— Aztékové —

Aztécká mytologie je bájesloví a základ náboženství Aztéků, obyvatel Aztécké říše. Vyznačuje se především velkým množstvím bohů (přes 1000), protože Aztékové osídlovali území dříve obývané rozvinutější civilizací a při podrobování cizích kmenů přebírali i jejich bohy.

Typickým rysem aztéckého (stejně jako předtím toltéckého) byli lidské oběti, boha Huitzilopochtliho v podobě slunce bylo nutné živit srdci a krví válečných zajatců aby měl sílu na svůj každodenní zápas se silami noci. Oběti bohu Xipe Totecovi byli stahováni z kůže kterou si pak oblékali jeho kněží.

Na počátku existoval pouze bůh Ometeotl který měl dva aspekty, muže (Ometecuhtli) a ženu (Omecihuatl), je také nazýván "Dvojjediným pánem". Jeho potomci byli čtyři Tezcatlipocové, prvním z nich byl Černý Tezcatlipoca (totožný s klasickým Tezcatlipocou aztéckých mýtů), pán noční oblohy spojený se severem, Bílý Tezcatlipoca (Quetzacoatl), spojený se západem, Modrý Tezcatlipoca (Huitzilopochtli), spojený s jihem a Červený Tezcatlipoca (Xipe Totec), spojený s východem. Zároveň s nimi vznikl i bůh Tlaloc a jeho manželka Chalchiuhtlicue.

Soupeření prvotních bohů vedlo ke stvoření a následnému zničení čtyř jdoucích světů či epoch - "sluncí" - z nichž každé skončilo katastrofou. Prvním z věků je "4-jaguár", osídleno obry. Zde vládl Tezcatlipoca, trval 676 let a po shození Tezcatlipocy Quetzacoatlem do vod byl svět zničen jaguáry, jejichž silou byli obři vyhlazeni. Druhým věkem je "4-vítr" kdy naopak vládnoucího Quetzacoatla svrhl Tezcatlipoca, svět pak zničil obrovský hurikán a . Ve věku "4-déšť" vládl Tlaloc a ukončen byl ohnivým deštěm seslaným Quetzacoatlem (je možné že se jednalo o vulkanický prach, což je v této oblasti poměrně častý jev). Věk čtvrtý "4-voda" ovládala Chalchiuhtlicue a byl zničen potopou kdy se lidé přeměnili v ryby. Až potom nastal pátý věk "4-pohyb", ve kterém žijeme my.

Náš věk byl zahájen v Teotihuacánu díky sebeoběti boha Nanahuatzina, který se vrhl do ohně a přetvořil se v nové, tj. páté slunce - Nahui Ollin, a stoupá vzhůru jako Tonatiuh - silný bůh slunce. Po něm se vrhne do ohně i bůh Tecucitzecatl, který se měl původně vrhnout do ohně místo Nanahuatzina, ale jež před plameny ztratil odvahu. K tomu, aby se však nové slunce začalo pohybovat, museli se bohové sami obětovat. Quetzacoatl tedy každému z nich vyrval srdce z těla. Aztékové pak tento čin často napodobovali, aby slunce pak pokračovalo ve své pouti. Avšak i tento pátý svět bude zničen, velikým zemětřesením.

Chalchiuhtlicue

Chalchiuhtlicue, v aztéckém jazyce nahuatl Vzácná sukně nebo Nefritová sukně, bohyně řek, jezer a moří, stojaté vody. Manželka aztéckého boha Tlaloca. Aby se zabránilo zármutku bohyně a následnému vysychání jezer a řek, dostávala jako oběti jadeitové a malachitové vzácné předměty, popř. ženy a děti.

Chicomecoatl 

Kukuřice byla hlavním potravinářským základem mesoamerické stravy a vytvořila důležitý aspekt původních náboženských přesvědčení. Mezi Aztéky byly specifické aspekty kukuřice a její růstový cyklus zastoupeny ve formě krásných a silných božstev.  Chicomecoatl byla bohyně plodnosti a výživy.

Coatlicue

Coatlicue, též známá jako Toci, Naše pramáti, Teteo Innan, Matka bohů, či Cihuacoatl, Paní hadů, je aztéckou bohyní země a patronkou žen, které zemřou při porodu.

Slovo "Cōhuātlīcue" [Koatlikve] v jazyce Nahuatl znamená Ta s hadí sukní.

Coatlicue je spojována s přídomky jako "Matka bohů a země, která dává zrod nebeským věcem", "Bohyně ohně a úrodnosti", "Bohyně života, smrti a znovuzrození", nebo "Matka jižních hvězd". Většina aztéckých uměleckých zpodobnění této bohyně zdůrazňuje její zhoubnou stránku, neboť Země není jen milující matkou (lůno), ale také nenasytným monstrem stravujícím vše živé (hrob).

Personifikována je jako žena, jejíž rysy tvoří dvě proti sobě hledící dračí hlavy, symbolicující dualitu (laskavou i zlovolnou tvář) přírody. Její ruce i nohy jsou osázeny drápy a její prsa bývají znázorňována ochablá od kojení. Boky má přepásané sukní z kroutících se chřestýšů a kolem krku nosí náhrdelník z lidských lebek, vyříznutých srdcí a uťatých rukou - strašlivých znamení nadvlády přírody nad lidstvem.

Mýty Coatlicue označují mimo jiné za matku Huitzilopochtli, boha slunce a války, Coyolxauhqui, bohyně měsíce, a dvojčat Quetzalcoatla a Xolotla.

Coatlicue bývala uctívána jako hlavní božstvo města Tlatelolco, dokud si roku 1473 po skončení války na tomto území vítězové z Tenochtitlánu nevynutili, aby poražení nahradili její kult uctíváním Huitzilopochtli. Nadále však Coatlicue zůstala ústřední postavou shluku ženských božstev, jejichž oblasti působení se vzájemně dosti podobaly, a byla proto mocným a zároveň hrozivým božstvem.

Huehueteotl  

 Bůh ohně, nejstarší bůh.

Huitzilopochtli

Huitzilopochtli [vicilopočtli] byl mezoamerický bůh války, slunce, lidských obětí a patron města Tenochtitlánu. Byl hlavním bohem kmene Aztéků, který je vyzval dle legendy k putování na jih a přiměl je k založení města Tenochtitlanu na místě, kde byla pod bílou vrbounalezena bílá žába a ve vodě bílá ryba a poblíž seděl orel na kaktusu a zápasil s hadem. Tato legenda se zachovala dodnes v kodexu Mendoza.

V nahuatlu jeho jméno znamená "Kouzelník kolibřík"; byl nazýván také jako Ilhuicatl Xoxouhqui - "Modrý nebešťan" či Tlahuipochtli - "Kouzelník, který zvrací světlo".

Mictlantecuhtli 

Byl jedním z hlavních bohů aztéků a byl nejvýznamnějším z několika bohů a bohyní smrti a podsvětí. Uctívání Mictlantecuhtli někdy zahrnovalo rituální kanibalismus , přičemž lidské tělo bylo konzumováno v chrámu a kolem něj. Mictlantecuhtli byl vysoký 6 stop a byl vykreslen jako skvrna rozptýlená krví nebo osoba, která nosila zubatou lebku. Jeho čelenka byla vyzdobena ozdobným peřím a papírovými transparenty a měl na sobě náhrdelník lidských očí. Nebyl jediný aztécký bůh, který by byl takto popsán, jelikož četná jiná božstva měla lebky na hlavách nebo jinak nosila oděvy nebo ozdoby, které obsahovaly kosti a lebky. V aztéckém světě bylo zobrazení skeletu symbolem plodnosti, zdraví a hojnosti, poukazující na blízké symbolické vazby mezi životem a smrtí.

Quetzalcoatl

 Měl podobu opeřeného hada, bílého a vousatého, na rozdíl od velkého počtu aztéckých bohů byl považován za dobrého. eccos nasvědčuje tomu, že Quetzalcóatl mohl být původně aztécký náčelník, snad evropského či severoafrického původu, od jehož jména byl později odvozen tento bůh.

Když Hernán Cortés v roce 1519 napadl Aztéky, jejich vůdce Montezuma II. ho údajně považoval za Quetzalcóatla, poněvadž byl také bílé pleti, vousatý a připlul přes Atlantický oceán podle aztéckých prorockých legend, pročež se zdráhal postupovat proti němu s potřebnou rozhodností na obranu své říše. V novějším výzkumu se tohle vysvětlení ale interpretuje jako historický mýtus, který pramení ve španělských ospravedlňovacích úmyslech. 

Legenda praví, že Quetzalcóatl učil svůj lid, jak z plodů kakaovníku připravovat nápoj Tchocoatl a jak rostlinu šlechtit. Dal tak lidstvu kakaové boby a čokoládu. 

Tepeyollotl

V aztécké mytologii je Tepeyollotl ([tepejollotl], "srdce hor", též Tepeyollotli) bohem země, jeskyní a tmy, mezi jehož nejčastější projevy patří zemětřesení a ozvěna. Jeho zvířetem je jaguár, bývá proto zpodobňován jako jaguár skákající ke slunci. Patří mu osmá hodina noční. 

Tezcacoac Ayopechtli  

Bohyně porodů.

Tezcatlipoca 

Bůh noci, měsíce a zla a ničení, jeden ze čtyř stvořitelů 

Tlaloc 

Tlaloc (v nahuatl "nápoj země" nebo "kdo napájí zem"), někdy nazýván také Atonal (Duch vody) nebo Tlalocanteuhtli (Pán Tlalocanu), byl jeden z nejdůležitějších bohů všech Aztéků. Vládl padající vodě tj. dešti a za manželku měl Chalchiuhtlicue, vládkyni vody stojaté a tekoucí. Tlalocovi byla zasvěcena svatyně na vrcholu pyramidy Hlavního chrámu v Tenochtitlánu vedle svatyně dalšího důležitého aztéckého boha Huitzilopochtliho.

Býval zpodobňován s čelenkou z volavčího peří, tesáky, vykulenýma očima a s posvátnou pokřivenou holí, jíž působil blesky a hromy.

Aztékové Tlalocovi obětovali obrovské množství lidských obětí a během oslav na jeho počest se vždy očisťovali v parních lázních. Někdy týrali malé děti, aby svými slzami přivolaly déšť a jako božského posla uctívali ropuchu. Bůh se staral o utonulé, nemocné trpící vodnatelností, dnou a kožními nemocemi. Ti byli určeni po smrti Tlalokovi a proto pohřbeni rovnou do země, ne spáleni jak bylo tehdejším zvykem.

Xipe Totec

Xipe Totec, v aztéckém jazyce nahuatl Náš pán z kůže stažený, byl bůh jara, obnovy života, probuzení přírody, jehož symbolem byla barva žlutá. Žlutou byly pomalovány jeho oběti, které byly staženy z kůže, a kněží sloužící Xipe Totekovi si ji na dvacet dní oblékl. 

Xochipilli

Xochipilli je aztécký bůh lásky, kukuřice, květin a her. Jeho jméno v překladu znamená Květinový princ.

Byl jedním z božských dvojčat, jeho sestrou byla Xochiquetzal, bohyně lásky. Xochipilliho manželkou byla Mayahuel.

Xochiquetzal

Xochiquetzal, v aztéckém jazyce nahuatl Vzácný květ. Bohyně rozkoše, milenců a prostitutek, někdy stvořitelka lidstva. Původně byla manželkou boha Tlaloca a pak po únosu manželkou boha dalšího, a to Tezcatlipocy. Také svedla boha Yappana. Byly jí obětovány mladé ženy. 

zdroj: wikipedie