cs

— Jak se bránit? —



Nástroje - pomůcky

Sůl

Sůl nasypte ( v případě ohrožení) na všechny parapety a na všechny vchody - vytvořte souvislou, nepřerušovanou čáru (úsečku) od hrany ke hraně. To udrží zlé síly venku.

Krucifix

S tímto symbolem je to kapku složitější, každopádně nefunguje neposvětcený, bez něj funguje stejně účině jako nafukovací palice. Nejlepší krucifix je z černého bezu (strom, na kterém se oběsil Jidáš) s figurkou Krista z čistého stříbra, nebo celostříbrný krucifix.

Světsená voda

Sehnat ji není snadné - i když dnes se obchoduje se vším - nejjistější je ale nenápadně naplnit vodu přímo v katolickém kostele. Voda funguje na démony stejně jako na nás vroucí voda nebo horká smola. Zastaví, ublíží, ale nezničí.

Četní z Bible a bible jako taková

Pokud se jen bojíte a nejste si jisti přímou přítomností je nejjednoduší číst "Slovo Boží" to jest bibli. (Nejlépe latinsky)

Svaté obrazy

Fungují jen jako minimální obrana, lépe je nechat posvětit a i po tom poskytují jen minimální ochranu.

Spálení mrtvoly

Pokud vás obtěžuje zlý duch nebo pokřivená duše, je nejlépe najít místo, kde je pohřbeno tělo, kde kdysi duše sídlila, vykopat ho, posolit, polít benzínem a zapálit (prozor toto činění hraničí s trestním zákoníkem)

Česnek

Jak jistě víte je tento způsob obrany účinný jen u některých zlých sil - nejznámější jsou upíři. Česnek je na zlo moc čistý.

Ďáblova past

Jde o kresbu, která uzamkne vlasntě jakékoli zlo uvnitř svého kruhu, pokud se vám ho podaří do ní nalákat, což není zas tak lehké, jak by se mohlo zdát. Nakreslit se může vlastně čímkoli od pastelky po sprej, ale nejlepší je samosebou světsená křída. POZOR - kruh se za žádných okolností nesmí narušit, je to jako kdybyste rozbořili zeď a démon potom může ven.

Zjednodušená past
Zjednodušená past

Byliny a jiné

ARAŠÍDY
- arašídy, jmenuji jako zástupce všech plodů ve skořápce. Všechny tyto plody jsou určeny k vnitřnímu klidu a jsou symbolem ženské plodnosti.

ARTYČOKY
- regulují látkovou výměnu v orgánech trávícího traktu. Nejlépe je jíst je rukama (přírodní stolování), odlupují se lístek za lístkem a nechají se jen tak rozplynout v ústech.

BAZALKA
- Indie je mateřská země této rostliny. Používala se a nadále je používána jako ochrana proti démonům a na výrobu svěcené vody.

CELER
- jeden z nejsilnějších prostředků podporující mužskou potenci a ženskou touhu. Dává energii do krve.

ČOČKA
- je znamením dárce štěstí a symbolizuje, jako všechny plody ve slupce, ženskou plodnost.

ESTRAGON
- jeho latinský název je dracunculus což znamená malý drak. Takto je pojmenován pro svou pronikavou pálivou chuť a úzké listy a kořen. Lze jím vyléčit uštknutí hadem.

FENYKL
- zeštíhluje, ale také dodává sílu.

GRANÁTOVÉ JABLKO
- je symbolem věrnosti v lásce a lásku spojuje.

HOŘČICE
- ve staré Indii se hořčice používala jako ochrana proti negativním energiím. Hořčičné výhonky byly dárci štěstí. V lásce pak je hořčice rostlinou věrnosti.

HOUBY
- jsou zdrojem silné prasíly lesa a tuto sílu nám také předávají. Jsou symbolem ochrany.

CHŘEST
- tuto zeleninu používáme abychom očistili naše tělo. Tyčinky chřestu jsou "symbolem sexu". Jejich tvar a obsah výživných látek probouzejí jarní touhy.

JABLKO
- všechny tyto magické druhy ovoce pocházejí přímo ze stromu poznání, jsou znamením plodnosti a lásky. Když jablko překrojíme napříč, jádřinec vytvoří pentagram, který je znamením ochrany.

JAHODA
- již ve středověku byla jahoda ochranným prostředkem proti jedům všeho druhu. Čarodějky jí v kuchyni oceňují především pro její smyslný vzhled.

KDOULE
- symbol štěstí, lásky a dlouhého života a během svateb hrají klíčovou roli jako "jablko plodnosti".

KRABY
- jsou symbolem Phalusse, obsahují cenné bílkoviny a dodávají sílu.

KRÁLÍK
- odedávna je symbolem štěstí a plodnosti.

MÁK
- posiluje mužskou pohlavní touhu.

MED
- je považován za symbol znovuzrození. Má mimo svou výjimečnou sladkost také konzervační vlastnosti.

MEDUŇKA
- těší a oživuje srdce, jak již věděla svatá Hildegarda. Má uklidňující účinky, pomáhá při odstranění křečí a působí proti depresím a strachu.

OBILÍ
- roste přímo z klína Země a umírá během žní. Symbolizuje mužský princip - semena vypadávají do půdy, aby dala vzniknout novému životu.

OLIVY
- první olivovích pochází ze sporu mezi Athénou a Poseidonem a tak se olivy staly plodem Athény. Olej, který se pracně získává z oliv, se dříve ke spotřebě používal jen vzácně, a to při náboženských obřadech při pomazání těla. Olivy obsahují vitamín B, který blahodárně působí na nervy, kůži a vlasy a mnoho důležitých mastných kyselin, a proto se olivy staly plodem krásy.

PAMPELIŠKA
- příroda nám tuto rostlinku darovala pro naše zdraví. Je očišťující, uklidňující a bohatá na vitamíny.

PAPRIKA
- podporuje krevní oběh, zvyšuje obranyschopnost, potlačuje stresové reakce, simuluje dobrý stav organismu a sexuální touhy.

PETRŽEL
- podporuje krevní oběh. Ovšem pozor, v těhotenství se musí s petrželí opatrně, poněvadž může vyvolat samovolný potrat. Již v antické době se používala petržel k vyvolání menstruace či k provedení potratu.

RAJČATA
- nazývaná též jablky života. Přinášejí nám sílu slunce a zahrnují nás štěstím.

ROZMARÝN
- má uklidňující účinky při vypětí a dává nám novou energie. Tato rostlinka symbolizuje lásku, touhu a krásné snění.

RYBA
- znamení ryb a také křesťanský symbol ukazují dvě poloviny Měsíce. A tak je ryba dítětem měsíce a moře, znamením ženství.

ŘEŘICHA
- je velmi bohatá na vitamíny a měli bychom ji sbírat jen v květnu u pramene potoků. Pomáhá při češtění ledvin, její oleje posilují imunitní systém a mají uklidňující účinky.

SEDMIKRÁSKA
- drobná a přece tak zářivá na lukách. Je velmi výživná a působí proti střevním zánětům..

ŠAFRÁN
- je jednou z nejstarších rostlin, které známe. Dodnes je považována za nejdražší. Je to droga, která se odpradávna používala k urychlení porodu. Dále se šafrán používal k barvení látek. V dávných dobách šafránem obarvený oděv znamenal moc a bohatství.

ŠALVĚJ
- v dřívějších dobách se o této rostlince uvažovalo, že dává nesmrtelnost. Byla považována za čarodějnou bylinu a ženy jí používaly k tvorbě mateřského mléka při kojení a také k léčení ženských nemocí.

VAVŘÍN (Bobkový list)
- symbolizuje slávu a moudrost, úspěch, vítězství a proroctví. Pokud ho použijete čerstvý a samotný, tak má lehké narkotizační účinky a může Vás uvést do slabého hypnotického stavu.

VEJCE
- je již po dlouhá staletí symbolem života, plodnosti, tvůrčí síly, ochrany a léčení.

ZÁZVOR
- má výraznou, pronikavou chuť, regulační a projímací účinky. Velmi dobře působí proti nachlazení a je účinným domácím prostředkem proti nevolnosti. V dávných dobách byl považován za zázračný kořen, který se používal proti moru.

zdroj

Zaříkávání

Dějiny zaříkávání (invokace, latinsky invocatio) sahají až do počátku věků. Při zaříkávání se obvykle pronáší určitá formule a mohou se také použít předměty jakožto krvavý pentagram na pergamenu nebo svěcená křída pro namalování ochranného kruhu. Kruh pak poskytuje ochranu před silami temnot či černé magii.

V dějinách celého světa se objevují zmínky o čarodějnicích, které zaříkávání praktikovaly. Dále se používalo při takzvaných "černých mších" při vyvolávání duchů a satana. Zaříkáváním se také bránilo proti strašidlům či nočním můrám.

V dnešní době se zaříkávání používá při zakázaných okultních či satanistických obřadech, ale i v legálních spiritistických seancích.

Zaříkání proti démonům
Používejme při ohrožení v magickém kruhu:
ZI ANNA KANPA!
ZI KIA KANPA!
GALLU BARRA!
NAMTAR BARRA!
ASCHAK BARRA!
GIGIM BARRA!
ASCHAK BARRA!
GIGIM BARRA!
ALAL BARRA! TELAL BARRA!
MASQIM BARRA!
UTUQ BARRA!
IDPA BARRA!
LALARTU BARRA!
LALLASU BARRA!
AKHKHARU BARRA!
URUKKU BARRA!
KIELGALAL BARRA! LILITU BARRA!
UTUQ XUL EDIN NA ZU!
ALLA XUL EDIN NA ZU!
GIGIM XUL EDIN NA ZU!
MULLA XUL EDIN NA ZU!
DINGIR XUL EDIN NA ZU!
MASQIM XUL EDIN NA ZU!
BARRA! EDINNAZU!
ZI ANNA KANPA! ZI KIA KANPA! zdroj

Démoni byli většinou neviditelní, ale mohli na sebe brát podobu některých zvířat - žab, psů, koček nebo hadů - případně i lidskou podobu. Usmířit je bylo možné různými oběťmi, zřejmě nejčastěji potravinami. Odvrátit nebo zapudit tyto duchy bylo možné
i vytvářením magických bariér - dveře se pobíjely několika kousky železa, rozsypával se mák - démon ho musí nejprve vysbírat, jinak
přes něj nepřejde. Osvědčeným prostředkem k zapuzení démona byl
i hluk. Zemřelým se do hrobů dávaly na usmířenou milodary. Používalo se také magické očištění a posílení sama sebe - očistná koupel nebo skákání přes oheň.zdroj

Vymítací rituál (na duchy, astrální démony a jim podobné...)
Že vám život znepříjemní duch nebo démon se vám může stát i pokud jste úplný laik, lidé, kteří aktivně pracují se svou energií (magici, léčitelé, ...) se k tomuto vysloveně vybízí jako otevřené a velké zdroje energie, jejich mysl jej navíc citlivější na nadsmyslné jevy, a tudíž pro duchy snáze napadnutelná. Když máte podezření, a nebo dokonce přímo víte, že váš nějaký duch či démon obtěžuje, je vhodné použít tento univerzální vymítací rituál.
Postavte a vysvěťte kruh normálním způsobem, nebo jinak připravte své běžné rituální místo.
Na oltáři zapalte bílou očištěnou svíci (mohou na ní být vyryté runy Dagaz, Týr, Isa) se slovy: tvůj plamen spálí vše zlé. Kolem svíce by mělo být kolečko soli.
Pokud jste v kruhu sami, a nemůže to pro vás učinit nikdo jiný, pokropte se svěcenou vodou.
Postavte se snožmo ve východní části kruhu s rukama volně podél těla, s hlavou zlehka zakloněnou, dýchejte volně a pravidelně. Vyčistěte si mysl od myšlenek. S nádechem vzpažte pravou ruku a s výdechem veďte ruku dolů podél své osy, představujte si přitom paprsek bílého světla procházející dolů vaším tělem, shora nad vaší hlavou dolů pod vaše nohy.
Následně otočte hlavu doleva a upažte levou ruku, poté hlavu otočte doprava a upažte pravou, takže vaše tělo teď tvoří kříž.
Nadechněte, zadržte dech a vydechněte - zároveň si přestavujte paprsek bílého světla běžící vaším tělem zleva doprava. Potom s nádechem složte ruce na prsou křížem. Vydechněte a vizualizujte kříž bílého světla vystupující z vaší hrudi podél os které jste vytvořili. Měly byste se cítit přeplnění energií, zároveň klidní a připravení.
Pravou ruku načrtněte pentagram v prostoru před sebou. Začněte na jeho hrotu a pokračujte vlevo dolů, potom doprava nahoru, doleva nahoru, pak vpravo dolů a zpátky ke hrotu. Představte si pentagram zářící energií. Poté namiřte pravou rukou do jeho středu a pomalu intonujte hlásky I-A-O (lze nahradit mantrou ÓM) přitom je vepisujte do středu a představujte si, jak pentagram září jasněji a jasněji s přibývající energií. Otočte se a zopakujte celou proceduru na jihu, západu i severu.
Stoupněte si k oltáři a vyslovte toto.
Kolem mě planou posvátné pentagramy
Nad mou hlavou září nekonečné hvězdy
V mých prsou žhne hvězda jako projev dokonalé Síly
Duchové, kteří nejste vítáni
Démoni kteří šíříte bolest a zmar
Vraťte se odkud jste vzešli!
Zmizte a více se nevracejte!
Silou bez začátku a konce,
Z mé svobodné vůle a s požehnání Pána a Paní, (Boha, Ježíše Krista ... - dle vaší víry)
Vás navždy zapuzuji!
Staň se má vůle!
Pak se postavte do středu kruhu rozkročení a s rozpaženýma nohama, vaše tělo teď tvoří pentagram. Nějakou chvíli, dokud se energie nerozptýlí, klidně dýchejte a zpočátku si ještě můžete představovat, jak vydechujete nebo vyzařujete bílé světlo... Tohle je poměrně mocný a účinný rituál, původně inspirovaný A. Crowleyem, který jsem z internetového zdroje přepracoval do neutrální a o něco jednodušší podoby.

zdroj

Exorcismus - vymítání - Díl 1.

UPOZORNĚNÍ - EXORCISMUS NIKDY NEVYKONÁVEJTE SAMI KONTAKTUJTE KNĚZE!

Z podnětu II. Vatikánského koncilu byla uložena revize Kodexu kanonického práva (Codex Iuris Canonici 1983 - plně platný dodnes!), která v podstatě potvrdila § 1. kánonu 1172, v němž se říká, že "nikdo nesmí zákonně vykonat exorcismus posedlých, jestliže neobdržel zvláštní a výslovné dovolení od místního ordináře". § 2 téhož kánonu dovozuje: "Toto dovolení udělí místní ordinář pouze knězi, který se vyznačuje zbožností, věděním, moudrostí a bezvadným životem".

Naši předkové "neměli s exorcismem žádný problém" - jak by se řeklo dnes. Brali jej jako reálnou součást denního života dobra se zlem. Ale jaký je jeho původ, vývoj a dnešní praktiky, které mají i právní dopady?
Mám-li exorcismus stručně definovat, pak se jedná o vymítání ďábla, démonů či obecně zla, povětšinou za pomoci magicko - rituálních nebo také léčitelských praktik, pod vedením k tomu pověřené osoby. Exorcismus ve více či méně zřetelné podobě existoval a existuje snad ve všech církevních společenstvích. Nejznámější je exorcismus římskokatolický, proto se na něj zaměříme i my. Původ slova "exorcismus" spatřujeme v řeckém slově exorkidzein, jež značí "zapřísahat" či "zaklínat" (Jediný výskyt tohoto slova v Novém Zákoně je v Mt 26,63, kde značí "zapřísahat", substantivum exorcistés, "zaklínač", je pak ve Sk 19,13). Etymologickou podobnost můžeme nalézt též v latinském aiduratio a italském scongiuro, "zaklínání". V rámci křesťanské novozákonní tradice nacházíme první zmínky o setkání s ďáblem v synoptických evangeliích, kde satan pokouší Ježíše Krista na poušti. Ježíš jako vymítač ďábla se vyskytuje na mnoha místech Písma, zejména u synoptiků (Zvláště Markovo evangelium se hojně o exorcismu zmiňuje: Mk 1,23 - 26; 1, 32 - 34 - 34; 1, 39 ...). Nesmíme zapomínat na fakt, že Písmo = Starý a Nový zákon a to zákon v pravém slova smyslu, zákon platný pro křesťany všech zemí.
Za jedno z nejstěžejnějších míst je považováno vyslání dvanácti učedníků, kterým Ježíš dává moc uzdravovat lidi a vymítat démony (Mt 10,8; Mk 6,7; L 9,1),. V desáté kapitole u Lukáše je nadto zmíněno vyslání sedmdesáti, kterým byla rovněž tato moc předána. Toto pověření je v následujících letech vývoje vztaženo na církev a její služebníky. Po Ježíšově zmrtvýchvstání pokračují apoštolé ve svém poslání. Ve Skutcích apoštolů je několik zmínek o jejich boji proti silám zla, např. Sk 5, 12.16; Sk 8, 5 - 7; Sk 19,11 - 12.
V prvních stoletích křesťanství se exorcismus poměrně hustě rozšířil. Již ve třetím století byl zřízen úřad exorcisty, o čemž nám podávají svědectví církevní otcové a spisovatelé jako svatý Justin, papež Kornelius, Tertulian či Cyprián. Počáteční prvokřesťanské vymítací formule nebyly ještě pevně stanoveny. Dá se říci, že záleželo velikou měrou na invenci vymítače, jímž býval často člověk, obdařený odpovídajícím charismatem. Ve staré církvi nemuselo tedy jít nutně přímo o kněze, již tehdy byla ovšem patrná značná snaha o monopolizaci spočívající zejména v tom, že démony mohou vymítat jedině křesťané, a to ve jménu jediného pravého Boha a Ježíše Krista. Pozdější formule se rozšířily i o vzývání starozákonních patriarchů, archandělů a hebrejských jmen Sabaoth či Adonai. Postupně byla přidávána i příslušná gestikulace, včetně hojně používaného znamení kříže, které spolu se Spasitelovým jménem zajišťovalo značnou účinnost rituálu. K úspěšnému dovršení exorcismu ovšem patřila, stejně jako dnes, aktivní účast postiženého v podobě pokání, modlitby, půstu, přijímání svátostí a křesťanského života.


V období středověku se exorcismus dostal výrazně do popředí. Důvodem pro to bylo do značné míry rozšířené přesvědčení o tom, že původ nejrůznějších chorob, poruch, i kolektivních hysterií je nutno hledat právě v posedlosti ďáblem. Nárůst případů, ať už skutečné či domnělé posedlosti, přiměl vymítače k vytvoření poněkud ucelenějšího systému formulí, které zůstávaly i nadále neoficiálními, což jim ovšem na důležitosti neubíralo. Teprve v 10. století nacházíme první pokus o vytvoření exorcistické liturgie (Pokyny a formule nacházíme např. v těchto dokumentech: Missale Gallicanum Vetus (7. - 8. století), 15. Kodex v Kapitulní knihovně kolínského Dómu (9. století), Mnichovský latinský kodex 17 027 (9. století), Kodex Vindobonensis Palatinus (10. století), Silosův spis Liber ordinum (11. století).)
Formule z tohoto období obsahují povětšinou vzývání mocných jmen, příkaz pro démona, aby opustil oběť, podrobný výčet rozličných částí těla, které byly údajně posedlé démonem (posedlost ďáblem bývala vztahována i přímo na konkrétní části tělesné schránky), a v některých případech i odkaz na příslušné úryvky z evangelií (Alfonso M. di Nola, Ďábel a podoby zla v historii lidstva, Volvox Globator 1998, s. 294. )
Exorcismy se tou dobou nevztahovaly pouze na člověka a negativní stavy, v nichž se nacházel, ale také na zvířata či neživé věci, ba dokonce i na povětrnostní jevy, jejichž destruktivní vlivy byly považovány za dílo ďáblovo.
Na dlouhou dobu konečné oficiální pokyny k provádění exorcismů byly ustanoveny ve spise Rituale Romanum roku 1614.
Exorcismus v dnešní církvi podlehl do jisté míry nutnému vývoji. Z podnětu II. Vatikánského koncilu byla uložena revize Kodexu kanonického práva (Codex Iuris Canonici 1983 - plně platný dodnes!), která v podstatě potvrdila § 1. kánonu 1172, v němž se říká, že "nikdo nesmí zákonně vykonat exorcismus posedlých, jestliže neobdržel zvláštní a výslovné dovolení od místního ordináře". § 2 téhož kánonu dovozuje: "Toto dovolení udělí místní ordinář pouze knězi, který se vyznačuje zbožností, věděním, moudrostí a bezvadným životem". Jedná se o kánony týkající se posvěcující služby církve, tedy záležitost hluboce spirituální, ovšem prakticky o samo jádro katolických rituálů.


Nicméně prováděcí formule exorcismu (Kap. XII. Rituale Romano) publikovaná roku 1952 byla uznána jazykově zastaralou a bylo nařízeno její zrevidování. O revizi ostatně žádali i sami exorcisté. Jednalo se jim při tom mimo jiné o zavedení modliteb vzývajících Matku Boží, dosud chybějících, a o vytvoření různých modliteb pro specifické situace. Nyní ovšem nastal paradox. Podle slov p. Gabriela Amortha (Následující informace a citace pocházejí z rozhovoru s G. Amorthem, uvedeném v českém náboženském časopise Světlo, číslo 38 a 39. Je rovněž možno je nalézt na internetové adrese https://home.nextra.sk/olivero/27.htm), zakladatele mezinárodního sdružení exorcistů, byly mnohé nezbytně důležité části rituálu při přepracování vyškrtnuty a nahrazeny novými a neúčinnými. Amorth tvrdí, že nové články jsou pro exorcistu nepoužitelné. Říká například, že: "...v bodě 15 je řeč o prokletí, o utrpení, jehož původcem nebo inspirátorem je Zlý. K tomu může docházet různým způsobem: skrze zaklínání, učarování, zlý pohled, woodoo, macumbu. Římský rituál vysvětloval, jak si v takových případech počínat. Nový rituál naopak kategoricky prohlašuje, že v takových případech je zakázáno použít exorcismus. Ovšem: Zaklínání je příčinou velké části posedlostí a utrpení způsobeného ďáblem. Nyní to však vypadá, jako by exorcisté dostali zákaz výkonu svého povolání. V bodě 16 naopak je slavnostně prohlášeno, že k exorcismu se nesmí přistoupit, dokud není absolutní jistota o přítomnosti ďábla. Problém: jistotu, že člověk je posedlý ďáblem, získáváme teprve skrze exorcismus. Mimo to tvůrci neopomenuli dostat se do rozporu s Katechismem katolické církve, který jasně říká, že exorcismu je třeba použít jak k vyhnání samotného ďábla, tak k osvobození od jeho vlivu. V tomto druhém případě se nikdy nejedná o ďáblovu přítomnost, nýbrž jen o jeho vliv. Tvrzení obsažená v novém rituálu jsou nadmíru škodlivá a jsou výsledkem neznalosti a nezkušenosti.
Zajímavou knihou je v tomto ohledu dílo "Proti Satanovi" (Gegen Satan), které napsal Emmanuel Milingo (u nás vyšlo roku 1999). Popisuje své četné zážitky vymítače, včetně znalostí ze střetnutí s čarodějnickou praxí: "Není potřeba věřit v čarodějnictví. Je to v každém případě víc než magie, což se často omylem považuje za divadlo nebo kratochvíli. Čarodějnictví je něco skrytého, ale přesto skutečného. Proto by nám mělo být jasné, že Afričané všeobecně - ale nejen oni - byli schopni pobytem ve vlastní zemi ovlivnit jiné lidi a způsobit jim i škody. Tam, kde svou moc vykonává čarodějnictví, by měla zasáhnout i Církev mocí Kristovou... Když čarodějové a čarodějnice mohou na dálku lidem škodit, mohou jim následovníci Kristovi na dálku pomáhat, tak jak to udělal Ježíš se setníkovým služebníkem - viz Lukáš 7,1-10".
Nic z výše uvedeného není ani absurdní, natožpak "legrační". Uznáváme katolickou církev, uznáváme Vatikán a tyto instituce uznávají výše uvedené. V exkurzu budeme pokračovat.

V minulém díle jsme započali exkurz do dějin exorcismu, který je Svatým Stolcem oficiálně uznávaným rituálem (institutem) římskokatolické církve. Pokusili jsem se též přejít k dnešním dnům. Z právního hlediska je zde význam nejen pro výklad kánonu 1172 Codex Iuris Canonici 1983 (Kodex kanonického práva), ale též pro posouzení příčetnosti osob apod.

V minulém díle jsme započali exkurz do dějin exorcismu, který je Svatým Stolcem oficiálně uznávaným rituálem (institutem) římskokatolické církve. Pokusili jsem se též přejít k dnešním dnům. Z právního hlediska je zde význam nejen pro výklad kánonu 1172 Codex Iuris Canonici 1983 (Kodex kanonického práva), ale též pro posouzení příčetnosti osob apod.
V minulém díle zmiňovaný G. Amorth prohlašuje, že ani autoři a ani ti, co nové texty schvalovali, nikdy sami exorcismus neprováděli ani se ho neúčastnili a nemají představu o tom, co obnáší. Zřejmě právem se rozhořčuje nad tím, že ani jeden z exorcistů nebyl při tvoření nového rituálu přizván ke konzultaci a když se sami exorcisté hlásili o svá práva při spolurozhodování, byli oslyšeni a jejich oprávněné návrhy nebyly vzaty do úvahy. Problém tkví v komunikaci: sekretář Kongregace pro bohoslužbu a svátosti uvedl, že pro něj jsou partnery pouze biskupové, ačkoliv, jak Amorth podotýká, v Lumen Gentium se jasně hovoří o spolupráci kněží a biskupů a o potřebě porady s kompetentními laiky, majícími potřebné znalosti.
Nakonec bylo z podnětu kardinálů Medina a Ratzingera usneseno, že exorcisté nejsou zavázáni používat jen nový rituál, nýbrž pokud chtějí, mohou po dohodě se svým biskupem sáhnout i ke starému rituálu. Biskupové pak musí požádat o povolení Kongregaci, která je ovšem, jak píše kardinál, »mileráda udělí«.
Celá situace je jistě více než zarážející. Je nutno podotknout, že ačkoliv v minulosti byla v Římskokatolické církvi funkce exorcisty poměrně běžnou a uznávanou, jsou dnes exorcisté, dá se říci, tou nejspodnější třídou kněží. Exorcisté, jsou-li k tomuto úkolu jmenováni, mají pouze zřídka možnost výraznějšího postupu v církevní hierarchii a jejich vážnost výrazně poklesá i z pohledu jejich kolegů - neexorcistů, kteří je považují za pomatené a zpátečnické.


Moderní vědecké pojetí světa, které byla církev nucena akceptovat, nedovoluje setrvávat i nadále v původním starém pohledu na ďábla, nicméně dochází k opačnému extrému - odmítání ďábla jako takového. Současní kněží si zvykli pohlížet na fenomén zla spíše jako na odraz negativní stránky doby, jako na určitý abstraktní pojem, zaměnitelný s pojmy nenávist, poživačnost, závist atp., ačkoliv tyto jsou pouze průvodními jevy zla samotného a dílčími aspekty rozsáhlého pole, v němž se zlo aktivně projevuje. Posedlý či ďáblem sužovaný člověk pro kněze nezřídka představuje člověka duševně chorého, který by měl spíše vyhledat pomoc psychiatra, než kněze. I biskupové samotní, ačkoliv mají povinnost v případě potřeby či žádosti exorcistu jmenovat nebo sami exorcismus provést, tak činí pouze zřídka. V mnoha zemích, jako je například Německo, Rakousko, Švýcarsko, Španělsko či Portugalsko a mnoho dalších, nejsou exorcisté oficiálně vůbec jmenováni (což zvláště u hluboce věřícího Španělska s jeho vymítačskou tradicí je přinejmenším zarážející). Narozdíl od církví pravoslavných či protestantských se Římskokatolická církev úřadu exorcisty v posledních desetiletích zříká. Přitom je tomu sotva třicet let, co papež Pavel VI. pronesl, že trhlinou pronikl do Církve satanův dým (G. Amorth se v souvislosti s postojem samotného Vatikánu zmiňuje o tom, že 150 účastníků mezinárodního kongresu exorcistů nebylo ani připuštěno k veřejné středeční audienci na náměstí Svatého Petra (podotýká, že nikoliv z popudu samotného papeže Jana Pavla II.), přičemž jim dodnes nebyly sděleny důvody, proč se tak stalo. Amorth k tomu říká: "Snad jsme byli při papežské audienci proto nežádoucí, protože byly obavy, že by se tak velkému počtu exorcistů na jednom místě mohlo podařit spoutat satanské legie, které se usadily ve Vatikánu." Poněkud tvrdé... Neváhá přitom zdůraznit, že to sice zní jako vtip, ale míněno je to vážně.). Je otázkou, co způsobilo tak radikální odklon, proč klérus a episkopát přestali věřit v ďábla a exorcismy, zda jde opravdu o moderní racionalistický přístup, který existenci ďábla odmítá nebo zda jde o snahu nezdiskreditovat se před racionalistickou společností důrazem na fenomény, které mají mnozí spojeny se středověkem a tmářstvím.
Postoj současného papeže Jana Pavla II. k exorcismu je, zdá se, veskrze pozitivní. Sám, k nemalému překvapení a snad i rozhořčení některých kruhů, exorcismus několikrát vykonával (Nejen ve své současné funkci, ale již coby arcibiskup a kardinál) a podle slov pátera Amortha prohlásil, že kdo nevěří v ďábla, nevěří evangeliu. Podle individuálního postoje papeže ovšem nelze usuzovat na obecný postoj církve, potažmo církevní administrativy.
Lékaři, hlavně pak psychiatři, v posedlost ďáblem nevěří, nesnaží se proto za určitými projevy svých pacientů posedlost hledat. Překlenout zdánlivý rozpor rozumového a duchovního světa je v mnoha případech takřka nemožné, přestože spolupráce je vzhledem k okolnostem nezbytná. Exorcista nemůže uzdravit fyzické poruchy (ačkoliv ty mohou někdy po úspěšném exorcismu samy vymizet) a nemůže nahradit lékařskou péči. Vyskytují se samozřejmě lékaři, kteří jsou ochotni ke spolupráci a sami své pacienty k exorcistovi posílají či i doprovázejí, zjistí-li, že jejich lékařské umění, ani jejich kolegů, nezaznamenalo kýžený výsledek, ale takto otevřený přístup je velice řídký.
Způsoby upadnutí do ďábelského vlivu - nejprve "vlastním zaviněním":
Spiritismus:


Vyvolávání duší zemřelých, popřípadě tzv. vyšších duchů, kteří mají poskytnout žadateli radu či vedení, je jedním ze způsobů, jak přijít nejsnáze do kontaktu s temnou stránkou světa. Slovy R. Salvucciho je nepřijatelné domnívat se, že by se naši blízcí, kteří zemřeli smířeni s Bohem, mohli zjevovat na spiritistických sezeních: jsou to zlí duchové, kteří využívají duše mrtvých, jež nezemřeli v milosti Boží a jsou teď v jejich rukou. Lidé věnující se spiritismu jej povětšinou neprovozují ve snaze přivolat zlé duchy či vyvolat jiné negativní síly, ale jejich schopnost rozpoznat že nevyvolali kýženou bytost, ale pouze něco, co se za ni úspěšně vydává, je veskrze malá. Podobná činnost je církví považována nejen za zbytečnou a nepatřičnou, ale přímo nebezpečnou a člověka ohrožující. Tento postoj byl výslovně vyjádřen i v několika dokumentech : v dekretu Svatého oficia ze dne 4. srpna 1865, v Santa Penitenziaria z 1. února 1887 a hlavně v dekretu Svatého oficia z 24. dubna 1917, kde se výslovně prohlašuje, že vždy a v každé formě je to satan, který se maskuje formou vyvolávaných duší.
Následuje "Magie":
Je dalším ze způsobů, jak se vlastní vinou dostat do područí temných sil, ať už jde o případ, kdy postižený provozuje magické praktiky sám či kdy vyhledá profesionálního mága nebo čaroděje, aby je za úplatu provedl on. I v případě, že člověk pouze zadá "práci" někomu jinému, váže se svým způsobem na ďábelskou moc, od jejíhož vlivu se může jen těžko oprostit. Mágové připoutávají svou oběť k sobě tím, že si od ní vyžádají nějakou osobní věc, třeba drobnost, či tím, že dotyčnému dají (častěji prodají) nějaký amulet, který má při sobě trvale nosit. Těmto amuletům je připisována zázračná či léčivá moc. Mágové jsou vyhledáváni jak proto, aby napomohli vyřešení určitých problémů, tak proto, aby uškodili označené osobě formou očarování či prokletí (viz níže). Nejtěžší případy posedlosti pocházejí podle slov exorcistů ze zemí s dlouhou magickou tradicí, jako jsou kupříkladu Brazílie a Afrika, kde dodnes působí nejrůznější čarodějové a šamani, jejichž vliv na jejich okolí je nemalý.
Exorcisté i jiní církevní představitelé často prohlašují, že neexistuje bílá a černá magie. Podle jejich slov je pouze jeden druh magie, který vždy souvisí s použitím ďábelské moci pro vlastní hmotný prospěch či pro cizí neprospěch. Z pohledu církve nelze magické jednání nijak omluvit a její používání vede vždy k závislosti na temných silách a k podvolení se jim. Mágové, čarodějové, kouzelníci, jasnovidci či kartáři jsou označováni za služebníky Zlého a proti jejich praktikám se mluví i v Písmu (Např. Dt 18, 10-12; Lv 19,31; Lv 20,27; Ex 22,17 a další.).


V současnosti nabývají magie, spiritismus a jim podobné záležitosti opět na popularitě, čehož příčinu lze vidět v sekularizaci náboženské oblasti a dominaci materialismu ve společnosti, která následně vyhledává duchovní uspokojení mimo církev, jež jednak ztratila původní vliv, jednak v nemalém okruhu lidí do jisté míry zpejoratizovala. Člověk pociťuje odjakživa touhu moci zasáhnout do běhu věcí a moci vidět do širokých souvislostí, proto se uchyluje k prostředkům, o nichž se, ať už právem či neprávem domnívá, že mu toto umožní. Mediální propagace pak nabízí případným zájemcům široké pole působnosti.
Příští pokračování: Smlouva s ďáblem.

Již třetím dílem se zabýváme problematikou exorcismu a stále více se přibližujeme k faktu, že se v mnoha případech jedná o "pakt - smlouvu". V tomto díle pojednáme nejprve o fenoménu "smlouvy s ďáblem" (bez konotací s advokáty), budeme se zabývat i cizím zaviněním atd. Připomínáme, že daný exkurz je v rámci lepšího pochopení psychologie práva a církevního práva.

Již třetím dílem se zabýváme problematikou exorcismu a stále více se přibližujeme k faktu, že se v mnoha případech jedná o "pakt - smlouvu". V tomto díle pojednáme nejprve o fenoménu "smlouvy s ďáblem" (bez konotací s advokáty), budeme se zabývat i cizím zaviněním atd. Připomínáme, že daný exkurz je v rámci lepšího pochopení psychologie práva a církevního práva.

Smlouva s ďáblem
Úzce souvisí s magií a podobnými technikami. V tomto případě se jedná již o plně vědomé oddání se ďáblu a o službu jeho cílům, a lidé, kteří mu slouží, se stávají jeho přímými prostředníky. Ve "Zkušenostech exorcisty" (Raul Salvucci, Zkušenosti exorcisty, Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří, 1999) se hovoří o zasvěcovacích obřadech jedinců zkušenými čaroději, o předávání kouzelnických příruček a převádění moci z jedné osoby na druhou, o hromadných čarodějnických setkáních pořádaných za určitým nečistým účelem, o černých mších a jiných způsobech přímé spolupráce s mocnostmi zla, jako je stále populární hnutí satanismu, jehož vliv je dost možná větší, než jsme ochotni si připustit. Uctívání ďábla se vždy v jisté míře ve společnosti vyskytovalo, ale v současnosti podléhá toto hnutí poměrně velké popularizaci. V posledních letech se stalo dá se říci módou, zvláště mezi lidmi mladší generace, prohlašovat o sobě, že sice "satanisty nejsou, ale že se satanistickými idejemi sympatizují".


Cizím zaviněním: Očarování (Maleficium - jak praví klasická teologická definice, je to umění škodit druhým pomocí Satana) - Je formou umění škodit druhým za pomoci "zlého kouzla". Někdy se hovoří též o takzvaném uřknutí či uhranutí, popřípadě zlém oku, které označuje konkrétní očarování pohledem.
Očarování běžně provází symbolický úkon s touhou způsobit druhému zlo. R. Salvucci uvádí některé obecně známé postupy, jako je výroba figurky nebo opatření si fotografie, do níž jsou posléze zapíchány špendlíky či jiné bodné předměty, které mají postiženému způsobit poškození na týchž místech. Jiným postupem je zakopání nějakého postupně se rozkládajícího předmětu či mrtvého zvířete do země, přičemž v závislosti na stupni jeho rozkladu očarovaný člověk onemocní a nakonec zemře.
Aby byl člověk očarován, je třeba nějakého hmotného média, které očarování tak říkajíc zprostředkuje. Salvucci jmenuje řadu materiálů, které je možno použít, od sušené krve, přes rostliny či papírové předměty, po nadměrnou koncentraci prachu (Proti tomuto očarování pohledem se často používají různé amulety, například v oblasti Turecka jde o specifický amulet, nazývaný přímo podle toho, proti čemu má sloužit, "zlé oko". Také v jiných zemích a kulturách je možno najít mnoho lidových prostředků proti očarování a jiným čarodějnickým technikám), a které jsou za pomoci speciálních obřadů nabíjeny negativní energií. Tyto předměty je nutno pro jejich účinnost dostat do bezprostřední blízkosti očarovaného. Často se tak stává prostřednictvím mágů, kteří dávají svým zákazníkům nejrůznější amulety s tím, aby je nosili neustále při sobě. Exorcisté připouštějí i postup, kdy je dotyčnému nabídnuta potrava obsahující něco očarovaného, která pak zůstává v organismu postiženého (Jako účinný prostředek proti takto pozřeným předmětům je doporučováno pití svěcené vody či oleje, i nyní je ovšem nutností zbožný život a víra), popřípadě vysvětlují přítomnost očarovaného předmětu či potraviny působením duchů, kteří jsou mágovými služebníky. K pití svěcené vody je třeba podotknout, že je to v naších poměrech velmi nezvyklá praktika. Poměrně s údivem jsem sledoval mísy plné svěcené vody ve švýcarských kostelech - v poměru k občas značně suchou "houbičkou" mající nasávat svěcenou vodu při vstupu do našich kostelů v ČR.
Dalším poznatkem bylo setkání s pravoslavím v Rusku, kde jsou v mnoha "monastýrech" (kostelech, k nimž jsou přimknuty kláštery) umístěny velké nádrže (velmi podobné "tankům", v nichž kvasí víno na Jižní Moravě) se svěcenou vodou. Kněží, resp. řeholníci pijí výhradně tuto svěcenou vodu, na mnoha místech je však k dispozici též návštěvníkům a turistům. Ve srovnání s praxí střední Evropy...! Velmi pozoruhodné.
Očarování může člověku způsobit duševní i fyzickou újmu, potažmo smrt. Exorcisté jsou však přesvědčeni, že míra očarování je nepřímo úměrná míře náboženského a duchovního života člověka, což znamená, že čím více se bude opravdově věnovat náboženskému životu, tím menší silou ho může očarování zasáhnout.


Je pozoruhodné, jak Salvucci vysvětluje systém působení zlých sil. Nejde podle něj, jak bychom si představovali, o využívání ryze nadpřirozených "metod", ale o prosté ovlivňování běžných situací a jejich směřování kýženým směrem, jako například ovlivňování lékařů ke stanovování nesprávných diagnóz a předepisování chybných léků. Neznají budoucnost, jak je možno se domnívat, ale svým působením ji utvářejí tím směrem, který je jim prospěšný.
Jak jsme si již řekli, běžnou formou očarování je uhranutí pouhým pohledem. Exorcisté se na tomto poli poněkud rozcházejí. G. Amorth připouští, že těch několik málo případů, které mu bylo řešit, nebylo zcela jasných, ale možnost uhranutí jako takového nepopírá (Exorcista vypráví, s. 90 - 91). Mons. Corado Balducci, jeden z exorcistů, kteří exorcismus nikdy neprováděli, naopak tvrdí, že uhranutí neexistuje. Považuje ho za nedorozumění či shodu okolností, jež se upíná k určitému člověku (Balducci, Il diavollo (Ďábel), s. 318). Podle R. Salvucciho, či jím zmiňovaného kolegy Mateo la Gruy, je uhranutí reálným jevem, který na rozdíl od běžného očarování není závislý na přítomnosti nějakého očarovaného předmětu. Mluví o uhranutí jako o působení zlého vlivu, které se postupně předává při různých setkáních (Zkušenosti exorcisty, s. 85).
Mimo očarování a uhranutí rozlišujeme ještě zlořečení. Jsou to velmi intenzivní přání zla, která mají o to větší účinnost, jsou-li spojena s prokletím. Nejtěžší případy postižení zlořečením se vyskytují mezi osobami, které jsou si velmi blízké, například mezi členy rodiny, takže zlořečení může působit s mimořádnou silou.
K připomenutí je nutný tzv. "fenomén přítomnosti".Mnozí lidé při něm pociťují stav přítomnosti někoho dalšího, nějaké nehmotné bytosti, která k nim hovoří, ať už ve zlém nebo v dobrém, popřípadě sděluje svá "stanoviska" pocitovým způsobem. Jedinec je při tom často schopen rozlišit, zda ten který pocit pochází přímo od něj, nebo mu byl "předán" jeho podivným společníkem. Člověk nemusí vnímat tuto "přítomnost" jako nebezpečnou, ačkoliv může být nepříjemná. Podle La Gruy, Salvucciho i Balducciho se jedná o duše zemřelých.
Matteo La Grua o nich píše: "Tyto bytosti se vydávají za člověka, který zemřel - nedávno, i velice dávno, při dopravní nehodě nebo v práci, častěji však byl zabit, patří do nejrůznějších společenských kategorií, jsou to podnikatelé, dělníci, obchodníci, ženy v domácnosti, pastoři, sedláci, vojáci, kněží, laičtí bratři i řeholní sestry. Vypráví podrobnosti ze svého dřívějšího života před násilnou smrtí, sdělují osobní údaje, které se často ukážou pravdivými, někdy však naopak falešnými.
Někteří z těchto "jednotlivců" se dostali do kontaktu s lidmi spontánně, jiní byli posláni buď aby působili zlo, nebo aby ochraňovali určitého člověka. Někteří se jeví jako špatní, plní závisti a nenávisti, jiní naopak se jeví jako dobří, zbožní, věřící v Boha. Jedni říkají, že jsou navždy zatraceni a čekají, až budou svrženi do pekla, jiní jsou naopak na cestě k Bohu, jakoby ve stavu očišťování. Mnozí povzbuzují člověka ke konání dobra, jsou přesvědčeni, že dobro, které koná posedlý člověk, poslouží také jim.
Někteří z těch, kteří se vydávají a poslané od Boha, odhalují, v jakém stavu se nachází posedlý člověk, kolik duchů má v těle, a radí, jak ho osvobodit. Mnozí prosí o zádušní mše, a když se za ně někdo modlí, dávají najevo pokoj, radost a děkují tomu, kdo se za ně modlí." (M. La Grua, La pregiera di liberazione, s. 72 (Citace ze Zkušeností exorcisty, s. 86 - 87)
Podobný názor vyjadřuje i Corrado Balducci. Salvucci sám nevyjadřuje nesouhlas, ale staví se k "přítomnosti" poněkud opatrněji, přičemž se odvolává na ekumenický koncil v Lyonu roku 1274, kde se v dokumentu "Osud zemřelých" (Číslo 856 - 859) praví, že po smrti je duším zemřelých ihned stanoven jejich věčný osud spásy nebo zatracení. Toto tvrzení bylo převzato i ekumenickým koncilem ve Florencii roku 1439 a apriori vylučuje volný a neomezený pohyb duší po smrti. Exorcisté připouštějí, že může jít o duše z očistce které se touto cestou domáhají toho, aby jim bylo pomoženo skrze modlitbu nebo sloužením mše svaté. Po takovémto odsloužení mohou projevy "přítomnosti" zcela vymizet.
V dalším díle se budeme věnovat tématu neméně zajímavému: projevy exorcismu.

Pokračujeme "v kurzu" exorcismu uznaném katolickou církví a podporovaném i kánony Kodexu kanonického práva. Nyní však saháme do oblasti značně spekulativní, ovšem toliko na žádosti čtenářů: jak bylo dříve uvedeno, exorcismus smí provádět jen pověřená osoba! Místo, čas a způsob...

Pokračujeme "v kurzu" exorcismu uznaném katolickou církví a podporovaném i kánony Kodexu kanonického práva. Nyní však saháme do oblasti značně spekulativní, ovšem toliko na žádosti čtenářů: jak bylo dříve uvedeno, exorcismus smí provádět jen pověřená osoba! Místo, čas a způsob...
Kdy exorcismus vykonávat?
Tuto otázku, již si klade každý začínající exorcista a byla již z části zodpovězena dříve. Zaznamená-li pověřený kněz některý z těchto případů, je nutno exorcismus vykonat. Posouzení, zda se jedná o ten který případ, je pouze na jeho odbornosti, po případě po konzultaci s lékařem postiženého. Exorcismus je součástí pastorační činnosti a jako takový je jedním z možných úseků cesty ke spáse. Jeho cílem není tedy jen osvobodit člověka od působení Zlého, ale také ukázat mu cestu dobra.

Jak exorcismus provádět?
Každý exorcista má vypěstovaný vlastní osobní přístup k provádění rituálu, o němž hovoří směrnice. Nezkrácená svátostina je započata dlouhými úvodními modlitbami, po kterých následují tři různé exorcismy (G. Amorth spolu se svým učitelem p. Candidem doplnili tyto exorcismy pro svou potřebu vzýváním Marie a slovy z exorcismu Lva XIII. (Viz Exorcista vypráví, s. 48), při prvním z nichž je možno udělit i pomazání. Vymítání může trvat jak několik minut, tak několik hodin. Pro první sezení se doporučuje rituál zkrátit - G. Amorth se kupříkladu omezuje na některé úvodní modlitby spolu s prvním exorcismem. Polohu svou i postiženého si určuje exorcista sám, rituál pouze nařizuje, aby při slovech Ecce crucem Domini položil kněz konec štoly na krk a pravou ruku na hlavu exorcizovaného.

G. Amorth (stejně jako jeho učitel p. Candido) pokládá navíc prsty na víčka postiženého, přičemž jedná-li se o posedlost, bývají jeho oči takřka bílé a je složité rozpoznat, kde se nacházejí zornice. To má spojitost se způsobem rozpoznávání, o jaký druh démona jde. Amorth o tom píše: "Položili jsme otázky mnoha démonům, a ti se vždy zařadili do dvou skupin (podle IX. kapitoly Zjevení): jsou-li zornice nahoře, jde o "štíry", jsou-li dole, jde o "hady". Hlavou štírů je Lucifer (jméno možná nebiblické, ale zakořeněné v tradici), hlavou hadů satan, který velí Luciferovi (mohl by to však být týž démon) a všem démonům. Všimněte si, že slovo "ďábel" nemá v bibli obecný význam démon, ale označuje vždy a jenom satana. Dalším jménem satana je Belzebul. Pro mnohé je také Lucifer synonymem satana. Nebudu se o této otázce šířit: podle mé zkušenosti jde o dva různé démony." (Exorcista vypráví, s. 50 - 51).

Démoni při exorcismu s knězem komunikují. Často se snaží exorcistu svými výroky zmást, odpoutat jeho myšlenky od prováděného úkolu případně ho zastrašují. Směrnice pro provádění rituálu nařizují, aby se vymítač démonů tázal pouze na relevantní věci, aby nekladl otázky z pouhé zvědavosti či zbytečně. Ptáme se na jméno, zda jsou přítomni další démoni a kolik jich je, kdy a jak démon vstoupil do těla člověka a kdy odtamtud vyjde. Je-li přítomnost démona způsobena prokletím, zeptáme se, jakým způsobem se to stalo. Jestliže dotyčný něco prokletého snědl nebo vypil, musí to vyzvracet. Jde-li o ukrytý předmět, je třeba se zeptat, kde se nachází, abychom ho s náležitými opatřeními mohli spálit (Exorcista vypráví, s. 51).
Exorcista musí být člověk pevného charakteru a sebevlády. Je nemyslitelné, že by při exorcismu ztrácel nervy či prezentoval vůči démonům povýšenost. Musí si v prvé řadě uvědomit, že ne on, ale síla Boží a Ježíšova jsou tím, kdo vyhánějí ďábla, a on je pouze více či méně nedokonalým prostředníkem k dosažení tohoto cíle.
Ďábel se během exorcismu pokouší ukrýt, zatajit nějak svou přítomnost, popřípadě předstírá, že z těla vyšel. Klade také překážky tomu, aby se člověk k exorcismu nadále dostavoval a ovlivňuje jeho rozhodovací schopnosti, je proto dobré, je-li požádán některý příbuzný či přítel, aby ho ke knězi doprovázel.
Účinek exorcismu se většinou projeví již po prvním sezení. Podle Amortha se nepočítá den, kdy bylo vymítání prováděno, ale v následujících dnech by měl člověk pocítit určitou úlevu či alespoň změnu. Intenzita a posloupnost osvobozování je velice individuální a ačkoliv může u několika případů jevit shodné rysy, ke každému jednotlivému případu se přistupuje s novou pozorností.
I po osvobození je pro člověka důležité, aby se nevyhýbal modlitbě a náboženskému životu, aby se jeho potíže nevrátily. Je dobré docházet do modlitebních skupin a řídit se zásadami evangelia. Mimořádně důležitým momentem je také odpustit lidem, kteří mu očarování či prokletí způsobili. Tyto faktory jsou také součástí úplného uzdravování.


Prostředky používané při vymítání (Viz tamtéž, s. 79 - 81): Mezi hojně užívané prostředky patří exorcizovaná voda (může být i svěcená), olej a sůl. Exorcizovat je může kterýkoliv kněz a užívat je mohou i neexorcisté.
Voda - pokropení svěcenou vodou nám zprostředkovává: odpuštění hříchů, ochranu před nástrahami Zlého a dar Boží ochrany. Exorcizovaná voda nabývá navíc toho účinku, aby ďábel ztratil všechnu moc, byl vykořeněn a vyhnán.
Olej - pomáhá odvrátit moc démonů, jejich útoky a vidiny, které vyvolávají. Vylučuje také z těla předměty, které způsobují utrpení (Amorth uvádí jako příklady neobvyklých předmětů, jež byly vyloučeny, mj. hřebíky, kusy skla, malé dřevěné panenky, svinuté provazy, svinuté dráty, bavlněné nitě různých barev...etc.)
Sůl - pomáhá vyhánět démony, chrání místa od démonických vlivů a přítomnosti Zlého. Dává se na práh domu a do čtyř rohů místnosti či prostorů, které se zdají být pod vlivem ďábla.
Svátostiny mají samozřejmě tím větší účinnost, čím větší je víra v ně.
Pro vykuřování se používá také posvěcené kadidlo a rituál připouští i svěcení šatů.
Pro exorcismy domů platí následující: Ačkoliv se v Písmu nenachází žádný příklad tohoto počínání, exorcismus Lva XIII. Mluví o posvěcení místa, kde byla přednesena modlitba. To však nemá mnoho společného se samotným exorcismem. Místo postižené něčím zlým může u citlivějších jedinců vyvolávat nejrůznější obtíže, které se jinde neprojevují. Mohou se na něm vyskytovat také jiné hmatatelné a nevysvětlitelné úkazy. Nemusí jít ve všech případech sice nutně o ďábelskou moc, ale nelze to vyloučit. To je možno určit po rozhovoru s lidmi, kteří na onom místě žijí. G. Amorth však dokládá, že ve většině případů, kdy přistoupil k vymítání na podobném místě, se ukázalo, že problém nespočívá v místě samotném, ale v lidech, kteří tam žijí. Exorcismus se tedy postupně přesunul na ně a obtíže ustaly.
Jím a p. Candidem používaný postup obsahuje některé z deseti modliteb z rituálu, v nichž prosí Pána o ochranu místa proti démonu. Pak je čtena první část prvního exorcismu určeného lidem a upraveného pro obydlí, načež jsou místnosti posvěceny. Poté je celý postup opakován a místnosti jsou vykuřovány posvěceným kadidlem. Celý běh je ukončen modlitbami. Amorth také uvádí, že je dobré celebrovat v daném domě mši svatou.

Někdy jsou vlivy slabé a není zapotřebí více, než jednoho exorcismu, jindy je potřeba vše i několikrát zopakovat. Někdy však ani to nepomůže, což bývá případ domů a bytů, kde se prováděl hojně spiritismus, magie či satanistické obřady. Pak je dobré se z takového místa raději odstěhovat.Závěrem budiž uvedeno: Ďáblovo působení je jevem patrným ve všech zmapovatelných epochách lidských dějin a nelze při nejlepší vůli prohlásit, že teprve od dob Ježíšova působení má proti němu lidstvo "universální zbraň". Pokud jsou jednotliví představitelé různých náboženských směrů ochotni prokazovat si vzájemnou toleranci a uznávat společné ideje, jež ten který směr provázejí, pak by byla monopolizace exorcismu v rámci kteréhokoliv z nich popřením jimi proklamované ochoty k dialogu a vzájemné pomoci. Situace je taková, že exorcisté, naříkající nad úpadkem svého oboru a nad jeho snižujícími se stavy, namísto aby se chopili příležitosti vyzvat ke spolupráci (či alespoň aby akceptovali) kolegy z "konkurenčních" směrů, drží se přesvědčení, že jinde není možno najít spásu, ochranu a pomoc, než-li pod křídly "jediné pravé církve". Jen málokterý z nich je ochoten říci to nahlas, ale jejich celkový postoj o podobném názoru poměrně jasně vypovídá.

zdroj 

Jak se zbavit negativních bytostí čtvrté dimenze

"Následující článek přibližuje jedno z mnoha pojetí naší iluzorní reality, zahrnující mimo jiné svět externalizovaných bytostí, které z nás mohou vysávat energii. Pokud náš systém víry zahrnuje tyto entity, následující text nám poradí, jak se je odhalit a následně jak se jich zbavit. Teprve poté budeme schopni tento koncept vlastního vnímání reality opustit." 

Ať už se vám to líbí, nebo ne, entity jsou všude kolem vás v poli čtvrté dimenze. Pokud vás přitáhlo téma tohoto článku, předpokládám, že už máte nějakou zkušenost s výzvami, jež mohou entity ve vaší blízkosti přinášet.

Toto téma je v západní kultuře tak trochu tabu - je to jedno z témat, o němž mají lidé obavy hovořit, aby nebyli označeni za blázny nebo snílky, takže jsem chtěla prolomit ledy a vnést do této problematiky o něco víc světla. Nechci tvrdit, že jsem fontánou znalostí o tomto tématu, ačkoliv s ním mám mnoho zkušeností v rámci své role na poli duchovního vývoje.

Termín "entita" může být poněkud zavádějící, takže jej malinko vysvětlím, než se zaměříme na entity, s nimiž se lidé obvykle setkávají. Existují tři hlavní typy entit:

duch poutaný k zemi (pozemský duch)

bytosti vyšších dimenzí

negativní nonhumánní entita

Nejvíce se zaměříme na poslední typ, ačkoliv bude užitečné představit je všechny.

Duch poutaný k zemi

Obvykle se jedná o inkarnovaná lidské stvoření, jež se po smrti těla duchovně neposunula. Zůstávají zde ve formě ducha, dokud nejsou připravena posunout se dále. Obvykle jsou připoutána k formě svým strachem nebo ztrátou. Často jsou svázána s určitým místem a mimo něj nejsou schopna existence. Mohou být přátelská, nezbedná nebo vyloženě zlá. Duchové poutaní k zemi mohou být někdy obtížní, ačkoliv do kontaktu s inkarnovanými lidskými bytostmi vstupují zřídkakdy. Tímto druhem entity se však v tomto článku zabývat nebudeme. Chtěla jsem jej zmínit jen proto, abych vysvětlila rozdíly.

  1. Bytosti vyšších dimenzí

Jsou to stvoření, jejichž vědomí je soustředěno ve čtvrté dimenzi a výše. Občas mají zájem o kontakt s bytostmi z třetí dimenze, jako jsou lidé. Od negativních nonhumánních entit (viz níže) se liší tím, že mají individuální duši. Vyskytují se ve všech tvarech, formách a napříč všemi dimenzemi. Některé bytosti vyšších dimenzí jsou laskavé (například andělé), jiné jsou zlé a další něco mezi tím.

Bytosti vyšších dimenzí jsou velmi složité. Ty manipulativní často číhají na senzibilní jedince schopné vidět za clonu, kde se prezentují jako bytosti "laskavé". Mohou to být mistři klamu. V dnešním duchovním světe existuje hnutí "falešné lásky a světla", které je zcela zmanipulované a ovládané zlými bytostmi této kategorie.

  1. Negativní nonhumánní entity

To jsou ty, jež mají lidé obvykle na mysli, když říkají, že mají entitu ve své blízkosti a jimi se budeme zabývat ve zbytku článku.

Jsou to ty entity, které často posednou lidi a přežívají uvnitř jejich hostitelského energetického těla. Chovají se jako parazité a jejich hostitel o nich nemá nejmenší tušení. Někteří lidé vládnou vizuálními psychickými schopnostmi, které jim umožňují proniknout do čtvrté dimenze a "spatřit" je. Popisují pak jejich různé druhy, tvary a velikosti. Lidé obvykle zmiňují chapadla nebo háčky přisáté k jejich energetickému poli. Nejběžnějším zdrojem jejich potravy je emocionální energie. Nemají individuálního ducha, ačkoliv mohou jako jedinci jednat. Jejich duše a vědomí je kolektivní a existují jako část společného vědomí.

Většina z nich vlastně není zlá, řídí se jen svým parazitickým instinktem, mají zkrátka hlad. Pěstují si svou potravu - emoce, stejně jako lidé chovají dobytek. Velmi obratně se naučili otáčet emocionálním kohoutkem svého lidského hostitele, takže kdykoliv jsou hladové, mohou se nasytit emocionální energií. Hledají jakoukoli emocionální zranitelnost a nerovnováhu a přesně tam pak také zabodnou svůj sosák. Když jsou hladoví, otočí kohoutkem a hltají emocionální nektar, jenž začne proudit.

Proč mám ve svém poli entitu?

Takže máte ve svém poli parazitickou entitu? Víte, že něco není v pořádku? Vysává vám energii? Aktivuje vaše emoce? Krmí se vámi? Jste kvůli ní nemocní?

V podstatě se to děje jen proto, že to umožňujete. Překvapuje vás to? Nejspíš to umožňujete na nevědomé úrovni, ale stále máte moc ve svých rukou. Entita nechce být spatřena. Má zvláštní zájem na tom, aby zůstala neviditelná. Chce koexistovat se svým hostitelem bez jeho vědomí. A nechce hladovět.

Kdo je obzvláště ohrožen útokem entity?

Dokud jste lidská bytost (Homo Sapiens), jste útokem ohroženi, protože lidský druh byl k tomuto účelu vyšlechtěn. Nikdo není imunní. Ačkoliv čím se stáváme přítomnějšími a osvícenějšími, je pro ně mnohem těžší nás ošálit.

Obzvláště jsem si všimla, že lidé, kteří užívají drogy či léky nebo se znecitlivují různými činnostmi (TV, alkohol, nadměrné hraní počítačových her), mají s entitami největší zkušenosti. Pomocí drog rozšiřujících vědomí (jako jsou například psychedelika) se jedinec dostává z normálního stavu do stavu prudce rozšířeného vědomí a míjí při tom několik důležitých a nezbytných evolučních mezníků. Vytváří se tak slepé místo, kterého si člověk, jenž drogu užil, nevšimne. A nemusí si ho všimnout celé roky - někdy až do konce života. Tlumicí a otupující léky poskytují entitě dokonalou příležitost živit se emocemi, jež byly těmito drogami potlačeny.

Co s tím můžete dělat?

Zde je klíč k tajné komnatě. Uvnitř vás je něco, co se k vám přisálo. Bude to blokáda, zkreslení nebo tlačítko. Entita může ve vašem poli existovat pouze tehdy, když se má k čemu přisát.

Jedním z nejúčinnějších řešení je převzetí plné zodpovědnosti za skutečnost, že entita je zde proto, že jste jí k tomu udělili souhlas.

Entity se živí emocemi všeho druhu. Jaké jsou vaše emocionální spouštěče? Zažíváte některou z níže vyjmenovaných emocí?

Obviňování druhých, zlost, pocit oběti, paranoia, strach, vina, deprivace, obavy, sebelítost, neschopnost vydržet o samotě, sebeznevažování, pocit bezcennosti nebo že nejste dost dobří, nedostatek motivace, nejistota, netrpělivost, roztrpčení, žárlivost, deprese, znechucení, ochuzení, nedocenění, podrážděnost, pocit uvěznění, hlava v oblacích, popírání temnoty, vyhýbání se realitě, vše bude v pořádku, ovládání...

Pokud jsou vám některé z emocí dobře známy (tzn. často se k vám vrací) a čtete tento článek, je pravděpodobné, že i vy máte entitu, která se jimi živí a ždímá je z vás, aby se nasytila.

Povědomí a přijetí jsou prvními kroky k převzetí kontroly. Dalším krokem je pochopení, že entity jsou normální; většina lidí je má ve svém poli, aniž by si je uvědomovala. Svět je ve skutečnosti jedním velkým kotlem emocí, dokonalým bufetem pro obtížné škůdce.

Pracujte na vlastním zlepšení

Nejdůležitější, co můžete udělat, je pracovat sám na sobě. Skutečně je to takto jednoduché. Jakmile odstraníte zdroj potravy - napjaté emocionální zkreslení, nebudou se mít čeho chytit a odpadnou.

Je také nezbytně nutné, abychom nepopírali emoce. Protože sebepotlačování a sebepopírání rovněž vytváří "šedé" zóny, kde se mohou skrývat. To, co hledáme, je autentické nezaujaté emocionální sebevyjádření, které je v souladu se zdrojem. Entity se živí právě tímto zkreslením.

Jsou lidé, kteří umí z druhých entity sejmout a také to dělají. Zní to jako ideální řešení. Přechodně to může fungovat, NICMÉNĚ dokud se budete potýkat s energií, která je na počátku přilákala, jednoduše k sobě přitáhnete další entitu a pak další a další, DOKUD neuvolníte své pouto k emocím, které je drží uvnitř. Nikdo jiný to za vás neudělá. Je to součást duchovní cesty znovuuvědomění si svého skutečného já. Nechte se inspirovat a povzbudit dalšími (katalyzátoři a empatikové vám je pomohou ve vašem poli najít), ale tu cestu musíte projít jen a jen sami.

Uvolněte uvězněné emoce. Zbavte se emocionálních pout a nezbude místo, na němž by se k vám mohla entita přisát. Většina lidí to musí učinit několikrát - pro každou příčinu zvlášť, s časovým odstupem a skrze různé úrovně vibračního vědomí. Neexistuje rychlé řešení. Jedná se o velmi účinný způsob urychlení průchodu duchovní cestou, protože vytváříte prostor pro příval vyššího vědomí v místě, kde jste byli dříve zablokováni. Nastavení tohoto "Oponujícího vědomí" jako zrcadla svým vlastním omezením je účinnou cestou k mistrovství.

Co ještě může pomoci?

Poohlédněte se po nějaké duchovní práci, která vám pomůže respektovat a uvolnit zkreslení, vnitřní napětí nebo emocionální blokády. Ať už však děláte jakoukoliv práci, klíčem je vědomě přenést vaši pozornost k těmto blokádám. Práce se zvukem či pohybem, ale i jakákoliv další práce, která uvolňuje zkříženou energii vám může pomoci, pokud ji vykonáváte vědomě.

Některým může pomoci vedená meditace. Na audiostránce webu Openhand máme sbírku různých meditací k urychlení spirituální cesty. Všechny vám pomohou zbavit se pout. Napadlo mě nahrát meditaci určenou speciálně k uvolnění vnitřních blokád za účelem očištění vašeho pole od entit. Takže speciálně k tomuto článku jako dárek ze srdce pro vás přikládám svou poslední vedenou meditaci. K poslechu stačí stisknout Play, nebo klikněte na odkaz ke stažení a kupte si vlastní kopii.

Chcete-li se zbavit entit, pamatujte, že klíčové je uvolnit vlastní blokády tak, aby se entity neměly kam přisát, vše ostatní bude fungovat pouze po přechodnou dobu.

zdroj: https://www.energiezivota.com/skryte-moudrosti/jak-se-zbavit-negativnich-bytosti-ctvrte-dimenze/