— Runy —
Runy jsou znaky, podle jedné teorie odvozené pravděpodobně z písma etruského a řeckého. Tyto znakové sady se používaly v germánských jazycích, především pak ve Skandinávii a na britských ostrovech, a to v pozdním období rané době dějinné (též označované jako protohistorie) a v raném středověku. První runové nápisy jsou asi z roku 150 n. l., a runová abeceda byla převážně nahrazena latinkou, v souvislosti s přijímáním křesťanství, ve střední Evropě roku 750 a ve Skandinávii až roku 1100. Nicméně používání runové abecedy ke speciálním účelům (např. k dekoracím) vydrželo na Švédském venkově až do začátku 20. století.
Runy - starogermánské písmo:
Podle mythologie znalost runového písma přinesl bohům i lidem sám nejvyšší starogermánský bůh Odin, jenž dobrovolně pověšen za nohy na posvátném stromě Yggdrasilu devět dní a nocí, proboden vlastním kopím sám sobě za oběť trpěl, aby přežil a na pokraji smrti získal osvícení a znalost magických run.
Skutečnost bývá však mnohem prozaičtější. Šlo o starogermánské písmo, kterým se však zpravidla nepsalo, ale rylo se do kamenů, dřeva, kostí a pod. - a z toho také vychází i základní tvar písmen - run - rovné přímé linie. Původ runového písma není dodnes bezezbytku doložen, dříve se usuzovalo, že bylo odvozeno přímo z Latiny, ale nyní se jako pravděpodobnější jeví teorie, že bylo odvozeno od mladších podob severoetruských abeced používaných v jižním podhůří Alp přibližně od 4. století př.n.l. do 1. století n.l. Při sledování vývoje runového písma Germánů je třeba vrátit se hluboko do starověku:
Fénické písmo:
Původ všech moderních Evropských písem je třeba hledat v nejstarším hláskovém písmu Středomoří - Fénickém písmu. Féničané své písmo používali přibližně od 2 tisíciletí př.n.l. do 3. století př.n.l., prvotně k obchodním zápisům a rozšířili jej po celém Středomoří, kam sahal jejich vliv a kolonie. Sloužilo tak jako základ písma řeckého, etruského, iberského či písma užívaného v Cartagu tzv. punské kurzívy. Féničané psali zprava doleva.
Etruské písmo:
Z písma Féničanů vychází další z důležitých písem starověku - písmo Etrusků. Dle stáří a vývoje lze rozdělit písmo Etrusků do tří fází - nejstarší ranná podoba byla užívaná asi od 7. století do 5. století př.n.l. Pozdní podoba znaků byla užívaná přibližně od 4. století př.n.l. do 1. století př.n.l. a poslední tzv. "normalizovaná" nejmladší podoba byla užívána před nahrazením Latinou. Poslední - normalizovaná forma je také Latině již nejvíce podobná. Narozdíl od Latiny se však ještě etruské písmo jako u Féničanů psalo zprava doleva. Latina sama vznikla odvozením z písma etruského po opanování jejich území Římany.
Poznámky:
U některých znaků je pouze předpokládána pravděpodobná fonetická hodnota a proto jsou uvedeny v závorkách. Etrusské písmo je řazené do 3 sloupců - levý obsahujenormalizovanou podobu (poslední), střední obsahuje ranné tvary, pravý sloupec pakpozdní tvary.
FUTHARK: - runové písmo germánů:
Runové písmo vzniklo asi někdy počátkem našeho letopočtu v podhůří Alp odvozením z mladších podob severoetruských abeced. Některé znaky můžeme z písma Etrusků přímo odvodit, jiné jsou pravděpodobně původního germánského původu. Runové písmo se pak za postupných změn šířilo na sever za Alpy do germánských oblastí a dále do Anglie, Irska, Skandinávie. Staré teorie, že šlo o ryze původní pragermánské písmo ražené účelově např. nacistickou propagandou byly dávno opuštěny. Přestože existovalo několik různých runových sad, nejpoužívanější a nejznámější je bezesporu tzv. Futhark - abeceda nesoucí jméno dle svých prvních slabik F U TH A R K. Během vývoje se tvar i počet jednotlivých znaků měnil, až se z původních 24 znaků tzv. staršího Futharku ustálil na 16. znacích Futharku mladšího. Mladší Futhark sice abecedu zjednodušil, ale pro část dřívějších slabik chyběl nyní znak a tak se některé stejné znaky používaly často s různým významem - fonetickým i obsahovým. Texty ve starším Futharku jsou psané pragermánskou formou jazyka a nalézáme je zhruba od 2. do 7. století n.l. kdežto památky psané mladší formou Futharku náleží do období Vikingů a povikingského období a jsou již psány dialekty a jazyky jednotlivých germánských kmenů a národů. Nejmladší nápisy psané v runách nalézáme na náhrobních kamenech ve Skandinávii ještě v 16. století. I v mladším Futharku nalézáme rozdíly, existovaly tu v zásadě dvě hlavní skupiny severských runových abeced - skupina Dánská a Norsko-Švédská. V praxi se však v mladším Futharku používalo obou systémů po celé oblasti působení seveřanů zároveň a nezřídka se obě skupiny spojují a prolínají. Je tedy při překladech runových nápisů nutné brát ohled na nejednoznačnost formy a zároveň na často složitou formu zápisu. Překlady také komplikuje fakt, že se runami psávalo často v pruzích a pásech, někdy střídavě zprava do leva a naopak, nebo hlavou dolů (stáčel-li se např. pás do kruhu) a tak lze mnohé runy při horizontálním či vertikálním převrácení omylem zaměnit.
Mladší Futhark: používaný ve vikingském období - 16. znaků.
Starší Futhark: používaný do vikingského období - 24 znaků (kde znak chybí byl převzat do mladšího stejný).
Alpské runy: nejstarší varianty runových abeced.
Vedle klasických Futharků - mladšího a staršího, jsou doloženy i jiné speciální runové sady písem - jedním z nich jsou například tzv. Větvové runy - jen velmi málo známý runový systém založený na principu různého počtu šikmých čar "větví" napojených na středový "kmen" z pravé i levé strany. Má se však za to, že podobných odrůd runových písem se užívalo jen lokálně a zřídka např. k psaní tajných zpráv či magických formulí apod.
Princip tohoto písma vzdáleně připomíná staré keltské písmo OGAM pocházející pravděpodobně ze 4. st. n.l.:
Vedle klasických i méně známých runových systémů germánských existovaly i jiné runové systémy - mezi ně patří např. runová písma používaná na Sibiři a staromaďarské sikulské písmo, Marsigliho abeceda. Podobné runové sady existovaly i jako tzv. "staroturecké písmo". Uvádím zde pouze na okraj, jen jako zvláštnost porovnání staromaďarského a sibiřského runového písma:
Tolkienovy znaky:
Jsou mezi lidmi natolik rozšířené, že je samozřejmě nemohu přejít bez povšimnutí a proto jsem si je nechal nakonec této stati. Jde o znaky, které vymyslel autor fantastické literatury J.R.R.Tolkien pro své obsáhlé dílo. Své runy sám vymyslel a vytvořil pro své dílo a použil k tomu nejrůznějších znakových sad z celé oblasti působení Germánů - vycházel zpravidla z původní historické anglosasské a severské podoby Futharku a doplnil chybějící sady o zcela nové vlastní znaky, často včetně nové fonetické hodnoty. To samozřejmě neubírá dílu pana Tolkiena na kráse a působivosti, nicméně protože nejde o skutečná historická písma, neuvádím je. Pokud máte zájem jistě seženete na internetu dostatek pramenů k tomuto tématu.
Runy v magii a náboženství:
Runové písmo se u Germánů nikdy nestalo běžným prostředkem komunikace. S pomocí run se psávalo jen velmi málo běžných a obsáhlejších zpráv a zápisů (jednu z mála výjimek tvoří jen obsáhlejší Codex Runicus - sbírka zákonů) - mnohem častěji jde o nekrology, pamětní nápisy, důležité zprávy a magické verše-formule, vždyť konečně slovo "runa" je údajně odvozeno od slova "raunen" což v němčině znamená "šeptat" a význam slova "runa" tak podle této hypotézy je "tajemství".
Frorndyslang (náslovný rým):
Delší runové zápisy jsou zpravidla psány zvláštní vázanou stylizovanou formou jazyka, která je rýmovaná tzv. náslovným rýmem forndyslangem. Podstata forndyslangu je umístění přízvuku zpravidla na první slabiku slova, které napomáhá taktovat rým. Tento básnický prostředek plnil vedle svého uměleckého účelu i funkci prozaičtější - sloužil básníkům-skaldům ke snazšímu zapamatování a přesnější reprodukci jak krátkých magických formulí, tak dlouhých básnických epických skladeb - ság, které recitovali z paměti. Skaldská poezie byla v době Vikingů velmi rozšířena a oblíbená, takže se tato stylizace projevila i v runových zápisech v podobě nekrologů na náhrobních či pamětních kamenech, magických formulích apod.
Runy v magii:
Runy měly také velký význam v magii Germánů. Ryly se do kamení, kde zvěčňovaly památku a činy mrtvých, na zbraně aby jim dodaly magickou moc a sílu, na lodě i sáně, aby ochraňovaly na cestách, na poháry a nápojové rohy, aby uspávaly, očarovali, nebo naopak chránily majitele před případným jedem v nápoji apod. Ačkoli pro Germány měl už často samotný runový nápis kouzelný význam, některé runy ryté z magických důvodů se neryly na odiv okolí, ale naopak na místa kde je nikdo nepovolaný nemohl spatřit a tak třeba rušit jejich účinek nebo s jejich mocí počítat - např. chtěl-li seveřan dodat svému meči na síle, ryl magické formulky zevnitř pochvy, na nákončíky či pod kožené obložení jílce, tedy nikoli na čepel! Zevnitř nákončíku pochvy se našel např. nápis "Nechť Márr (jméno meče) nikoho neušetří" apod. Pokud ryl Viking runy viditelně, nešlo většinou přímo o "magické nápisy" i když jméno (často složené) mohlo mít i tuto vlastnost, účelem bylo spíše veřejně informovat.
Runy užívané k magickým obřadům se též často vybarvovaly do příslušných barev a meditovali - každá jednotlivá runa má jak svou fonetickou hodnotu výslovnosti, tak v magii starých Germánů i svůj skrytý význam. Např. runa Teiwaz se meditovala a ryla, pro pomoc v boji a vítězství neboť náleží bohu Týrovi- jednorukému bohu válek a vítězství. Ke každé runě existovaly určité meditační mantry a kombinací jejich rytí do věšteckých hůlek či březové kůry apod., barvení do příslušných barev, sestavování apod. se věštilo a prováděly magické obřady. Některé starogermánké kmeny neměly ani žádného šamana - specialistu či věštce zaměřeného výhradně na magii nebo kněze starajícího se o náboženství a většinu magických obřadů vykonával náčelník, často i významné ženy. Jiné kmeny měly své šamany, případně vědmy či kouzelnice. Arabský diplomat Ibn Fadlán hovoří při popisu pohřebního ritu u kmene Rusů na Volze v 10. století o ženě zvané " Anděl smrti" jež jednak hrála krvavou roli v samotném pohřbu a zároveň zastávala nejspíš i post vědmy. Samostatnou záležitostí jsou velké pohanské chrámy, jako například jeden z nejproslulejších - ve Staré Upsalle (popis poskytl mistr Adam z Brém) o které se přímo starali pověření kněží, zajišťující vykonávání příslušných rituálů, provozování slavností a svátků a údržbu chrámů.
Runové kameny:
Runové kameny vztyčovali Germáni a později Vikingové z různých důvodů - zpravidla na památku mrtvých a jejich činů, řídčeji v paměť činů svých. Bylo obvyklé, že runový kámen na památku mrtvého vztyčovala jeho rodina nebo přátelé. Pokud někdo zahynul na výpravě, vztyčili jeho druhové kámen na místě jeho pohřbu, takže podobné náhrobky se nachází po celé oblasti působení Vikingů. Zahynul-li na moři, vztyčili mu často kámen doma. Kromě textu jsou kameny někdy doplněny výjevy z mytologie nebo života mrtvého a jeho činů. Po přijetí křesťanství se runové kameny objevují stále a přibývá další motiv - na kamenech, které vztyčili příbuzní nebo přátelé za mrtvého se objevují mezi jeho činy i obecně prospěšné akce, jež mrtvý vykonal - stavby kostelů, mostů, cest, hrází, vysoušení bažin apod. nebo se objevují zprávy o těchto činech vykonaných příbuznými či přáteli mrtvého v jeho jménu, aby mu tak pomohli na onom světě, případně zkrátili pobyt v očistci. Poslední část nápisů na runových kamenech, kterou zmíním, má opět magický a zároveň varující a odstrašující charakter - tak některé nápisy nad hroby varují vykradače a hanobitele hrobů před kletbou jež je postihne. Tyto nápisy se v křesťanském období pochopitelně již nevyskytují (kromě toho se již zpravidla do hrobů pod vlivem náboženství neukládala bohatá výbava).
Písně:
Dalším magickým prvkem o kterém se zmiňují staré mythologické eposy jsou písně. Lidé věřili, že pomocí určitých specializovaných písní se dá vyvolat vhodná reakce okolí - tj. utišit bouři na moři, nebo ji vyvolat, ovládnout něčí mysl-očarovávat a pod. Tato moc, stejně jako znalost a moc run byla připisována též bohu Odinovi, jenž byl mimo jiné i bohem patosu, básníků, pěvců.
Výklad run
Feoh
Dobytek byl pro staré národy symbolem bohatství, které je možno vzít a odnést. Používal se jako platidlo i jako zdroj potravy - tedy hovoří o majetku a schopnosti nakládat s ním. Tento majetek je možné získat jak prací, tak díky náhodě, třeba výhrou, kterou runa někdy předpovídá. Zároveň je otázkou - nákládáme se svým vlastnictvím (hmotným i duševním) správně? Dokážeme jej nejen získat, ale také se o něj rozdělit?
Nemocným Feoh dává naději na brzké uzdravení. Lidé, kteří ochořeli, se v minulosti často ukládali do chléva mezi ustájená hospodářská zvířata, kde bývalo tepleji než v domě.
Nepříjemnou událostí, kterou tato runa někdy předvídá, je požár. V dnešní době můžeme mluvit spíše o nehodě způsobené nedbalostí, před kterou nás runa varuje
Ur
Zubr evropský, vyhubený v 17. století, byl znám zejména pro svou sílu a zarputilost, s níž překonával překážky. Tato runa tedy symbolizuje úsilí, které je potřeba něčemu věnovat - zároveň naznačuje, že máme dostatek sil k dosažení cíle. Možná nám chybí trpělivost a tak se zdá, že se něco nedaří. Není to ale pravda.
Velkou sílu (moc) je ale třeba mít stále pod myšlenkovou kontrolou. Je vhodné ještě jednou přezkoumat důvody, které nás vedou k danému jednání. Jsme vůči sobě čestní? Stojíme skutečně o cíl svého úsilí? Nebude vynaložená námaha zbytečná? Nezneužíváme svou moc?
Thorn
Trní je odolné a nepříjemné každému tvoru, který se do něj zaplete. Z toho důvodu bylo často jako pasivní ochranný prostředek vysazováno kolem posvátných nebo magických míst. V tomto významu lze tedy říci, že se máme připravit na případné nezvané hosty nebo neočekávané události. Runa obvykle předpovídá bolestnou zkušenost. V této souvislosti se též můžeme ptát: Nejsem někomu, možná zaslouženě, "trnem v oku"?
Tato runa je zároveň spojována s Odinovým synem Thorem, kterého známe zejména díky hromovému kladivu Mjolnir, jímž vládne. Tento Ás je výborným válečníkem, svou silou udržuje světový pořádek, ale zároveň je velice prchlivý. Runa Thorn také může předpovídat dobrou zprávu nebo nutnost rychle se rozhodnout v důležité záležitosti.
As
Runa je znamením Odina, nejvyššího boha severských legend, hlavu jedné z důležitých božských rodin (druhou pak byli Vanové, z nichž pochází například dvojčata Frey a Freya). Odin je mocný bůh, vládne jak silou, tak svou modrostí a znalostmi. Neustále touží po vědění, mnohdy za něj platí vysokou cenu - aby se mohl napít ze studny znalostí, obětoval vlastní oko, aby získal tajemství run, visel devět dní na jasanu světa Yggdrassilu. Odin je nejvyšším severským bohem, ale mnozí mu vytýkají, že nevládne spravedlivě a nadržuje svým oblíbencům.
Asa symbolizuje vědění (hlavně šamanské a magické), znalosti a chytrost při jejich užívání. Vypovídá o síle osobnosti a schopnosti přesvědčit okolí. Negativním aspektem této runy je ale zneužívání znalostí k osobnímu prospěchu na úkor druhých.
Rad
Cesta vždy symbolizuje změnu prostředí nebo návyků. V minulosti se cestovalo zejména za obchodem a proto můžeme říci, že runa předpovídá nalezení správného směru a vykročení tam, kde nás čeká zisk - finanční nebo duchovní, záleží na souvislostech.
V duchovní oblasti půjde zejména o výměnu informací. Dalším významem této runy je sex, opisovaný seveřany jako jízda místností. Tento výklad je naprosto logický - sexuálním spojením většinou něco získáme, ať už pocit uspokojení nebo konečné "ano" milované bytosti. Runa nám tedy doporučuje neváhat a "jít do toho".
Ken
Pochodeň (nebo louč) byla dlouhá staletí jediným bezpečným zdrojem světla ve většině domácností. Runa Ken ve výkladu často znamená nemoc, zdravotní obtíže - tam, kde jsou nemocní, se za nocí svítívá kvůli péči o ně. V jiném významu ale Ken značí duchovní světlo, osvícení, náhlé poznání přicházející z nečekaného směru.
Ken je jedna ze základních run, jejím protikladem je Iso, led. Ken značí božský oheň, původní a nespoutaný, který vnáší do ledových plání jas a dává tak vzniknout tomuto světu. Člověk si tento oheň nese v podobě pochodně, která též symbolizuje vnitřní světlo, božský oheň uložený v každém člověku. Do chmurné nejistoty, temnoty problémů, vcházíme s planoucí pochodní, stíny ustupují jasu plamene a my docházíme k vhodnému a tvořivému řešení.
Gyfu
Dar je odedávna aktem velkorysosti, ale také spojení, smlouvy. Dárce, který obětuje něco svého ve prospěch obdarovaného, si jej zavazuje a obvykle předpokládá, že dar nezůstane neoplacen. Runa Gyfu je předzvěstí obchodních smluv, partnerských (manželských) vztahů nebo přátelství.
Následkem zvyku, podle kterého obdarovaný musí dar oplatit stejně nebo více hodnotným, docházelo v minulosti ke spojování rodů manželským svazkem, aby se předešlo postupnému chudnutí díky neustále rostoucí hodnotě vyměňovaných darů. Jistým druhem daru je i služba, pomoc v nesnázích, kterou může runa Gyfu slibovat, popřípadě nás k ní vybízet.
Wyn
Dosáhneme-li nějakého cíle, je to dobrý důvod k oslavě. Sdílená radost se násobí a po požití dobrého nápoje je pocit štěstí, harmonie a soudržnosti ještě silnéjší. Severská mytologie popisuje Odinovo sídlo, Vallhalu, jako místo, kde se hrdinové-bojovníci, které přinášejí Valkýry na okřídlených koních přímo z bitev, ve kterých padli, celé dny cvičí v boji, aby pak večer mohli (poté, co jim Odin vyléčí utržená zranění) hodovat a pít v nekonečných oslavách.
Po dlouhé oslavě v našem světě je ovšem pocit radosti zatlačen do pozadí, většinou únavou a nevolností. Runa Wyn může předpovídat úspěch v současném konání a radost z něj, ale také to, že úkol, který si nabíráme, je pro nás příliš velký a nebudeme jej schopni splnit. Také varuje před nemírným užíváním omamných látek.
Hagal
Krupobití je pohroma, kterou není možné předvídat, symbol projevu vyšších sil, na které člověk nemá vliv. Je to vychýlení základních sil z rovnováhy. Runa Hagal tedy naznačuje nevyhnutelnou nehodu nebo jiný jev, kterému se nelze ubránit, ať pro to uděláme cokoli. V hlubším smyslu popisuje nutnou změnu nebo zkušenost, kterou je třeba získat. Ať bude jakkoli tvrdá, může nám pomoci v našem nazírání na svět - dosavadní situace už byla neudržitelná.
Je spojována s bohem Heimdallem, strážcem duhového mostu Bifrostu (spojujícího Midgrad, zemi lidí, s Asgradem, zemí Ásů), který v jedné ze svých podob naučil lidstvo obdělávat půdu a používat runy. Je nazývána Matkou run a všechny ostatní runy prý vzešly z ní.
Nyd
Chudoba provází mnohé z nás od narození, někdo do ní upadne vlastní vinou, jiný nešťastnou náhodou, pro nikoho ale není příjemná. Někdo se z ní ale dokáže vymanit - často díky usilovné trpělivé práci. Runa Nyd pak nejen ukazuje nějaký nedostatek, ale také dává naději, že naše dřina nám přinese toužebně očekávaný úspěch.
V oblasti vztahů, zejména partnerských, může být upozorněním - něco zde chybí, tímto způsobem se nedá pokračovat. Řešením v tomto případě může být jak pokus o změnu, tak ukončení vztahu. Snad největší službu nám tato runa poskytuje v oblasti duchovna. Poznat, že nám zde něco chybí, je narozdíl od finanční, zdravotní nebo partnerské situace pro nás samotné téměř nemožné a pokud nám něco takového naznačuje naše okolí, míváme tendenci nevěřit tomu.
Isa
Led, tedy pevná hmota, která se může proměnit ve vodu, je podle severské mytologie prazákladem všeho. Při souboji s ohněm, živou energií, se mění ve hmotu, z níž je složen svět. Runa Isa popisuje stabilitu, ale takovou, která se brání změnám, tedy ztuhlost, zkostnatělost, zamrznutí. Něco - ať už vnější síly nebo jen naše lenost a neochota - nás drží na místě a nedovoluje nám postupovat kterýmkoliv směrem. Připomínáme osádku lodi, která uprostřed zamrzlého jezera čeká na jaro, kdy pomyslný světový oheň přemění led ve vodu, ve které bude moci znovu plout.
Pokud se ale nebudeme pohybovat, led nás může zmrazit, rozdrtit svou pomalou neúprosnou silou a učinit součástí sebe sama. Možná bude lepší využít pevnosti ledového příkrovu, opustit loď a přejít někam jinam dříve, než nás stávající situace příliš vyčerpá. Zároveň Isa při výkladu posiluje vliv jiných run - je potenciálním zdrojem, u kterého dosud není jisté, jak bude využit. Je třeba jej teprve nalézt a probudit, zapálit oheň, led přeměnit na vodu, ze které pak můžeme uvařit jídlo.
Jera
Je čas završit práci, sklidit její výsledky a runa Jera nám dává naději, že úroda bude bohatá. Poté nás ovšem s největší pravděpodobnosti čeká práce další. Jera kromě žní značí též rok - cyklické období a jeho rytmus, který vládne životu člověka i bohů. Jera je též konec, který je zároveň začátkem něčeho dalšího.
Nemá smysl se tomu jakkoli bránit - stejně dobře bychom se mohli pokoušet zadržet zralé obilí v klasech.
Eoh
Tis, strom vysazovaný dodnes velmi často na hřbitovech má strážit mrtvé a této runě se snad proto říká Runa smrti. Ale tak jako stateční válečníci žijí ve Vallhalle další život bez větších starostí, nabízí i nám Eoh přerod, změnu tísnivé situace. Eoh ale také může nabádat ke změně životního postoje, k aktivní obraně před nepříznivými vlivy, převzetí osudu do vlastních rukou.
Tis se totiž v minulosti používal k výrobě luku, zbraně, k jejímuž ovládání je potřeba více zručnosti než síly. Při správném užití ale dokázala lidem pomoci i proti přesile a zajistit dostatek potravy. Je tedy hlavně na nás, zda se ubráníme a co si v životě "ulovíme".
Peorth
V severských deskových hrách jde většinou jedné straně o poražení protivníka, kdežto druhá strana musí uniknout z hrací desky. Figurka v deskové hře je zdánlivě "obětí" svého postavení, může pouze reagovat na tahy. V rukou dobrého hráče ale může být vedena k vítězství podle daných pravidel. Ta jsou sice neměnná, ale poskytují volnost výběru tahů. Peorth nás vybízí k dalšímu přemýšlení o situaci a naznačuje, že existují možnosti řešení, byť je není vždy na první pohled vidět.
Dalším významem této runy je ženskost a ženská plodnost, možná také proto, že žena v historické společnosti byla také jakousi zdánlivou figurkou, které vládne někdo jiný - ale pouze venku, před dveřmi rodinného sídla. Uvnitř domu byly mnohdy svrchovanými vládkyněmi celé rodiny a muži se jim neodvážili odporovat. Zlí jazykové říkají, že Vikingové vyráželi na dlouhé kořistné výpravy jen proto, aby unikli svým hádavým ženám. Runa proto značí tajemství a vše co se odehrává za zavřenými dveřmi, ať už tyto dveře vedou kamkoliv.
Eolh
Jedním ze zajímavých zvířat severské přírody je los. Má poměrně klidnou povahu, ale cítí-li se ohrožen, může zaútočit a jeho mohutné paroží se mění v mocnou zbraň.
Runa Eolh tedy předvídá starostlivou péči, ochranu, jaké se dostává mláďatům a dětem, a v jejím rámci i možnou "obranu útokem", preventivní úder proti všemu, co by potenciálně mohlo ohrožovat.
Sig
Slunce každý den vítězí nad temnotou a proto se runa Sig nazývá též Runou vítězství. Pro seveřany bylo Slunce božštější a vzácnejší než pro nás, kteří si slunečního svitu užijeme více. V archaických představách byl jeho svit znamením přízně bohů, příslibem úspěchu. Slunce je vlídným projevem božského ohně, který hřeje, nepálí.
Dává nám naději na dosažení cíle, onoho pomyslného (pro dávné mořeplavce naprosto reálného) přístavu, vítězství nad náhodnými vlivy, se kterými se denodenně musíme potýkat. Radí nám vytrvat v úsilí.
Tyr
Severský bůh Tyr je strážcem nestranné spravedlnosti. Jeho runa slibuje dokonale spravedlivý soud, který rozhodne vždy ve prospěch té strany, která je skutečně v právu, bez ohledu na zisk nebo ztrátu, která tím vznikne. Varuje ale před nečestným jednáním, byť by bylo jakkoli výhodné pro celek. Aby ale situace nebyla tak jednoduchá, je třeba chápat spravedlnost skutečně v božském, absolutním smyslu, nikoliv jako spravedlnost lidskou. Tyrova runa je proto především znamením rovnováhy principů, jak dokládá následující legenda:
Když se Ásové rozhodli spoutat vlka Fenriho, divokého a krutého tvora, který ohrožoval všechno a všechny, vzali kouzelné provazy, šli za ním a přesvědčovali jej, že pouze chtějí vyzkoušet jeho sílu a kdyby se z pout nevyprostil, rozváží jej. Fenri jim docela nevěřil a vymínil si, že jeden z nich musí mít ruku v jeho tlamě. Aby pomohl svým příbuzným, Tyr se k tomu uvolil. Jakmile vlk poznal, že jej Ásové obelstili, sevřel čelisti a ruku ukousl. Tyr tak byl potrestán za lež, kterou podpořil, ačkoli tato lest pomohla nastolit klid a pořádek v celém světě.
Beorc
Bříza se snadno rozmnožuje a uchytí se i na nedostupných a nehostinných místech. Z březového proutí se odedávna vyráběly metly, košťata. Snad proto je bříza a její runa Beorc znamením očištění, čistoty, nového začátku, nových příležitostí.
Padne-li při věštění, může také často znamenat narození či očekávání dítěte. V otázkách každodenního života vypovídá o vitalitě a dobrém zdraví. A tak jako se bříza podrobí podmínkám svého růstu, ať sjou jakékoliv, tak se i člověk musí podrobit tomu, co mu život přináší. Odsud významy výchova, kázeň a přizpůsobení.