Stránka je ve výstavbě
Relikvie
Relikvie jsou věřícími uctívané ostatky světců, osob blahoslavených, ctihodných nebo svatých proroků.
Pojem relikvie (z latinského reliquiae "ostatky") neboli ostatky označuje jednak tělesné pozůstatky světců (tzv. primární relikvie), ale také předměty s životem svatých spojené (tzv.sekundární/druhotné relikvie), to jsou například zbytky jejich oděvu, obuvi a jiných osobních předmětů, jako je miska, pohár, berla.
Za nejméně hodnotné a účinné jsou považovány ostatky třetího stupně důležitosti Terciární.
Mezi věřícími jsou uchovávány v úctě a někdy je jim přičítána zázračná moc.
Kult ostatků existuje v katolické a pravoslavné církvi,[4] protestantské církve, adventisté a Svědkové Jehovovi jej považují za modloslužbu. Kult ostatků existuje i v buddhismu, islámu a dalších náboženstvích.
Nad hroby mučedníků bylo zvykem stavět oltáře. Nezbytnou součástí rituálu vedoucího ke svatořečení, bylo vyzdvihnout jejich ostatky na oltář a předložit je věřícím k uctívání. Zázraky, které se pod vlivem uctívání relikvií staly, byly zapsány do kanonizačního spisu a podány papežské konzistoři k procesu svatořečení. Toto uctívání (tzv. devoce) vedlo ve vrcholném středověku k masovému kultu světců.
"Jsou nám dražší než drahokamy a milejší než zlato. Pohřbili jsme je na vhodném místě; tam se budeme v radostném jásotu shromažďovat a slavit výročí jeho umučení." - Z dopisu křesťanů ze Smyrny o pozůstatcích jejich biskupa-mučedníka.
Mezi pozdější druhy úcty patří například líbání ostatků, nebo jejich vystavování k veřejné úctě ve stabilních prosklených relikviářích, zvaných ostensoria. Při uctívání ostatků ve středověku platilo pravidlo, že každá sebemenší částečka má zázračnou moc a sílu jako celé tělo světce, což vedlo k obchodu s relikviemi. Za ostatky se platily horentní sumy. Například Kristova Trnová koruna v královské kapli Sainte-Chapelle v Paříži, kterou dovezl král Ludvík IX., se cenila více, než samotná kaple Sainte-Chapelle, která pro ni byla postavena jako veliký relikviář. Relikvie byly střeženy a byly ukládány v drahocenných relikviářích, aby mohly být uctívány a používány při náboženských obřadech. Množily se pochopitelně i falzifikáty ostatků, takže existují například tři lebky: svatého Vojtěcha v pražské katedrále, v katedrále v polském Hnězdně a v kostele sv. Vojtěcha v Cáchách Burtcheidu. Dále je v oltářních křížích v celé Evropě tolik částí svatého kříže, že by patrně daly dohromady celý les. Sběratelská touha zplodila i mnohé kuriózní ostatky, jako předkožku Páně, mléko Panny Marie, příčku z Jákobova žebříku nebo například pírko archanděla Michaela. K velkému rozšíření obchodu s ostatky přispívali sami církevní hodnostáři, hlavně biskupové a arcibiskupové. Opatřovali ostatek listinou "certifikátem pravosti" (tzv. autentikou) s vlastní pečetí.
Muslimové uctívají všechny proroky od starozákonních přes sv. Jana Křtitele až po Mohameda. V pokladnici tureckých sultánů v paláci Top-Kapi v Ístanbulu jsou k uctívání vystaveny Mohamedovy vousy i jeho osobní předměty, jeho oblečení, pohár nebo jeho meč.
V buddhismu jsou ostatky ukládány a uctívány v dágobách (stúpách). Podle tradice zůstaly po spálení Buddhova těla v popelu čtyři jeho zuby: dva si vzali bohové a dva zůstaly na Zemi, proto existují dvě svatyně Buddhova zubu (na Srí Lance a v Pekingu).
Zdislava se narodila kolem roku 1220 na hradě Křižanov u Brna. Její otec Přibyslav patřil mezi přední moravské šlechtice první poloviny 13. století. Jako zhruba patnáctiletá se Zdislava provdala za významného českého velmože Havla z Markvartic a přestěhovala se na Lemberk, který nechal její manžel zbudovat. Tehdy to byl hrad.
Zdislava zemřela mladá, v roce 1252. Její ostatek byl dnes na zámku slavnostně uložen do dřevěného relikviáře na bočním oltáři kaple. Mayer předal kastelánce také takzvaná autentika. "To je dokument, který potvrzuje pravost ostatků," uvedl. Podle něj jsou relikvie svaté Zdislavy na více než 40 místech ve světě. Například na Filipínách, v Brazílii, ve Vietnamu či v USA.
Podle Dalimilovy kroniky Zdislava proslula široko daleko svým milosrdenstvím, dobročinností, křesťanskými skutky lásky k bližnímu a léčitelským umem. Stala se léčitelkou nemocných, ochránkyní chudých a opuštěných, zejména v dobách válečných nepokojů.
Blahořečena byla v Římě roku 1907. V roce 1995 ji papež Jan Pavel II. v Olomouci prohlásil za svatou a o pět let později ji vyhlásil patronkou rodiny. Je patronkou Libereckého kraje i hlavní patronkou Litoměřické diecéze.
Jazyk a spodní čelist Antonína z Padovy
Antonín Paduánský byl františkánský mnich a kazatel. Jeho svatořečení trvalo nejkratší dobu v historii - za svatého byl prohlášen už 11 měsíců po smrti. Ta pro něj proběhla bolestivě - byl starý, nemocný a dožil v malé skromné cele.
Po 30 letech od jeho smrti jeho příznivci otevřeli hrobku a zjistili nevídané: Antonínovo tělo se sice rozpadlo na prach, ale čelist zůstala vcelku a jazyk měl živou, krvavě rudou barvu. Ostatky jsou umístěny v bazilice v Padově, schované ve schránce ve tvaru lidské busty.
Vlasy sv. Kláry
Svatá Klára z Assisi byla italská řeholnice a je první světicí
klarisek. Život měla vpravdě zvláštní. Jednou o Vánocích byla nemocná, a
tak se nemohla zúčastnit štědrovečerní mše. Když odpočívala v pokoji,
něco ji probudilo - uviděla právě slouženou mši přímo ve svém pokoji,
asi jako hologramovou 3D projekci.
Když zemřela, rozhodly se sestry z řádu posbírat z jejího toaletního stolku ostříhané nehty a ústřižky jejích vlasů.
Kusy těla sv. Kateřiny
Sv. Kateřina měla zvláštní život už od narození. Jako třiadvacátý
potomek svých rodičů měla odmala vidiny a sny, v nichž hovořila s
Ježíšem. Přerostlo to v něco, co Kateřina označovala za duchovní
manželství - byla Kristovi plně oddána.
Zemřela v pouhých 33 letech a její tělo se rozpadlo na kousky. Mumifikovanou hlavu najdeme v jejím domově - Sieně. Ve Veroně mají pár jejích prstů a nohu, v Římě zase ruku.
Pravá ruka krále Štěpána I. Svatého
Zakladatel uherského státu Štěpán I. Svatý vytvořil zároveň základy církve v dnešním Maďarsku. Zanechal po sobě jedinou věc - pravou ruku, zvanou též Svatá pravice. Její pravost se do dnešních dnů nepodařilo ověřit. Je vystavena v bazilice sv. Štěpána v Budapešti.
Nasolené srdce sv. Kamila
Svatého Kamila provází příběh napraveného zlouna. Původně se měl stát
vojákem, ale propadl hazardu a zbankrotoval. Na svých bezcílných
cestách chudého viděl mnoho nemocí a umírání a tolik se ho to dotklo, že
se rozhodl svůj život zasvětit péči o potřebné.
Procestoval svět a dožil se 65 let. Neví se, kdo a kdy, ale někdo po jeho smrti získal jeho srdce a naložil jej do solného roztoku, aby se zachovalo.
Sv. Lukáš a jeho ostatky
Do kostela sv. Justiny v benediktinském opatství 01 v Padově přicházejí už po staletí poutníci z křesťanského Západu i Východu, aby navštívili hrob sv. Lukáše.Jeho kosterní pozůstatky jsou uloženy v olověné rakvi, pro kterou opat tohoto kláštera Gualpertino Musssato nechal v roce 1313 zhotovit mramorový sarkofág. 02
V polovině 14. století získal odtud císař Karel IV. hlavu sv. Lukáše 03 pro pražskou katedrálu a svěřil ji do opatrování metropolitní kapitule. Od té doby je tato vzácná relikvie uchovávána jako součást Svatovítského pokladu.
Při návštěvách hrobu sv. Lukáše navázal J. E. Hieronymos, arcibiskup řecké ortodoxní církve v Thebách, novořecky Thíva (Θήβα), kde byl sv. Lukáš původně pohřben, 04 přátelské vztahy s padovskou diecézí. V roce 1996 vyústily tyto rozvíjející se ekumenické kontakty v přání získat pro místo dnes už prázdného původního hrobu sv. Lukáše část jeho ostatků.
Padovský biskup, arcibiskup Mons. Antonio Mattiazzo, se proto rozhodl jmenovat komisi pro ověření autentičnosti ostatků uložených v Padově a jejich porovnání s lebkou uchovávanou v Praze. Obrátil se proto na pražského arcibiskupa, kardinála Miloslava Vlka, s prosbou o souhlas, aby toto porovnání mohlo být provedeno. Pražský arcibiskup předal tuto jeho žádost k vyřízení metropolitní kapitule.
Lebka sv. Lukáše byla za přítomnosti vedoucího uměleckých sbírek Pražského hradu, PhDr. Martina Herdy, vyjmuta z relikviáře ve Svatovítském pokladu 05 a přenesena do kaple děkana metropolitní kapituly. Po provedení fotodokumentace sejmula vedoucí restaurátorského oddělení Správy Pražského hradu, PhDr. Milena Bravermanová, ozdoby z této relikvie 06 a lebka byla předána k odbornému antropologickému prozkoumání prof. MUDr. a RNDr. Emanuelovi Vlčkovi, DrSc. s tím, aby předběžný průzkum byl proveden v předstihu, ještě před připravovanou konzultací o věrohodnosti pozůstatků světce v Padově.
Dne 17. září 1998 byla z mramorového sarkofágu v bazilice sv. Justiny 07 v Padově vyjmuta olověná rakev opatřená voskovými pečetěmi. 08Po jejím otevření byl její obsah přítomnou komisí prohlédnut, během následujícího týdne vytříděn a kosterní pozůstatky byly připraveny k prohlídce.
Vedle téměř úplného skeletu starého muže bylo nalezeno také 31 mincí, 3 medaile, 2 nádobky z foukaného skla, keramická a dřevěná schránka, 4 pergameny a 2 olověné destičky s nápisem potvrzujícím autenticitu ostatků.
Ve dnech 20. - 24. září 1998 pak následovala návštěva děkana pražské metropolitní kapituly, prof. ThDr. Jana Matějky, a experta pro antropologii kosterních pozůstatků historických osobností, prof. MUDr. a RNDr. h. c. Emanuela Vlčka, DrSc. Lebka sv. Lukáše, kterou přivezli z Prahy, 09 byla porovnána s kosterními pozůstatky světce, vyjmutými z olověné rakve, a všichni přítomní měli možnost seznámit se s tím, co se v této rakvi dochovalo. Zároveň také byl v těchto dnech pro Padovu zhotoven sádrový odlitek lebky 10 a byl jím doplněn sestavený skelet 11 , připravený pro vystavení k úctě věřících.
Ve večerních hodinách 23. září 1998 se v opatství sv. Justiny konalo informativní setkání, 12 na které arcibiskup Mattiazzo pozval členy odborné komise spolu s oběma profesory pražské Univerzity Karlovy. Členové této odborné komise seznámili ostatní přítomné s prvními výsledky svého zkoumání. Také prof. Vlček dal při této příležitosti k dispozici zprávu o výsledku předběžného zkoumání pražské relikvie, doplněnou několika poznatky získanými prohlídkou ostatních kosterních pozůstatků v Padově.
Po vzájemné výměně názorů na další postup bylo dohodnuto, že padovská odborná komise bude za účasti zástupců různých oborů pokračovat ve zkoumání všeho, co bylo nalezeno, a k závěrům jejich výzkumu budou připojeny výsledky antropologicko lékařského zkoumání lebky sv. Lukáše od prof. Vlčka z Prahy a studie o historických osudech této významné relikvie od děkana pražské metropolitní kapituly prof. Matějky.
Zároveň bylo též konstatováno, že výsledky zkoumání budou prezentovány na Mezinárodním kongresu "San Luca Evangelista - Testimone della fede che unisce" na podzim v jubilejním roce 2000 v Padově.
Na tomto mezinárodním kongresu "Congresso internazionale in occasione della ricognizione delle reliquie attribuite a San Luca Evangelista", který se uskutečnil ve dnech 16. - 21. října 2000, byly za účasti zástupců různých oborů prezentovány výsledky zkoumání ostatků sv. Lukáše. Své referáty přednesli také oba profesoři pražské Univerzity Karlovy: expert pro antropologii kosterních pozůstatků historických osobností MUDr. a RNDr. h. c. Emanuel Vlček, DrSc. "Studio antropologico del cranio attribuito a San Luca della Cattedrale di San Vito di Praga" a děkan pražské metropolitní kapituly ThDr. Jan Matějka "La donazione del capo di San Luca all'imperatore Carlo IV di Lussemburgo nel 1354 e le vicissitudini storiche di questa reliquia".
Zahájení kongresu a přednášky prvního dne se konaly v Palazzo del Bò, ve velké aule Univerzity v Padově. Na začátku pozdravili účastníky biskup padovské diecéze, arcibiskup Antonio Mattiazzo, starostka Padovy Giustina Mistrello Destro, rektor padovské univerzity profesor Giovanni Marchesini 13 a regionální president del Veneto, Giancarlo Galen. Zástupci jednotlivých vědních oborů přednesli výsledky svého zkoumání kosterních pozůstatků evangelisty Lukáše a souvisejících nálezů. Večer pak v papežské bazilice svatého Antonína následovaly slavnostní nešpory. 14 Své poselství účastníkům kongresu poslali také papež Jan Pavel II. a ekumenický patriarcha cařihradský arcibiskup Bartoloměj.
V následujících dnech pokračovaly přednášky v benediktinském opatství sv. Justiny. Druhý den byl věnován biblickým tématům a byl zakončen společným slavením eucharistie v předvečer svátku sv. Lukáše. 15
Třetího dne přednesli své úvahy o významu osobnosti tohoto evangelisty pro ekumenickou spolupráci a úsilí o dosažení jednoty křesťanů také přítomní zástupci východních ortodoxních církví: 16 Genadios Zervos, řecký ortodoxní metropolita pro Itálii a exarcha pro Jižní Evropu; Hieronimos Ioannis Liapis, řecký ortodoxní metropolita Tebe-Levadia; Ionafan Annatolij Jeleckich, ukrajinský ortodoxní arcibiskup Chersonu a sekretář Svatého Synodu Ukrajiny; Iosif Pop, rumunský ortodoxní exarcha pro Západní Evropu; Gregorios Yohanna Ibrahim, syrský ortodoxní arcibiskup Aleppo; a emeritní anglikánský biskup, John Baycroft, z Ottawy a representant arcibiskupa Canterbury u Svaté Stolice. Večer se slavila společná ekumenická bohoslužba. 17
Na čtvrtý den byly zařazeny přednášky historicko-liturgické, na dopoledne pátého dne témata z oboru ikonografie a archeologie, odpoledne z oblasti medicíny a zdravotnické služby. Šestého dne dopoledne byl kongres zakončen účastí na modlitbě ranních chval v benediktinském opatství opatství Santa Maria di Praglia.
Po skončení kongresu byly ostatky sv. Lukáše ještě po nějakou dobu vystaveny a navštěvovány věřícími. Potom byly, 22. května 2001, uloženy zpět do olověné rakve 18 spolu s předměty, které zde byly po jejím otevření v září 1998 nalezeny, a 6. června 2001 byla rakev vrácena na původní místo do sarkofágu v kapli zasvěcené sv. Lukáši v bazilice sv. Justiny benediktinského opatství v Padově.
