu Calzadasem.

Vraždění začíná

Adolfo a jeho lidé pro něj začali pracovat. Díky svému šarmu a známostem začal dominovat na drogovém trhu. Získal řadu lukrativních kšeftů a začal dohánět konkurenci k šílenství. Jednou se mu dokonce podařilo podvést prodejce kokainu v Guadalajaře a díky svým kontaktům se mu podařilo jeho skrýš prodat za 100 000 dolarů bez jeho vědomí. Jeho majetek rostl a on si začal žít na vysoké noze. Za 60 000 dolarů si koupil krásný byt v Mexico City, nebo několik luxusních automobilů (jeden Mercedes Benz za 80 000 dolarů). Constanzo a jeho kult Nganga si našli novou zábavu. Rozhodli se, že k uspokojení svého božstva již nestačí pouhé kosti a tak začali s lidskými obětmi. V okolí Mexico City se během následujících let našlo více než dvacet zmrzačených lidských těl. Většina vražd je dobře zdokumentovaných, ale dodnes mexické úřady neznají přesný počet obětí. Mezi nimi byli i někteří drogoví dealeři a jejich bossové. Roku 1987 si Constanzo totiž stále více připisoval zásluhy na vydařených obchodech a chtěl se stát plnohodnotným obchodním partnerem Calzady. Byl však odmítnut. 30. dubna Guillermo Calzada a šest členů jeho rodiny záhadně zmizelo. O den později našla policie v jeho kanceláři známky podivného rituálu, který se zde odehrál. Za dalších šest dní bylo nalezeno na břehu řeky Zumpango sedm mrtvol. Na sobě nesly stopy sadistického mučení. Chyběli jim prsty, uši, pohlavní orgány a srdce. Jedné z obětí chyběla dokonce páteř a dalším dvěma jejich mozky. Constanzo jimi údajně nakrmil své božstvo.

V červenci 1987 Salvador Garcia seznamuje Adolfa s bossy jiného kartelu, bratry Hernandezovými. Na konci měsíce se stěhuje do Matamoros na americko-mexických hranicích. Zde se setkává s dvaadvacetiletou Sarou Aldrete, se kterou začne mít milenecký poměr, přestože ona má vztah s pašerákem drog Gilberto Sosou. Nejvíce se mu líbí, že Sara má narozeniny ve stejný den jako jeho matka (6. září). Sara však brzy podléhá a zcela se ponoří do okultního světa, který ji Adolfo nabídl. Brzy se také stává Madrinou (matkou čarodějnic), která ještě vylepšuje způsoby mučení. Díky tomu se stávají obřadní rituály ještě brutálnější a propracovanější. Následně se celý kult odstěhuje na Rancho Santa Elena (dům v poušti), který kromě rituálních vražd používal i jako jedno obrovské skladiště kokainu a marihuany. 28. května nechal na ranči zastřelit drogového dealera Hectora de la Fuenteho a farmáře Moisese Castilla. Jejich obětování však bylo pro Constanzu zklamáním. Své božstvo neuspokojil a tak se vydal do Mexico City, kde nechal doslova rozsekat transvestitu Ramona Esquivela. Jeho ostatky pak nechal rozvěsit po ulici. Štěstí ho neupustilo ani v červnu téhož roku, když na jeden z jeho domů zaútočila policie a zabavila v něm velké množství drog a okultních předmětů.

12. srpna byl unesen Ovidio Hernandez a jeho dvouletý syn konkurenčním drogovým gangem. Adolfo byl požádán rodinou o pomoc. Tu noc byla na Rancho Santa Elena provedena další lidská oběť a rukojmí byli ze strachu 13. srpna propuštěni bez jakéhokoliv zranění. Constanzo si nárokoval veškeré zásluhy a nikdo proti tomu nic nenamítal. Jeho popularita ještě více vzrostla. 13. září spáchal Florentino Ventura sebevraždu Mexico City, před kterou nemilosrdně zastřelil svou manželku i nejmenovaného rodinného přítele. Adolfo to však přešel bez povšimnutí. V listopadu 1988 nechal Constanzo obětovat svého žáka Jorge Gomeze, který byl klanem obviněn, že šňupe kokain. Adolfo přísně zakazoval svým lidem užívání jakékoliv drogy. Ty sloužili výhradně k obchodování. O měsíc později se Ovidio Hernandez stal plnohodnotným členem kultu Nganga. Někdy došlo při rituálních vraždách k nečekaným událostem. 14. února 1989 byl na Rancho Santa Elena umučen konkurenční pašerák drog Ezequiel Luna. Na obřad se dostavili "bez pozvání" dva dealeři drog Ruben Garza a Ernesto Diaz, kteří za svou opovážlivost zaplatili rovněž životem. 25. února neměl Adolfo zrovna svůj den a tak žádal další oběť. Jenže zrovna nebyla po ruce žádná a tak se Ovidio Hernandez nabídl, že jí sežene. Zanedlouho poté dovlekl na ranč svého teprve čtrnáctiletého synovce Jose Garciu.

Osudová vražda

13. března 1989 provedl Adolfo další rituální vraždu, ale nebyl s výsledkem spokojený. Jeho oběť po celou dobu mučení křičela a prosila o slitování, až jej to znechutilo. Přikázal svým učedníkům, aby mu obstarali novou "kořist". Ti unesli z jednoho salónu v Matamoros jedenadvacetiletého Marka Kilroye. Následně jej obětovali a konečně utišili své božstvo. Následující obětí se stal bývalý přítel Sary Gilberto Sosa. Ale Markovo zmizení, znamenalo začátek konce Constanzovy rodiny. Kilroy byl populární studen medicíny, kterého měli všichni rádi. Byl sice transvestita, ale jeho rodina a přátelé tlačili na texaské politiky, aby spustili vlastní (americké pátrání), jelikož všichni moc dobře znali, jak to v Mexiku chodí. Tamní policie pohřešované lidi ani nehledala. Koncem března byly mexické státní orgány donuceny nastartovat protidrogovou kampaň. Začali pravidelně provádět zátahy na drogové pašeráky a dealery. 1. dubna byl obětován bývalý policista Victor Sauceda a Constanzo rozhodl, že nyní jsou pod ochranou bohů a musí převést přes hranice půl tuny marihuany. Jeho lidem se to skutečně povedlo. 9. dubna se vracel Serafin Hernandez z Brownsville v Texasu, kde měl schůzku s Constanzem. Ignoroval policejní zátaras a chtěl pokračovat v jízdě. Byl přesvědčen o své "nedotknutelnosti", ale policisté jej zatkli a odvezli do Matamoros na místo, kde se měl setkat s lidmi ze sekty. Na místě byl zatčen i David Martinez. Následně všichni odjeli na Rancho Santa Elena, kde proběhla policejní razie. Byli zatčeni Elio Hernandez a Sergio Martinez, následně je policisté dlouho vyslýchali. V objektu byl dále nalezen sklad marihuany a střelných zbraní. Při výslechu vyšetřovatelům doslova tuhla krev v žilách, když slyšeli příběhy plné černé magie, mučení a lidských obětí. Na druhý den se proto vrátili na ranč a udělali důkladnou prohlídku celého pozemku. Z páchnoucího obětiště Ngangy se jim udělalo doslova špatně. Nalezli tam kromě nádob překypujících krví i mrtvé kočky, pavouky, štíry, jelení parohy a dokonce lidský mozek. Zatčení členové kultu prozradili, kde se nachází jejich soukromý hřbitov a po důkladné razii, objevili patnáct zmrzačených mrtvol. Kromě tří těl byly identifikovány všechny oběti. Byly mezi nimi i těla Marka Kilroye a dvou bývalých policistů Joaquina Manzy a Miguela Garcii.

Hon začíná

Dopadení Constanza a zbylých členů gangu se stalo prioritou číslo jedna. 17. dubna byla provedena policejní razie v dalším ze známých útočišť a to v luxusním domě u Atizapan. Policisté tam našli množství homosexuální pornografie a skrytou rituální komoru. Hrůzné objevy v Rancho Santa Elena spustili obrovskou mediální "kampaň". Snad ze všech koutů Ameriky se ozývali svědkové, že hledaného Constanza viděli. Ten se však již tajně vrátil do Mexico City. Kde se skrýval v jednom malém bytě společně se Sarou Aldrete a dalšími třemi učedníky. 2. května se Sara rozhodla, že se pokusí zachránit alespoň sama sebe. Tajně vyhodila na chodník papírek se vzkazem. Bylo na něm napsáno, aby osoba co jej najde, kontaktovala policii - v této budově se nachází, ti které hledají. Dejte jim adresu a řekněte, že se ukrývají ve čtvrtém patře. Jako rukojmí drží jednu ženu. Dopis skutečně někdo našel, ale kolemjdoucí dopis zmačkal, protože si myslel, že jde o vtip.

6. května zavolali na policii sousedé, které obtěžovalo hlasité vulgární vyjadřování ze sousedního bytu. Jakmile policisté dorazili na místo, zahájil Constanzo palbu ze své Uzi. Následovala čtyřiceti pětiminutová přestřelka, při které byl jako zázrakem postřelen jen jeden policista. Když si Adolfo uvědomil, že není úniku, podal svou zbraň jednomu ze členů kultu (Alvaro de Leon Valdez byl profesionální zabiják) a řekl, aby ho a jeho milence Martína Quintana Rodrígueze zastřelil. Nechtěl jít v žádném případě do vězení. "El Duby" Valdez jeho přání splnil, ale udělal to teprve poté, co jej Adolfo několikrát uhodil do obličeje a pohrozil mu, že skončí jeho duše v pekle, pokud to neudělá. Constanzo a Quintana byli už mrtví, když do bytu vrazila policie.

Soud

Dohromady bylo zatčeno a odsouzeno čtrnáct členů kultu. Byli obžalování z vícenásobné vraždy, nelegálního držení zbraní a narkotik, spiknutí a maření spravedlnosti. 30. srpna 1990 byl Alvaro de Leon Valdez odsouzen k 30 letům vězení za vraždu Constanza a Quintana. Juan Fragosa a Jorge Montes byli odsouzeni za vraždu Ramona Esquivela k 35 letům vězení. Omar Orea měl být souzen za tutéž vraždu, ale mezitím umřel na AIDS. Sara Aldrete byla zproštěna obvinění z vraždy Constanza, ale dostala šest let za spolčení s kultem. Následné vyšetřování a přibývající důkazy a výpovědi však ukázaly, kým ve skutečnosti byla. Za všechny vraždy, které spáchala, dostala dalších šedesát let navíc. Elio Hernandez a Serafin Hernandez dostali rovněž šedesát let.

Policie si však dosud není jistá, jaké je finální číslo obětí. Podle některých policejních důstojníků byl Constanzo a jeho klan zodpovědný za každou rituální vraždu, kterou se za poslední roky nepodařilo objasnit. To však nebyla pravda. Navíc v červnu 1989 měla sestra mrtvého Martina Quintana prohlásit, že Constanzova první Madrina (matka čarodějnic, nejvyšší čarodějnice), jenž nahradila Sara Aldrete je stále na svobodě a dále šíří jejich poselství a černou magii v Guadalajaře. Něco podobného měl prohlásit ještě před svou smrtí i Omar Orea, který tvrdil, že mnoho učedníků nebylo dopadeno a ti i nadále šíří jejich "náboženství" Ngangu. Jeden z chrámů se měl nacházet v Monterrey.


Vřískot

Klasický devadesátkový slasher o partě teenagerů, která je pronásledována neznámým šílencem, který si říká Ghostface, využívá spoustu černého humoru. Ten pravý příběh ale žádná velká legrace nebyl. Film je inspirován Danny Rollingem, přezdívaným Gainesville Ripper, který zavraždil v roce 1990 na Floridě 5 studentů během tří dnů.

Ve floridské věznici Starek byl ve středu 25. října 2006 popraven Danny Rolling, který byl odsouzen za brutální vraždu pěti studentek z roku 1990. Rolling označovaný jako gainesvillský rozparovač zavraždil pět studentek, jejichž mrtvá těla rozřezal a aranžoval mezi střepy zrcadel. 

Dvaapadesátiletý vrah byl popraven smrtící injekcí. Zemřel s písní na rtech. "Pan Rolling zpíval píseň" řekl mluvčí floridských věznic Robby Cunningham s tím, že byla hymnická. Podle něj se pokoušel zpívat Nikdo není větší než ty, pane. Reportér orlandské WESH-TV Stephen Strock dodal, že zpívat začal poté, co se ho strážní zeptali, zda chce ještě pronést nějaké poslední slova. Odpověděl, že ano, a začal pět.

Rollingovo řádění začalo od 24. srpna 1990. Postupně vnikl do tří bytů v Gainesville, které patřily pěti studentkám. Těla osmnáctileté Sonji Larsonové a sedmnáctileté Christiny Powellové byla nalezena v městském bytě u kolejí floridské university. O den později byla nalezena osmnáctiletá Christa Hoytová a následují den pak byla nalezena těla posledních dvou třiadvacetiletých obětí, Tracy Paulové a Manny Taboadové, které obývaly jeden byt.

Krvavý masakr studentek

Všechny oběti byly rozřezány loveckým nožem a části těl naaranžovány v pokojích, jedna ruka ležela na poličce. Tři z obětí byly také znásilněny. Gainesvillský prokurátor Bill Cervone na hrůzný srpen zavzpomínal: "Když byly tyto zločiny v roce 1990 spáchány, byly nejstrašnější věcí, která se stala v Gainesville a mezi studenty Floridské university. Nejsem si jist, zda trest odpovídá zločinu, ale jedno vím - Danny Rolling už nikdy nebude zabíjet."

Rolling byl dopaden 8. září po neúspěšném loupežném přepadení ve floridském městě Ocala. Z gainesvillských vražd však obžalován až v roce 1992, protože si odpykával trest za loupežné přepadení a jiné zločiny. Porotnímu soudu ustavenému v roce 1994 se ke všem pěti vraždám přiznal. V cele smrti pak spolupracoval na sepsání knihy popisující jeho vražedné činy.

Rolling byl 63. popraveným odsouzencem na Floridě od roku 1979.

Smrt za objednanou vraždu rodičů

V americkém Texasu byl ve středu smrtící injekcí popraven osmačtyřicetiletý Gregory Summers, který si v roce 1990 najal vraha, aby zabil jeho rodiče a strýce. Poprava ve věznici Huntsville se konala sedm let po popravě vlastního nájemného vraha Andrewa Cantua, který za 10 000 dolarů ubodal čtyřiašedesátileté rodiče Summerse i šedesátiletého strýce a dům s těly zapálil.

Summersovi advokáti se do poslední chvíle snažili popravu právními námitkami zablokovat, když ale do stanovené lhůty nepřišel od justičních orgánů pokyn popravu odložit, byla vykonána.

Nejvyšší soud USA před třemi týdny zamítl požadavek na revizi procesu. Obhájci obviňovali žalobce ze zamlčování důkazů svědčících ve prospěch jejich klienta a zpochybňovali některé svědky. Soud však došel k názoru, že věčně zadlužený Gregory Summers se vraždou nejbližších příbuzných pokusil dostat k jejich životní pojistce ve výši 24 000 dolarů.

Summers byl dvaadvacátým člověkem, kterého letos popravili v Texasu. Další tři odsouzení v tomto státě, který v USA využívá trest smrti nejčastěji, mají být popraveni během příštích čtyř týdnů.

V úterý byl ve státě Ohio popraven šestapadesátiletý vůdce náboženské sekty Jeffrey Lundgren, který v roce 1989 povraždil pětičlennou rodinu.

zdroj

Americká kletba

Film je inspirován jediným zdokumentovaným případem v historii, který je zapsán jako usmrcení duchem. Duch napadne na začátku 19. století rodinu Bellových a terorizuje hlavně jejich nejmladší dceru, Jeho útoky začínají postupně gradovat až jednou zanechá vzkaz, že se chystá zabíjet. Odnese to otec rodiny John Bell. 

V době, kdy hororovému žánru vévodí odosobněná a chladná městská prostředí a kdy se na nebohé hrdiny hrůza čím dál častěji valí skrze televize, videa i mobilní telefony a kdy se zlo stále častěji ukrývá ve virtuálních realitách, by příběh o jednom "obyčejném" duchovi mohl být stylotvorným počinem, který pozornost diváků i filmařů vrátí k prazákladním hororovým šablonám.

Jsme v Tennessee, v roce 1818. Rodina Bellových je sužována spirálovitě se stupňujícími útoky ducha, jenž se od skřípání, vrzání a pohybování věcmi později uchyluje až k fyzickému násilí.

Proklela je stará Kathryn Battsová, která po soudní při s Johnem Bellem naznačí, že na jeho rod dosedne temnota? A nebo příběh odhalí staré hříchy ukryté hodně hluboko ve zkažených, ale jinak bohabojných křesťanských duších?

Aby byl pocit z filmu ještě mrazivější, ohánějí se tvůrci informací, že má jít o dramatizaci jediného zdokumentovaného případu v amerických dějinách, kdy duch způsobil smrt člověka.

Pomineme-li poměrně důležitý fakt, že ve filmu sice někdo zemře, ale rozhodně ne rukou nadpřirozených sil, je tahle hra na "reality" pseudo-dokumentární formát spíše přítěží. Donutila totiž tvůrce kromě příběhu z počátku 19. století rozehrát rušivou a nadbytečnou linii ze současnosti.

Zoufale naopak chybí víc nápaditosti. Americká kletba je sice žánrově čistý horor, který zavede diváky k samotným základům žánru, ale už mu nezbývá síla než jen citovat mnohokrát citované.

Ano, je to poctivý, zručně natočený horor; ale nic víc. Sváteční diváci filmových strojů na strašení se asi budou poctivě lekat, hororoví fajnšmekři pravděpodobně všechny ty spíše nechtěné citáty na klasiky 70. a 80. let odzývají.

Veškerá hrůza a děs se tu pohříchu děje z prachobyčejného lekání a vše mezi tím je zploštělá filmařská rutina. Přitom třeba Amenábarovi Ti druzí dokazují, že i obyčejná duchařina se může nadanému režisérovi pod rukama proměnit ve velmi kvalitní dílo, které dokonce přesahuje hranice žánru.

Režisér Courtney Solomon se uvedl před šesti lety nechtěně strašidelnou hříčkou Dračí doupě, v Americké kletbě znovu potvrdil, že je zručným filmařem, ale pořád velmi nedůsledným. Sice se mu daří s postupujícím dějem načrtnout čím dál bezvýchodnější atmosféru v domě, stupňující se napětí, hrůzu a bezmoc. Ovšem potíž je právě v tom, že Salomon jen načrtává.

Kde by se zasloužilo chvíli posečkat a vykreslit situaci do nejmenších detailů, se zdrží jen chvilku; kde by méně názornosti na tíživé atmosféře neubralo, ba právě naopak tam mnohdy zbytečně efekt ještě násobí.

Pravda, neulehčuje mu to nijak scénář, který se prakticky točí v kruhu a zasloužil by si o něco nápaditější a především citlivější přístup. Znovu a dokola se zjevující motivy nepomáhají vzbudit žádoucí atmosféru, naopak.

Když se v půlce filmu po x-té objeví noční záběr na dům a kamera znovu opisuje tu samou cestu k Betsy do pokoje, začíná to být otravné. Hypnotizující repetice je přitom dobrá zbraň, kterou mohl Salomon použít na diváky, ale otáčí ji nakonec proti sobě.

Velmi dobrý casting a výborné výkony Donalda Sutherlanda, Sissy Spacekové a mladičké Rachel Hurd-Woodové (za pár let z ní bude Hollywood mít novou královnu) s vypětím všech sil drží film na hraně průměrnosti.

Kdyby si tvůrci odpustili paralelní dějovou linku, věnovali se poctivější práci s atmosférou a scénářem, mohli z toho vytřískat nadprůměrný horor, který by hlásal renesanci klasického filmového strachu. Bohužel skončili u průměrné "lekačky" plné promarněných šancí. zdroj

Vymítač Ďábla

Snímek The Exorcist způsobil v době svého uvedení obrovský rozruch a byl doprovázen velkou kontroverzí. Lidé odcházeli znechuceni z kina a film doprovázeli mnohé "nehody", včetně úmrtí některých herců. Prokázaných případů exorcismu je v historii hned několik a všechny jsou stejně zneklidňující. Režisér William Friedkin se inspiroval konkrétním případem, který se stal roku 1949 ve státě Maryland v USA. Ve skutečnosti byl však oním "posednutým" chlapec, nikoliv dívka. Jeho identita byla přísně utajována a dodnes o svém zážitku veřejně nepromluvil.

Vše začalo, když se ho chlapcova teta rozhodla naučit zacházet s takzvanou Ouija tabulkou. Ta je určena pro komunikaci s duchy a záhrobím. Krátce po tomto vyvolávání duchů chlapcova teta zemřela, to však byl jen začátek. V domě, kde chlapec bydlel, se začali ozývat podivné zvuky - klepání, boucháni a další rámus. Rodina si zprvu myslela, že jde o hlodavce, a tak dala dům prohlédnout. Později nevysvětlitelné zvuky začaly připisovat zesnulé tetě a její komunikaci ze záhrobí. Nic však nebylo nalezeno. Jednoho dne pak matka šla v noci zkontrolovat chlapce, když z jeho místnosti slyšela podivné zvuky. Po vstupu do pokoje ji čekalo děsivé překvapení, když uviděla celou postel s chlapcem, která se sama od sebe klepala a poskakovala. To však byl jen začátek.

Nábytek se začal svévolně pohybovat v celém domě. Noční stolky, židle, skříně a mnoho dalšího se tak stalo předmětem děsu celé rodiny. Rodina si celou záležitost dlouho nechávala pro sebe. Přeci jen byl rok 1949 a rodina žila v malém městě. Nechtěli, aby se o nich šířily podivné drby a aby byli považováni za místní blázny. Ale ani tak se jim celou záležitost nepodařilo zcela ututlat. Po návštěvě jejich domu jeden muž popsal situaci, kdy chlapec seděl na židli u stolu a znenadání byl ze židle vymrštěn neznámou silou. Intenzita celé situace začala eskalovat velmi rychle. Jednoho dne se na chlapci bez sebemenšího důvodu začali objevovat škrábance a modřiny, bylo nutno zakročit.

Ouija tabulka - věc, se kterou není radno si zahrávat

Rodina se tedy začala snažit celou situaci nějak řešit. Zkoušeli různé doktory, psychology a další profese, které by jim pomohly zjistit, co je s jejich synem špatně. Nikdo jim však neuměl pomoci, a tak se nakonec obrátili na katolickou církev. Byl jim doporučen kněz Albert Hughes, který měl pomoct celou situaci vyřešit. Albert Hughes sice zemřel roku 1980, ale své děsivé zážitky předal svým kolegům, díky čemuž víme o jeho zkušenostech. Již při prvním setkání s 13letým chlapcem si údajně všiml jeho prázdných temných očí a ustrašeného výrazu, když Hughes přišel s Biblí. Chlapec na knihu zíral a po chvíli se začala třást židle, na které seděl Hughes, aby se následovně celá převrátila a on spadl na zem. Od této chvíle mu bylo jasné, že se potýká s něčím nadpřirozeným či ďábelským.

Dům, kde chlapec bydlel a také začal celý příběh

Otec se tedy zeptal chlapce v latině, čím je. Ten mu záhy odpověděl děsivě hlubokým hlasem: "I am legions." Už jen samotný fakt, že chlapec mluvil latinsky, potvrzoval, že je posedlý démonem. Jeho odpověď však byla pro vymítače špatnou zprávou. "I am legions"poukazovalo na to, že chlapec není posedlý pouze jediným démonem a o to bude mít tedy vymítač těžší práci. Pro Alberta Hughese to bylo první setkání s démonickými silami, rituál vymítání ještě nikdy neprováděl. Chlapec byl hospitalizován v nemocnici ve Washingtonu DC, která patřila jezuitům. Hughes se snažil o vymítání po 3 noci, ale bez výsledku. Chlapec se jen stal agresivnějším, měl záchvaty vzteku a šla mu pěna od úst. Pro bezpečí jeho okolí byl k posteli přivázán. Při jednom záchvatu se mu však povedlo vyprostit a pérem, které vytrhl z postele, pořezal Hughese. Ten si tak musel dát od celého případu pauzu.

Kněz William Bowdern

Jednoho večera, když matka seděla nad posedlým chlapcem a prohlížela ho, uviděla cosi divného. Na jeho hrudi se zjevil nápis, který působil jako vyrytý. Stálo tam Saint Louis.Rodina se tedy rozhodla přesunout k příbuzným, kteří žili poblíž tohoto města. Vymluvili se na to, že jen zde může být chlapci poskytnuta ta nejlepší péče. Místní nemocnice však nic nesvedla, a tak se rodina opět obrátila na církev. Rodina se setkala s knězem Williamem Bowdernem. Bowdern byl známý pro svou urputnost a měl za sebou službu v armádě, ale ani to ho nemohlo připravit na to, co následovalo.

Od počátku k chlapci přistupoval opatrně, protože věděl, co se stalo předchozímu vymítači. Z celého tohoto vymítání byl zaznamenáván deník, který byl později i vydán. Chlapec na kněze plival, vyhrožoval mu, vzpouzel se a dával mu sexuální návrhy, to vše charakteristickým hlasem "posedlého". U chlapce trávil společně se svými pomocníky každou noc. Po čase chlapce opět přesunuli do nemocnice, která byla řízena starým řádem mnichů. Místnost, kde chlapec byl, připomínala místnost pro duševně choré pacienty, bez oken a odhlučněná. Zde mohlo vymítání v klidu pokračovat. Chlapec se pořád vzpouzel a dokonce knězovi i zlomil nos. Bowdern téměř nespal - přes den plnil svoji běžnou funkci v kostele a po nocích se doslova utkával s ďáblem.

Sv. Michael, archanděl, který zachránil chlapce

Kněz s pomocníky se snažili chlapce donutit přijmout "tělo boží" v podobě oplatky. Dočkali se však jen nelidských skřeků a křečovitého zmítání. Rozhodli se tedy chlapce pokřtít a tím zlomit moc démonů, kteří ho ovládali. Opět se ho snažili donutit sníst oplatku, ale chlapec bojoval zuby nehty, a to doslova. Kněz i jeho pomocníci skončili poškrábáni a pokousáni. Chlapec nakonec oplatku přijal. Následující dny následovaly nejhorší záchvaty. Uprostřed jednoho z nich však chlapec promluvil svým skutečným hlasem: "Satane! Satane! Já jsem sv. Michael a přikazuji tobě a dalším zlým duchům ihned opustit toto tělo." Sv. Michael je hlavním andělem v Nebi (jediný, který má v Bibli titul archanděl) a on je tím, komu Bůh dal moc nad Satanem a kdo vyhostil Lucifera z Nebe. Jde tedy o největšího ochránce před všemi démonickými silami.

Chlapec se postupně zcela zklidnil a po několika dnech se se svou rodinou navrátil do Cabbage City. Žádné z příznaků se již nikdy neprojevily a chlapec žil zcela normální život. Dodnes však zůstal v anonymitě a jeho identita zůstává skryta. Toto byl příběh exorcismu, o kterém byla napsána kniha Possessed a také natočen kultovní snímek The Exorcist.Je jen na člověku, čemu věří, ale některé věci jsou jen těžko vysvětlitelné. Sama katolická církev má dnes své exorcisty, kteří pro ni pracují. Fenomén posednutí ďáblem je tedy stále aktuální a jeho vyobrazení ve filmu The Exorcist, nebylo zas tak vzdáleno realitě, jak by se mohlo zdát (ne nikomu se neotáčela hlava kolem osy o 360 stupňů). Z tohoto případu však i dnes běhá mráz po zádech a nejde o nic, co by si někdo přál zažít na vlastní kůži. zdroj

V zajetí démonů

V zajetí démonů je hororový film o nadpřirozenu, založený na skutečném příběhu rodiny Perronových a nevysvětlitelných strašidelných úkazech, se kterými se jejich rodina v jejich vlastním domě potýkala.

Během natáčení filmu tato rodina několikrát navštívila filmování, ale Carolyn- manželka a matka rodiny, se odmítala k tomuto místu byť jen přiblížit.

Samotné natáčení filmu obklíčily různé podivné události. Jednou, když byli přítomni Perronovi, je obklopil silný vítr, ale stromy, které byly v jejich blízkosti, se ani nepohnuly. V tom samém momentě pocítila Carolyn, která zůstala doma v Atlantě, něco zvláštního, přítomnost něčeho zlého. Následně spadla a musela být převezena do nemocnice.

Jednou v noci James Wan, režisér filmu, pracoval ve své kanceláři dlouho do noci, když jeho pes začal zlomyslně vrčet. James Wan měl za to, že v pokoji nic není, ale jeho pes se nadále soustředil na nějaký neviditelný subjekt v rohu. Poté, navzdory tomu, že on nic neviděl, se psí hlava začala pohybovat a oči pomalu přejely přes celou místnost. 

Stejně jako ve filmu, i reální Perronovi žili na farmě v tichém městečku Harrisville v americkém Rhode Islandu od roku 1970, kdy si svůj vysněný historický příbytek zakoupili. Jako v každé správné duchařině měl dům svou temnou minulost - značenou především tím, že dvojice předchozích majitelů se zde oběsila. Dle svědectví Perronových však různé tragédie postihly i předešlé generace, a tato historie se brzy vyjevila.

Zvláštní události se začaly dít prakticky poté, co se rodina nastěhovala. Perronovi se zpočátku neměli čeho bát - údajně byli svědky bytostí či duchů, které měly veskrze pozitivní vlastnosti. Někteří voněli po ovoci, jiní zase zametali v kuchyni.

Duchové byli různého zjevu - někteří členové rodiny pozorovali bytosti jakoby ukryté v bublině, jiní zase popsali duchy jako průhledné či zakryté mlhou. Nechyběly nezbytné propriety strašidelných historek jako neznámý šepot ve tmě nebo zavírající se okna a dveře. Na otázky, proč Perronovi nezareagovali tak, jak by činila většina z nás (čili něco mezi bezhlavým útěkem a spálením domu do základů), rodina odvětila, že takové reakce byly vlastní předchozím i následujícím nájemníkům domu. Například člověk, který od nich farmu později odkoupil, z ní prý s křikem utekl a nikdy se nevrátil.

Teprve s postupem času se údajně i sami Perronovi stali terčem "bohem zapovězené duše" Bathsheby, jak ji nazval jeden z pozdějších lovců duchů Ed Warren. Bathsheba, dle místních pověr někdejší čarodějnice, jež obětovala dítě ďáblu, měla rodinu terorizovat svým děsivým vzezřením i ohněm.

O tom, jak snaha vypudit zlého ducha dopadla s příjezdem lovců duchů Eda a Lorraine Warrenových, pak vypráví snímek V zajetí démonů.


Od tvůrce série Saw
Rodina svou příhodu nezveřejnila po tři desetiletí - až do vydání třídílné knižní série. Právě podobně dlouhá pauza je jedním z terčů kritiků celé historky, podle nichž si rodina svou příhodu jednoduše vymyslela. Dalším argumentem je rovněž nápadná podobnost známější příhodě z Amityville, několikrát zfilmované, naposledy ve filmu 3:15 zemřeš. I v Amityville totiž působili Ed a Lorraine Warrenovi, stejně jako údajní zlí duchové. Amityville byl přitom mnohými analýzami de facto popřen, pozdější nájemníci například vyvrátili tezi o tom, že dům by byl fyzicky výrazně poškozen.

No a pak je tu samozřejmě ta věc, že duchové jaksi nebyli nikdy prokázáni...

Ať už snímek vypráví skutečný příběh či si reálné osoby v pozadí celou historku vymysleli, filmu samotnému to na působivosti nic neubírá. Není se co divit, na svět jej totiž přivedl režisér James Wan, v tomto tisíciletí zřejmě nejvýznamnější hororový režisér široko daleko. Wan nejprve v roce 2004 natočil revoluční horor Saw: Hra o přežití, a dal tak vzniknout komerčně velmi úspěšné sérii. Saw platí za filmy natolik výdělečné, že přímo inspirovala i řadu napodobitelů.

V zajetí démonů,zdroj:Archiv

Natáčení pokračování se Wan již vyhnul - v letech po Saw se vydal vstříc jiným žánrům. Vyplodil tak i oceňovanou akční kriminálku Rozsudek smrti. Nakonec se však neudržel a přece jen navrátil mezi hororové fanoušky. V roce 2010 natočil snímek Insidious - ač se vyhnul našim kinům, jedná se o zřejmě nejlepší horor toho roku! Ve výrobě je jeho pokračování, mezi tím však Wan natočil k V zajetí démonů.

Od své americké premiéry si V zajetí démonů vydělalo rekordním 41,5 dolarů při dvacetimilionovém rozpočtu a utržilo pozitivní hodnocení od 85% kritiků i 89% diváků. V našich kinech se o kvalitách Wanova trháku V zajetí démonů můžete přesvědčit již od čtvrtka 25. července.

zdroj1   zdroj2

Saw

Celkem sedm dílů, které se točí kolem sadistického vraha zvaného Jigsaw. Ten svým obětem stanovuje křivolaké výzvy, které po nich vyžadují, aby se zmrzačili a unikli tak smrti.

V roce 2009 byly dvě dospívající děti ve věku čtrnácti a patnácti let zadrženi za spiknutí. Jejich matka totiž náhodou zaslechla, jak plánují únos, mučení a následnou vraždu několika lidí.

Chlapci vše dopodrobna naplánovali ve stylu Saw, údajně aby lidi něčemu přiučili. Tvrdili, že ti lidé, včetně policejního důstojníka a dvou mladých dívek, škodili ostatním. Chlapci dokonce obstarali kamery pro dokumentaci vraždy, stejně jako to dělá ve filmech Jigsaw.

Dětská hra  

Série těchto hororových filmů se skládá ze šesti dílů, které představují kultovní panenku Chucky, která je obydlená zlým duchem sériového vraha. Přestože je film jedním z nejnepravděpodobnějších, co se skutečnosti týče (přiznejme si, že se žádné panenky k životu neprobouzí), je zodpovědný za sérii napodobujících zabíjení.

Nejznámějším je případ Martina Bryanta, nejplodnějšího australského masového vraha. Roku 1996 zabil v Porth Arthur třicet pět lidí a dalších dvacet tři zranil.

Bryant, který měl IQ pouhých šedesát šest, byl doslova posedlý Dětskou hrou 2 a vliv tohoto filmu psychiatr posoudil jako hlavní faktor ve spáchání takového zločinu. Údajně byl posedlý dětskými vlastnostmi panenky Chucky a její schopností způsobit pomstychtivé zničení.

Noční můra v Elm Street 

Další klasika od Wese Cravena, která vyobrazuje Freddyho Kruegera, který navštěvuje své oběti ve snech a následně je vraždí.

V roce 2004 paranoidní schizofrenik zavraždil pod vlivem drog čtyři lidi a dva další zranil. Později se ukázalo, že byl inspirován Noční můrou v Elm Street a měl touhu se stát slavným sériovým vrahem.

Později si psal sám sobě dopisy, ve kterých popisoval, jak moc se těšil na spáchání vraždy a jak moc si je s Freddym Kruegerem podobný.

Rosemary má děťátko  

Rosemary má děťátko je film z roku 1968, o těhotné ženě, která se obává, že její manžel podepsal smlouvu se Satanem a kvůli uctívání jeho kultu teď nabízí nenarozené dítě jako rituální oběť. Film byl režírovaný Romanem Polanskim.

V roce 1969, kdy Polanski pracoval v Londýně, byla jeho těhotná manželka Sharon Tate doma v Los Angeles. Dne 8. srpna 1969 byli Sharon, její nenarozené dítě a několik dalších v domě Polanského brutálně zavražděni.

Interview s upírem 

Příběh jejich prazvláštního vztahu začal roku 1791 v New Orleansu, kdy věčný upír Lestat pomohl překročit citlivému a přitažlivému mladíkovi Louisovi práh lidského utrpení. Louis v tu chvíli ale ani zdaleka netušil, že věčný život v nikdy nekončící noci je mnohem větším prokletím, než jakákoliv lidská bolest. 

17. listopadu 1994 sledovala Lisa Stellwagen a její dlouholetý přítel Daniel Sterling film Interview s upírem. Přibližně ve tři hodiny ráno se Lisa probudila a zjistila, že je Daniel vzhůru a podivně na ni hledí. Řekl: "Dnes zemřeš. Zabiju tě a vypiju tvoji krev."

Další den Daniel bodl Lisu sedmkrát do hrudníku a do zad a vysál krev z jejích ran. Později se přiznal k víře v upíry a k tomu, že byl inspirován filmem.

Poltergeist 

Poklidný život jedné kalifornské rodiny naruší síly z onoho světa, které se zabydlí v jejím domě na předměstí. Zpočátku jsou vetřelci jen dva, ale brzy se celý dům změní ve strašidelný zámek. "Návštěva" se v žádném případě nechová přátelsky - a naší nešťastné rodince nejspíš nezbude nic jiného, než co nejrychleji vyklidit pole, aby nepadla za oběť přízrakům. Poltergeist je fascinující, hrůzostrašná a hlavně dynamická podívaná, která vám naočkuje koňskou dávku napětí

Poltergeist je kultovní horor z roku 1982, v novém zpracování přijde do kin v květnu 2015. Týká se rodiny, jež se musí potýkat s rozzlobenými duchy.

Následující video není přesný příklad toho, jak se z hororu stává skutečnost, ale je to jedna z nejpodivnějších náhod v dějinách hororu. Ve scéně níže vidíme dvě děti, které jsou vystrašené z klauna.

Plakát na zdi ve filmu navíc říká "1988 Super Bowl XLIX". Na tom, že má mladý chlapec na zdi nalepený plakát, není nic zvláštního. Co už je ale zvláštnější, že film je z roku 1982, což znamená šest let před "Super Bowl XLIX".

A ještě zvláštnější je to, co se stalo šest let po premiéře filmu. Dne 31. ledna 1988 Heather O'Rourke, která ve filmu hrála malou holčičku, náhle onemocněla. Druhý den ráno se zhroutila a musela být přivolána záchranka. Na cestě do nemocnice utrpěla srdeční zástavu a po resuscitaci byla letecky transportována do nemocnice, kde později téhož dne zemřela. Bylo jí dvanáct let.

A víte, co se ještě stalo 31. ledna 1988? Ano, hádáte správně. "Super Bowl XLIX".

Královna prokletých

Na každého upíra prý dříve nebo později přijde pocit naprostého osamění. Nesmrtelnost je sice skvělá, ale k čemu je, když ji nelze s nikým sdílet. Upír Lestat se rozhodl pro dobrovolný spánek. Tóny hudby ho však probudily a on zatoužil po společnosti svých soukmenovců. Stane se temnou rockovou hvězdou a chystá se uspořádat jedinečný koncert, který má přilákat všechny upíry. Ale to už se za ním vydává bájná pramatka upírů Akasha a nechává za sebou jen zkázu. Poznat ho blíž chce i mladá dívka Jesse, členka monitorovací antivampirské skupiny Talamasca, která ho chce zachránit. A přichází i Lestatův učitel a přítel Marius. Schyluje se k poslednímu boji. 

V roce 2002 Allan Menzies zavraždil svého kamaráda Thomase McKendricka a to po tom, co viděl zhruba stokrát Královnu prokletých.

Allan tvrdil, že jednoho dne ho v noci navštívila Akasha, upíří žena. Tvrdil, že mu nařídila, aby zabíjel lidi, a za to mu na oplátku udělí věčný život.

"Lze říci, že se mnou začala konverzaci a skončilo to tak, že jsem s ní v podstatě souhlasil, že když někoho zavraždím, budu v příštím životě odměněn."

Allan bodl svého přítele z dětství loveckým nožem a zbil ho kladivem. Před tím, než ho pohřbil, pil jeho krev a snědl kus jeho těla. Tělo bylo nalezeno o šest týdnů později.

Kletba z temnot

Kletba z temnot vypráví příběh bývalých manželů Clyda (Jeffrey Dean Morgan) a Stephanie (Kyra Sedgwick) a jejich dvou malých dcer. Jednoho dne si mladší dcera Em (Natasha Calis) koupí na bleším trhu tajemnou skříňku. Od té doby se začnou s děvčátkem dít zvláštní věci. Em je skříňkou naprosto posedlá, nosí ji všude s sebou, je nervózní a chová se agresivně. Její matka začíná mít podezření, že skříňka způsobuje u dcery psychické problémy. A po sérii znepokojivých a nevysvětlitelných událostí rodina odhalí pravou příčinu. Zjišťují, že skřínka byla vyrobena pro Dybbuka - zlého démona, který se usadí v těle člověka, který ho ze skříňky osvobodil. A jejich dcera skříňku otevřela...

Kletba z temnot je horor z roku 2012, který je údajně založen na skutečném příběhu a hlavním předmětem je takzvaná "Dybbuk box".

Herec Jeffrey Dean Morgan o sobě tvrdí, že je skeptický, ale musel přiznat, že to, co se dělo při natáčení filmu, bylo opravdu podivné.

Světla dělala potíže, i když zjevně byla bez jakýchkoliv technických závad. Foukal lehký studený vánek, ale nebylo jasné, odkud.

Nejdivnější incident byl požár, který vypukl ve skladu filmových rekvizit. Vyšetřování nemohlo odhalit důvod požáru, žhářství nebo elektrická porucha byly vyloučené.

Majitelé skutečných "Dybbuk box" souhlasili, že se zúčastní natáčení, ale poté, co byli vystrašeni podivnými událostmi, nabídku odmítli.

zdroj

Kruh

Zní to jako další z neuvěřitelných příběhů. Existuje videopáska plná obrazů jako vystřižených z těch nejtíživějších snů. Tam, kde byla přehrána, zazní záhy telefon s varováním, že ten, kdo ji zhlédl, zemře přesně za sedm dnů. Rachel Kellerová (Naomi Wattsová), reportérka renomovaného deníku, přirozeně odmítá uvěřit takové fantaskní informaci, jenomže když dojde k záhadné a nevysvětlitelné smrti čtyř teenagerů, rozhodne se přijít celé věci na kloub, protože jednou z "obětí" byla její neteř. Není to vůbec jednoduché, ale nakonec i ona pásku získá, i ona si ji promítne, se svým malým synkem, a telefon skutečně vzápětí zazvoní. Zbývá jen sedm dní a nocí, aby s přítelem Noahem (Martin Henderson) nalezla způsob, jak zachránit sebe i svého jediného syna. Netuší jak dlouhou, smrtí a zoufalstvím zahalenou cestu, se s Noahem budou muset vydat.
Základem tohoto projektu se stal japonský filmový horor režiséra Hideo Nakaty, který byl do asijských kin uveden v lednu roku 1998 a doslova přes noc se stal kultovním titulem v zemi vycházejícícho slunce. Měl totiž všechny nezbytné esence dobrého hrůzostrašného snímku, který vám patřičně zvýší hladinu adrenalinu v krvi a doslova zatlačí do sedadel v kině řekl režisér Gore Verbinski, který se publiku představil komedií HON NA MYŠ. Dodejme, že příběh filmu KRUH, zahalený až mystickým tajemstvím, je transponován do současné Ameriky a na mimořádné věrohodnosti a autenticitě mu dodávají, kromě pečlivě propracovaného scénáře a přesvědčivých hereckých výkonů, i skvělé vizuální efekty. 

Proč ve filmu není hvězda předchozích dílů Naomi Watts?

Pokud jste fanouškem série a trojku jste si nenechali ujít, bezpochyby vás tahle otázka napadla - proč ve filmu nebyla Naomi Watts? I cameo by fanoušci rozhodně ocenili. Na otázku se rozhodl odpovědět sám režisér filmu.

Na třetí Kruh, který nakonec číslovku z názvu vynechal, jsme čekali dlouho. Hodně dlouho. První díl měl premiéru před dlouhými šestnácti lety a dvojka přišla do kin v roce 2005. Studiu se léta nedokázalo rozhoupat k něčemu konkrétnímu, až se jednu dobu začalo mluvit i o možném restartu.

Na ten nedošlo, přesto měl být loňský film jakýmsi novým počátkem série (proto absence číslovky). Což je současně hlavní důvod, proč nakonec není ve filmu Naomi Watts, hvězda předchozích dílů. Konkrétně k její neúčasti režisér Kruhů F. Javier Gutiérrez uvedl: "Nějakou dobu jsme si s myšlenkou návratu Naomi Watts pohrávali. Byly chvíle, kdy jsem o tom mluvili. Studio ale mělo obavy. Obavy, že by se tím film příliš vázal na předchozí díly. A to nebylo nutné. Myslím, že pro fanoušky by to bylo cool, pravděpodobně. Ale noví diváci by to nijak neocenili. Bylo by to na sílu. Nechtěli jsme to dělat na sílu. Jakože "Ok, tak tam dáme Naomi Watts, protože točíme Kruh".

To vysvětlení není úplně mimo mísu. Stačí vzpomenout na ženské Krotitele duchů, kteří do cameo rolí narvali téměř celé původní obsazení. Žádná velká hitparáda z toho nevyšla a většinou scény působily nepřirozeně (v tom smyslu, že nebyly nijak organicky vložené, ale poměrně okatě vlepené, aby se potřební herci mohli nějak ve filmu mihnout). Přesto mě jako fanouška Kruhu trochu mrzí, že je s původní postavou nejspíš definitivní konec. Na druhou stranu, trojka v kinech neválela, že ji třeba ještě studio opráší.

zdroj

Děsivé české pohádky

Nejen horory mohou být strašidelné. I v pohádkách se vyskytují mnohdy i krvelačné nadpřirozené bytosti. Vemte si jen těch draků, vodníků, víl a o čertech ani nemluvím. Jenže nakonec všechno dobře dopadne a divák může jít s úlevou spát. Jsou však pohádky, které na vás mohou zanechat psychické šrámy. Představme si ty nejděsivější.

Anička s lískovými oříšky


Pohádka z roku 1993, ve které si zahrála hlavní roli Linda Rybová, kterou nevlastní matka (Jana Brejchová) zaklela do podoby němé ovce. A ta její maska, kterou měla po většinu filmu na obličeji, mnohé skutečně děsila. Příběh sám o sobě tak děsivá není, možná ti dva draci vypadají děsivě... . Zamilovaného krále si tu zahrál Jan Čenský. Musím říci, že když jsem tuto pohádku viděl musel jsem tu a tam od masky odvrátit zrak. Až příliš dokonalá práce maskérů. Nehledě na to, že Linda Rybová je po čertech hezké děvče a oni ji udělají tohle.

Sedmero krkavců

Další pohádka z roku 1993, kde si hlavní záporáky zahráli Boris Rösner a Ivana Chýlková. Příběh o Bohdance a jejích zkrkavčelých bratrech je poměrně silný. Mladá dívka, která vyrůstá jako jedináček, se dozví, že měla sedm bratrů a rozhodne se je vysvobodit ze zakletí. Musí toho hodně snést, nesmí u toho mluvit. Je svědkem kruté vraždy služebné, se kterou se spřátelila. A moc dobře ví, co je sestra jejího vyvoleného prince (Vladimír Dlouhý s dlouhými vlasy) zač. Bohdance hrozí hranice, protože jí nařknuli z čarodějnictví, místo dítěte jí podstrčili kotě... Ne, tahle pohádka opravdu není pro každého. Musím říci, že Chýlková zvládla svou roli tak dokonale, že jsem měl sto chutí ji zaškrtit. Bravurní herecký výkon jen podtrhl děsivost celého příběhu. Nutno dodat, že vztah mezi Chýlkovou a Dlouhým tj. princem a jeho sestrou zavání ze strany sestry až incestem. No a to je pohádka milé děti...

O Janovi a jeho podivuhodném příteli

Hlavní role si zde zahráli čeští herci Tomáš Valík a Eva Vejmělková. Pohádka v režii Ludvíka Ráži, která vznikla v roce 1990 v koprodukci s Itálií, Německem a Francií, je poměrně temná. Předlohou se stala pohádka H. Ch. Andersena. Prokletá princezna, zkamenělí nápadníci, podivné bytosti v zajímavých kostýmech, zlý čaroděj, létající koně...  Vím, že jsem pohádku viděl, ale nijak mě nezaujala. Už "barva" pohádky je taková mdlá...

Nebojsa

Kdo se bojí, ať se nedívá na Nebojsu z roku 1988. Ondra se chce naučit bát, proto se vydá do světa a jeho toulky ho zavedou až k zakleté princezně (Zuzana Skopálová), kterou má v moci zlý čaroděj (Václav Knopp). V pohádce uvidíte pohřební vůz, který táhnou koně, ale také ples nemrtvých, zkrátka i tento film je natočen je temnější atmosféře než celá řada jiných. V této pohádce si hlavní roli Nebojsy zahrál Ján Kroner ml. a jeho parťáka zlodějíčka Ferka ztvárnil Ondřej Vetchý. Za mě nejsilnější moment je onen ples. To je žrádýlko, za které by se nemusel stydět ani áčkový horor. Bomba jsou taky duše v hostinci.

Panna a netvor

Režie této místy až hororové pohádky z roku 1978 se ujal mistr hororu Juraj Herz. Příběh o krásné Julii a princi zakletém do zvířecí podoby v Herzově podání děsí už v první scéně. Netvorovi slouží podivní mužíci, jeho zámek i Hapkova temná melodie strašidelnost snímku ještě podporují. Zajímavostí je, že kostýmy z této pohádky byly kvůli financím využity ještě v další temné pohádce Deváté srdce, kterou také zrežíroval Herz, ale ta není tak známá jako vydařenější Panna a netvor. Hlavní role si tu zahráli Vlastimil Harapes a Zdena Studenková. Podle zčásti stejného scénáře Oty Hoffmana vznikla o několik let dříve pohádka Kráska a zvíře.

Čarodějův učeň

Kreslený snímek od mistra Karla Zemana vznikl o rok dříve než Panna a netvor. Na ČSFD.cz je zařazen na 121. místo mezi nejlepší filmy vůbec. Od kreslených filmů většinou nečekáme, že se u nich budeme bát, nicméně pan Zeman nás vyvedl z omylu. Jako předlohu si vzal lužickosrbskou legendu o chlapci Krabatovi, která byla zpracována knižně Otfriedem Preusslerem. Chlapec se dá do učení ke zlému černokněžníkovi, který na sebe umí brát podobu zvířat, a ukazuje se, že to nebyl úplně dobrý nápad...

Ono pověstné "Krrrabatééé!" děsí diváky dodnes.

zdroj a ParaCZ